ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3944.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3944/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva Česká Lípa, se sídlem Česká Lípa, Barvířská 738, proti žalovaným 1) Ing. J. K. , a 2) M. K., o vyklizení garáže, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 13/2003, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. června 2010, č. j. 73 Co 838/2009-225, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 6. 2010, č.j. 73 Co 838/2009-225, odmítl (pro opožděnost) odvolání žalovaných ze dne 27. 11. 2008, 9. 12. 2008 a 31. 12. 2008 proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 5. 2004, č.j. 9 C 13/2003-51, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2005, č.j. 35 Co 188/2005-89, a ve spojení s opravným usnesením ze dne 10. 5. 2007, č.j. 9 C 13/2003-148, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl 1. žalovaný (nezastoupen advokátem) blanketním dovoláním.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o.s.ř
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné (za obdobného použití ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.) proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoliv proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243 odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že ostatním účastníkům nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu