ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4144.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 4144/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce PhDr. J. A. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Přikrylem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Kobylisy, Slancova 1253, proti žalovaným 1. I. K. , 2. F. V. , 3. Z. M. , 4. akad. mal. R. K. , zastoupeným JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Dlouhá třída 16, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 328/2007, o dovolání 4. žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. 53 Co 328/2008-102, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. 53 Co 328/2008-102, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. března 2008, sp. zn. 8 C 328/2007-88 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 12. 2008, č. j. 53 Co 328/2008-102, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 18. 3. 2008, č. j. 8 C 328/2007-88, kterým vyhověl žalobě a určil, že výpověď z nájmu „ bytu č. 7 v domě č. p. 179 v P. – K., K. 26“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) daná žalobci žalovanými dopisem z 2. 7. 2007, je neplatná a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) mimo jiné zjistil, že žalobce (za trvání manželství s D. M.) a jeho matka uzavřeli smlouvu o nájmu předmětného bytu, že matka žalobce zemřela v roce 1994, že v bytě zůstal bydlet žalobce s manželkou, že mu žalovaní (zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci) dali dne 2. 7. 2007 písemnou výpověď z (samostatného) nájmu předmětného bytu, kterou odůvodnili tím, že hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu, neboť nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši převyšující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, že ve výpovědi je uvedeno, že žalobci nepřísluší náhradní byt ani náhradní ubytování. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že žalobci a jeho manželce vznikl k předmětnému bytu společný nájem, že výpověď je neplatná, neboť žalovaní nevypověděli společný nájem, ale jen „samostatný“ nájem žalobce; zjištění soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu - směřující jen vůči žalobci - byla zaslána i jeho manželce, nepovažoval za významné. Dospěl rovněž k závěru, že výpověď je neplatná (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“) i proto, že neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci přístřeší, nemá tak náležitosti stanovené v §711 odst. 3 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala 4. žalovaná dovolání, a aniž by se zabývala jeho přípustností, odůvodnila jej tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že výpověď z nájmu bytu je neplatná a že samotný žalobce je ve věci aktivně legitimován. Namítala, že výpověď z nájmu bytu žalovaní zaslali žalobci i jeho manželce, byť každému zvlášť, oběma byla doručena. Protože manželka žalobce (společná nájemkyně) žalobu v zákonné lhůtě nepodala, má zato, že odvolací soud měl žalobu pro nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce zamítnout. Z důvodů tam uvedených nepovažovala za správný ani závěr odvolacího soudu, že výpověď je neplatná, protože neobsahuje závazek pronajímatelů zajistit žalobci bytovou náhradu (přístřeší). Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce v dovolacím vyjádření popsal, proč došlo ke vzniku dluhu na nájemném, a navrhl, aby dovolací soud rozhodl v jeho prospěch.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. 12. 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkou, že samotný žalobce není ve věci aktivně legitimován a že výpověď z nájmu bytu má všechny zákonné náležitosti a je proto platná.
Otázka, zda výpověď z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák., je neplatná podle §39 obč. zák., neobsahuje-li v rozporu s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák. závazek pronajímatele bytu zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší, nemůže být zásadně právně významná; tuto otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s názorem zaujímaným v ustálené soudní praxi.
Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8 ročníku 1997, pod číslem 60 a číslo 6 ročníku 2000 pod číslem 68, dále ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2482/2000, a ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008 uveřejněném pod číslem 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Výpověď, která vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci (odpovídající) bytovou náhradu, je tak neplatná.
Dovolací soud však dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam, neboť otázku, zda jeden ze společných nájemců je oprávněn domáhat se samostatně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, neposoudily soudy obou stupňů v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, uveřejněném pod číslem 34/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, poukázal na soudní praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 3 Cdon 122/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7 ročník 1997 pod číslem 56), která již v minulosti dovodila, že v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu mají manželé – společní nájemci bytu ve smyslu §703 a násl. obč. zák. – postavení nerozlučných společníků a že právo společného nájmu bytu manžely se ve způsobu ukončení nájemního poměru (v tom smyslu, že nájem bytu zanikne oběma manželům současně) neliší od zániku nájemního poměru u výlučných nájemců bytu. Současně dovodila, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně, a že v hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje mimo jiné tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7 ročník 1997 pod číslem 55).
Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že postavení manželů (společných nájemců bytu) jako nerozlučných společníků se projevuje i v tom, že oba manželé musí být účastníky řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Neúčastní-li se řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu všichni nerozluční společníci (zde manželé jako společní nájemci bytu), nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace. Podal-li proto žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu jen jeden ze společných nájemců bytu, tj. jeden z manželů, je zapotřebí, aby druhého společného nájemce (druhého manžela) v žalobě označil jako (dalšího) žalovaného – vedle pronajímatele, který dal manželům výpověď z nájmu bytu. Přitom však postačí (je-li výpověď z nájmu bytu doručena oběma manželům), jestliže v šedesátidenní lhůtě (§711 odst. 3 obč. zák.) podá žalobu na určení její neplatnosti jen jeden z nich a v řízení před soudem prvního stupně, a to i po uplynutí lhůty podle §711 odst. 3 obč. zák., navrhne přistoupení druhého manžela do řízení na straně žalobce nebo žalovaného podle §92 odst. 1 o. s. ř. Jelikož účastníkům se v tomto řízení neukládají žádné povinnosti, je nerozhodné, zda druhý z manželů je jako účastník řízení na žalující straně či na straně žalované.
Pro právní posouzení věci bude proto nutné zjistit, zda výpověď z nájmu předmětného bytu (a jakého obsahu) byla doručena i manželce žalobce (ze skutkového závěru soudů obou stupňů je zatím zřejmé jen to, že jí byla zaslána a že ji zřejmě převzal její syn). Pokud se tak stalo, mohl by se soud prvního stupně (odvolací soud) zabývat její platností jen v případě, že účastníkem řízení budou oba společní nájemci, neboť bez účasti další společné nájemkyně – manželky žalobce - nemůže žaloba podaná pouze jedním ze společných nájemců bytu obstát.
Napadený rozsudek není tedy z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Dovolací soud ho proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2011
Doc. JUDr. Věry K o r e c k é, CSc., v. r.
předsedkyně senátu