ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.5082.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 5082/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) F. T. , bytem v P., b) H. T. , bytem v P., zastoupených Mgr. Olgou Batíkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, Žežická 522, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Táborská 350/32, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 59, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 122/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2009, č. j. 39 Co 40/2009-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Vlasty Skálové, advokátky se sídlem v Praze 5, Plzeňská 59, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobci dovoláním napadli potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 29. 6. 2009, č. j. 39 Co 40/2009-59, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., v pořadí první – zamítavý – rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 3. 2008, č. j. 40 C 122/2007-20, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 24. 10. 2008, č. j. 39 Co 255/2008-38, proto, že byla porušena procesní práva žalobců, k (hmotně)právnímu posouzení věci však nezaujal žádné stanovisko. Z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelé napadli.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.
Právě takový dovolací důvod dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnili (námitkou, že „nebylo prokázáno přenechání bytu do podnájmu“, že odvolací soud „nezohlednil okolnosti, za kterých nabyli další byty“, že „nemohli ke dni výpovědi plnohodnotně užívat – z důvodů tam uvedených – předmětný byt“). Dovolatelé nabízí vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení platnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, zejména, zda přenechali předmětný byt bez souhlasu žalované (pronajímatele) do podnájmu jiné osobě (V. B.), zda mohli předmětný byt užívat a zda bylo možné po nich spravedlivě požadovat, aby užívali jen jeden byt. Dovolatelé však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak (podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Dovolatelé tak zpochybňují právní posouzení §711 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), odvolacím soudem, prostřednictvím námitek skutkových. Uplatňují tedy (posouzeno podle obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jež nelze v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně uplatnit.
Tvrzení dovolatelů, že „schází rozhodnutí Rady městské části Prahy 4 o udělení souhlasu k dání výpovědi“, je skutkovou „novotou“, která je v dovolacím řízení nepřípustná (§241a odst. 4 o. s. ř.); neodpovídá ostatně ani obsahu spisu (soud prvního stupně provedl důkaz usnesením rady, kterým rozhodla o dání výpovědi žalobcům z předmětného bytu).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani dovolací námitky (že „odvolací soud podrobněji nezkoumal a neodůvodnil naplněnost výpovědních důvodů“, že se „nezabýval jejich tvrzením“, tedy že neprovedl další důkazy) podřaditelné pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Obstát nemůže ani výtka dovolatelů, že jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), neboť jim dala výpověď z nájmu předmětného bytu, ač se žalobce stal členem bytového družstva, k jehož založení došlo na základě privatizace vyhlášené žalovanou. Samotná skutečnost, že se žalobci stali členy družstva, do jehož vlastnictví má být v budoucnu prodán mj. i předmětný byt, nebrání pronajímateli vypovědět nájem předmětného bytu, jsou-li naplněny zákonem stanovené výpovědní důvody.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalobců tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, kteří zavinili, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. října 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu