ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.5101.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 5101/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Bytového družstva Újezd , IČ: 62408542, se sídlem v Praze 1, Újezd 25/405, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 19, proti žalovanému PhDr. M. K. , o zaplacení 30.489,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 172/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2008, č. j. 20 Co 158/2008-146, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2008, č. j. 20 Co 158/2008-146, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 19.265,- Kč s příslušenstvím, se zamítá .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2008, č. j. 20 Co 158/2008-146, ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rovněž zamítá žaloba o zaplacení částky 11.224,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech řízení, se zrušuje a věc se mu vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu podaným dne 24. 5. 2005 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 30.489,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a úhrad za plnění spojených s užíváním družstevního bytu č. 7, nacházejícího se ve druhém poschodí domu č. p. 405 v obci Praha, k. ú. M. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“). Dlužnou „část nájemného, resp. záloh na poskytnuté služby,“ specifikoval za každý měsíc od ledna 2002 do listopadu 2004 v tabulce, obsahující rubriky „předpis“, „placeno“ (částku zaplacenou žalovaným) a „nedoplatek“. Podle této specifikace vyčíslil od ledna 2002 do prosince 2002 předpis 1.498,- Kč, placeno 717,- Kč, nedoplatek 781,- Kč, který je však v lednu 2002 o 604,- Kč vyšší (celkem 1.385,- Kč), od ledna 2003 do prosince 2003 předpis 1.498,- Kč, placeno 717,- Kč, nedoplatek 781,- Kč je však uveden za měsíce únor až červen 2003, za leden 2003 je uveden nedoplatek 248,- Kč (o 533,- Kč nižší), za červenec 2003 až prosinec 2003 je vyčíslen nedoplatek 820,- Kč, a za leden 2004 až listopad 2004 předpis 1.757,- Kč, placeno 717,- Kč, nedoplatek 1.040,- Kč.
Proti platebnímu rozkazu z 21. 4. 2006 č. j. 61 Ro 1020/2006-27, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) žalovanému uložil, aby částku 30.489,- Kč s příslušenstvím žalobci zaplatil, podal žalovaný včas odpor. Soud prvního stupně pak rozsudkem z 15. 10. 2007, č. j. 25 C 172/2006-92, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobce (družstvo) jako vlastník domu, v němž se byt nachází, a žalovaný jako člen tohoto družstva uzavřeli 18. 3. 1998 smlouvu o nájmu předmětného bytu. Žalovaný se zavázal „platit družstvu v souladu se stanovami družstva měsíčně částku dle rozhodnutí členské schůze jako příspěvek do fondu oprav a údržby a zálohy cen na plnění spojená s užíváním bytu ve výši 1.000,- Kč“. Podle článku 10 odst. 7 Stanov žalobce „nájemné a dohodnuté zálohy na úhradu se platí měsíčně, a to do 15. dne následujícího měsíce, v případě prodlení je nájemce povinen zaplatit poplatek z prodlení podle §2 vyhlášky č. 142/1994 Sb., který činí 2,5 promile z dlužné částky, nejméně 25,- Kč za každý započatý měsíc“. V průběhu řízení žalobce předložil „protokol o výpočtu penále“ žalovanému z 31. 3. 2004 a „ vyúčtování úhrad spojených s užíváním bytu “, týkající se předmětného bytu, za rok 2001 z 29. 4. 2002, za rok 2002 z 28. 4. 2003, za rok 2003 ze 14. 4. 2004. Z vyúčtování úhrad za roky 2001 - 2003 a „Seznámení s výsledky vyúčtování za rok 2004“, vyhotoveného 28. 4. 2005 společností HC Reality spol. s r. o., soud prvního stupně zjistil za leden 2002 nedoplatek 1.385- Kč (měsíční předpis 1.498,- Kč a 604,- Kč nedoplatek vyúčtování úhrad za služby za rok 2001, celkem 2.102,- Kč, zaplaceno žalovaným 717,- Kč), za únor až prosinec 2002 měsíčně nedoplatek 781,- Kč (rozdíl předpisu 1.498,- Kč a zaplacenými 717,- Kč), za leden 2003 nedoplatek 248,- Kč (předpis 1.498,- Kč po odpočtu přeplatku 533,- Kč z vyúčtování úhrad za služby za rok 2002 a zaplacené částky 717,- Kč ), za měsíce únor až červen měsíčně nedoplatek 781,- Kč (předpis 1.498,- Kč, zaplaceno 717,- Kč), za měsíce červenec 2003 až prosinec 2003 měsíčně nedoplatek 820,- Kč (předpis 1.537,- Kč – v žalobě uveden předpis 1.498,- Kč, zaplaceno 717,- Kč), za měsíce leden až listopad 2004 měsíčně nedoplatek 1.040,- Kč (předpis 1.757,- Kč, zaplaceno 717,- Kč). Takto zjištěná dlužná částka činila celkem 30.489,- Kč. Soud prvního stupně připomněl, že žalobce nepožaduje nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2003 ve výši 63,- Kč, jinak „vždy nedoplatek nebo přeplatek na služby za předchozí rok zohlednil v předpisu za první měsíc následujícího roku“. Z toho je zřejmé, že by zohlednil přeplatek za služby z vyúčtování za rok 2004 ve výši 1.112,- Kč v předpisu za rok 2005, který však není v tomto řízení žalován. Proto nebylo důvodu požadovanou částku 30.489,- Kč o přeplatek 1.112,- Kč snižovat. Uzavřel, že žalobce se jako pronajímatel domáhá po žalovaném – nájemci dlužného nájemného a řádně vyúčtovaných nedoplatků úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu podle §696 odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) odkazujícího na zvláštní předpis, kterým je vyhláška č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Podle §697 obč. zák. uložil žalovanému zaplatit také poplatek z prodlení. Přihlédl rovněž k tomu, že žalovaný je stále členem družstva žalobce, neboť z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. 13 Co 361/2005-113, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2006, vyplývá, že rozhodnutí představenstva o vyloučení žalovaného z družstva z 27. 10. 2003 je nicotným aktem.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem 12. 6. 2008, č. j. 20 Co 158/2008-146, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval dokazování „vyúčtováním úhrad spojených s užíváním bytu“ za roky 2001 až 2003 a provedl důkaz „vyúčtováním úhrad spojených s užíváním bytu“ za 2004. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu s tím, že žalovaný platil na předepsané úhrady pouze 717,- Kč. Způsob sjednávání nájemného a cen služeb mezi pronajímatelem a nájemcem družstevního bytu neupravuje vyhl. č. 176/1993 Sb., jak nesprávně uvedl soud prvního stupně, která navíc byla již k 1. 1. 2002 zrušena nálezem Ústavního soudu č. 231/2000 Sb., ale vyhláška č. 85/1997 Sb., o nájemném z bytů pořízených v družstevní bytové výstavbě a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním těchto bytů (dále „Vyhláška“). Ustanovení §3 Vyhlášky určuje, co zahrnuje věcně usměrňované nájemné (neobsahuje ceny služeb), a v §4 je uvedeno, co se rozumí cenami služeb. Z „ vyúčtování úhrad spojených s užíváním bytu “ za roky 2002 až 2004 odvolací soud zjistil, že v letech 2002 a 2003 činilo věcně usměrňované nájemné částku 2.556,- Kč ročně (režie 120,- Kč, správa 1.800,- Kč, pojištění 300,- Kč a daň z nemovitosti 336,- Kč), tedy 213,- Kč měsíčně, a v roce 2004 částku 5.559,- Kč (fond oprav 996,- Kč, režie 360,- Kč, správa a účetnictví 3.588,- Kč, pojištění domu 314,- Kč a daň z nemovitosti 301,- Kč), tedy 463,25 Kč měsíčně. Jestliže žalovaný platil žalobci v letech 2002 až 2004 částku 717,- Kč měsíčně, která pokrývala věcně usměrňované nájemné, je nepochybné, že žalobcův nárok představuje dluh žalovaného na zálohách na služby spojené s užíváním bytu. Zálohy na služby však lze vymáhat pouze do doby jejich vyúčtování. Poté lze uplatnit pouze případný nedoplatek na vyúčtovaných službách (odkaz na zprávu Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80). Vzhledem k tomu, že vyúčtování služeb za roky 2002 až 2004 bylo již provedeno a za rok 2001 je zmatečné (neboť z něj nelze rozpoznat, kolik žalovaný na služby zaplatil), odvolací soud žalobu zamítl, aniž se věcně zabýval správností žalobcem provedeného vyúčtování za služby za roky 2002 až 2004.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jejich naplnění spatřuje v tom, že se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby, a nikdy netvrdil, že požaduje neuhrazené zálohy na služby. Nárok opíral zejména o vyúčtování služeb z let 2002-2004, ve kterých je jednoznačně uveden celkový nedoplatek za příslušné kalendářní roky. Odvolací soud se zabýval pouze titulem pohledávky a nikoliv její existencí. Měl přezkoumat, zda uplatněná pohledávka existuje. Namísto toho bez opory v provedeném dokazování posoudil žalobu jako uplatnění nároku na zaplacení záloh na služby. Žalobce uvedl jednotlivé zálohy na služby v žalobě z toho důvodu, že jsou významné pro určení poplatku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení vzniká prvním dnem prodlení se zaplacením zálohy na služby a trvá i po provedení jejího vyúčtování. Není také zřejmé, jak odvolací soud dospěl k závěru, že platby žalovaného směřovaly v prvé řadě k úhradě nájemného a pak k úhradě záloh na služby. I kdyby však žalovaný nájemné uhradil, měl odvolací soud zamítnout žalobu jen zčásti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (Čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále opět „o.s.ř.”.
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], i když nebyly dovoláním uplatněny.
Podle ustanovení §696 odst. 1 obč. zák. způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a změnit další podmínky nájemní smlouvy, stanoví zvláštní právní předpis.
Podle ustanovení §696 odst. 2 obč. zák. úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo záloha na ně se platí spolu s nájemným, nebude-li účastníky dohodnuto nebo právním předpisem stanoveno jinak.
Odvolací soud správně uvedl, že zvláštním předpisem o nájemném z bytů a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytů, na který odkazuje §696 obč. zák., je u bytů pořízených v družstevní bytové výstavbě vyhláška č. 85/1997 Sb. (byla zrušena až vyhl. č. 301/2010 Sb. s účinností od 1. 1. 2011). Poukázal také na to, že §3 Vyhlášky stanoví, co zahrnuje tzv. věcně usměrňované nájemné, a §4 odst. 1 vyhlášky uvádí, co se rozumí cenami služeb (tj. plnění poskytovaných s užíváním bytu - srov. §1 písm. c/ Vyhlášky).
Podle §5 Vyhlášky se nájemné a zálohy za služby platí měsíčně, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné, pokud orgán družstva nestanoví jiný den splatnosti. V daném případě ve Stanovách družstva byla splatnost stanovena do 15. dne v měsíci.
Podle §4 odst. 8 Vyhlášky účtuje družstvo měsíční zálohy za jednotlivé druhy služeb jako měsíční podíl z předpokládané roční ceny odvozené z cen podle odstavce 2 (sjednaných podle zvláštních předpisů nebo ve výši odpovídajícím cenám obvyklým v daném místě a čase) za uplynulý rok.
Podle §4 odst. 10 Vyhlášky se skutečná výška cen a záloh za jednotlivé služby zúčtuje vždy za kalendářní měsíc nejpozději s vyúčtováním otopného období, přičemž tento postup platí, pokud orgán družstva nestanoví jinak. K tomu odkazovala na vyhl. č. 245/1995 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele. Podle §2 odst. 1 této vyhlášky otopné období, nebylo-li mezi odběratelem a dodavatelem dohodnuto jinak, začíná 1. září a končí 31. května následujícího roku. Podle §10 odst. 1 vyhlášky se náklady vyúčtovávají jednou ročně nejpozději do tří měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Vyhl. č. 245/1995 Sb. byla s účinností od 1. 1. 2002 zrušena vyhl. č. 224/2001 Sb., kterou se stanovila pravidla pro rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa (byla zrušena k 1. 1. 2007 vyhl. č. 477/2006, kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné spotřebitele). Dále vyhl. č. 372/2001 Sb., rovněž s účinností od 1. 1. 2002, stanovila pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. V §2 písm. h) vymezila pojem zúčtovacího období jako období, za které vlastník provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a na poskytování teplé užitkové vody. Zúčtovací období je nanejvýš dvanáctiměsíční a jeho počátek stanoví vlastník po dohodě s uživatelem.
Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je tak provedení řádného vyúčtování, se kterým byl nájemce seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat účinky, které zákon s (řádným) vyúčtováním spojuje.
Žalobce v žalobě uvedl předpis nájemného a záloh na služby jednou společnou částkou měsíčně za dobu od ledna 2002 do listopadu 2004, aniž tedy rozlišil předpis nájemného a záloh na služby. Dále uvedl platby zaplacené žalovaným v jednotlivcích měsících a rozdíl vyčíslil jako nedoplatek, a to s výjimkou měsíců ledna 2002, kdy byl výsledný nedoplatek vyšší a v lednu 2003 nižší. Jak už bylo rovněž uvedeno, žalobce předložil „vyúčtování úhrad spojených s užíváním bytu za roky 2001 až 2003“ a protokol o výpočtu penále, z nichž soud prvního stupně dovodil, že žalovaná částka představuje také nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2001 (obsažen v celkovém nedoplatku za leden 2002) a že nedoplatek za leden 2003 (rozdíl mezi předpisem a zaplacenou částkou) byl snížen o přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2002. Podle jeho zjištění žalobce požadoval za rok 2003 nedoplatek za služby o 63,- Kč nižší (než vyplývalo z jejich vyúčtování za rok 2003) a za rok 2004 požadoval jen jejich zálohy, neboť k jejich vyúčtování (žalobce) přihlíží vždy až v následujícím kalendářním roce.
Soud prvního stupně sám zjišťoval výši vyúčtovaného nedoplatku služeb, přehlédl však, že ve „vyúčtováních úhrad spojených s užíváním bytu“ z let 2001 – 2003 se vždy nachází jednak rubrika „úhrady“, resp. „předepsané úhrady“, v níž je uveden součet předpisu za celý rok, a dále je rubrika „vyúčtování úhrad za služby“, která ovšem obsahuje jak položky služeb tak nájemného, a to ještě vždy „předpis Kč“ a „Spotřeba Kč“, přičemž se celková částka tohoto předpisu neshoduje s částkou uvedenou v rubrice „předepsané úhrady“.
Lze pak přisvědčit odvolacímu soudu, že v žalobě žalobce požadoval zaplacení záloh na služby za rok 2003 a leden až listopad 2004, neboť neuvedl nic o nedoplatku 63,- Kč z vyúčtování za rok 2003 (a to ani v předpisu za leden 2004) a o přeplatku z vyúčtování cen služeb 2004 (za celý rok) 1.112,- Kč. Pak je správný závěr odvolacího soudu, že žalobce nebyl oprávněn požadovat zálohy na služby za roky 2003 a 2004.
I za rok 2002 žalobce sice v žalobě uvedl předpis (nájemného a úhrad za služby), měsíční platby žalovaného, avšak za leden 2002 byl nedoplatek dán nejen rozdílem, ale ještě o 604,- Kč vyšší. Ohledně této částky odvolací soud dospěl k závěru, že jde o nedoplatek z vyúčtovaných služeb za rok 2001, aniž žalobce takto doplnil žalobní tvrzení. Naproti tomu se odvolací soud nezabýval tím, že nedoplatek za leden 2003 uvedený v žalobě je nižší, než by odpovídalo předpisu (tedy i záloze na služby) a částce zaplacené žalovaným, a zda souvisí s vyúčtováním služeb za rok 2002. Žaloba byla tedy neurčitá, neboť nebylo zřejmé, jak k nedoplatku za leden 2003 žalobce dospěl. Pak bylo třeba vyzvat žalobce postupem podle §43 o.s.ř., aby tuto neurčitost odstranil. Pokud tak odvolací soud neučinil, došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolacímu soudu nelze ani přisvědčit, že vyúčtování za rok 2001 nebylo provedeno řádně jen z toho důvodu, že z něj nelze zjistit, kolik žalovaný za služby zaplatil. Vyúčtování úhrad za užívání bytu za rok 2001 je systematicky shodné s vyúčtováními z let 2002 a 2003. Z nich odvolací soud „bez problémů“ zjistil výši nájemného, které odpočetl z částky 717 ,- Kč měsíčně placené žalovaným. Při stejném postupu mohl z vyúčtování za rok 2001 zjistit výši nájemného, výši skutečně vzniklých cen služeb a částku, která byla za rok 2001 žalovaným zaplacena, která je ve vyúčtování rovněž uvedena.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný jen v části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá ohledně částky 19. 265,- Kč s příslušenstvím (žaloba o zaplacení záloh na služby za dobu od února 2003 do listopadu 2004). Dovolání proti této části výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud zamítl (§243b odst. 2 o.s.ř.). Ve zbývající části ohledně částky 11.224,- Kč s příslušenstvím a v závislém nákladovém výroku byl rozsudek odvolacího soudu jako nesprávný zrušen a věc mu byla vrácena v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu