ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.5101.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 5101/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně J. K. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová 7, proti žalované Ž. M. , zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 19/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2009, č. j. 31 Co 131/2009-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 21. 4. 2009, č. j. 31 Co 131/2009-132, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla.
Dovolatelka má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu má zásadní právní význam, neboť v rozporu s hmotným právem řeší otázku platnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů, kterou uzavřela s manželem (původně 2. žalovaným, který v průběhu řízení zemřel), podle níž se její manžel stal vlastníkem předmětných nemovitostí. Tvrdí, že je neplatná pro rozpor se zákonem (byla uzavřena po prohlášení konkurzu na majetek jejího manžela) a s dobrými mravy (do jejího vlastnictví připadly bezcenné movité věci, zatímco do vlastnictví manžela nemovitosti) .
Dovolatelkou označená otázka přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Odvolací soud na jejím řešení svůj závěr o opodstatněnosti žaloby nezaložil. Ohledně této otázky proto není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se musí jednat o takovou právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé postaveno.
Jde navíc o skutkovou „novotu“, která je v dovolacím řízení nepřípustná (§241a odst. 4 o. s. ř.). Soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků.
Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalované tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o. s. ř.) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu