ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.788.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 788/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce města Zlaté Hory , se sídlem úřadu ve Zlatých Horách, nám. Svobody 80, zastoupeného Mgr. Davidem Raifem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503, proti žalovaným: 1) J. M. , zastoupenému Mgr. Janou Přikrylovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, a 2) P. M. , o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 103/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. září 2008, č. j. 12 Co 233/2008-199, ve znění opravného usnesení ze dne 15. října 2009, č. j. 12 Co 233/2008-223, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. září 2008, č. j. 12 Co 233/2008-199, ve znění opravného usnesení ze dne 15. října 2009, č. j. 12 Co 233/2008-223, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem z 9. 9. 2008, č. j. 12 Co 233/2008-199, ve znění opravného usnesení z 15. 10. 2009, č. j. 12 Co 233/2008-223, změnil v pořadí druhý rozsudek Okresního soud v Jeseníku (dále „soud prvního stupně“) z 27. 11. 2007, č. j. 10 C 103/2007-179, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby „soud přivolil k výpovědi ze společného nájmu bytu žalovaných, bytu č. 1, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, ve druhém podlaží domu č. p. na N. S. ve Z. H. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), kterou dal žalobce žalovaným, s tím, že nájem bytu skončí uplynutím výpovědní doby, která činí 3 měsíce a žalovaní jsou povinni byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 15ti dnů od uplynutí výpovědní lhůty“, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soud prvního stupně již rozsudkem z 12. 1. 2005, č. j. 5 C 356/2002-113, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaní předmětný byt vyklidili, dále vyhověl žalobě o přivolení k výpovědi žalovaných z nájmu bytu, dané jim žalobcem v podání ze dne 16. 12. 2003. Žalobce se původně domáhal jen vyklizení bytu žalovaným 1), posléze požadoval přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, dané jen žalovanému 1) v podání z 26. 5. 2003. Podáním z 16. 12. 2003 navrhl, aby do řízení přistoupila žalovaná 2) jako manželka žalovaného 1). Obsahovalo také výpověď z nájmu bytu danou oběma manželům a odůvodněnou tím, že žalovaný 1) byt bez souhlasu žalobce podnajímal nejméně I. S. a P. S., a návrh na změnu žaloby na přivolení soudu k této výpovědi, která byla připuštěna. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo nájmu předmětného bytu, nacházejícího se v domě žalobce, přešlo na žalovaného 1) v roce 1994, kdy jeho babička opustila společnou domácnost, kterou spolu vedli. Uzavřením manželství dne 22. 9. 2001 se žalovaní stali společnými nájemci bytu. Výpověď z nájmu bytu z 16. 12. 2003, která jim byla doručena v lednu a únoru 2004, považoval za platný právní úkon, daný důvodně podle §711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) ve spojení s §719 odst. 1 obč. zák. Žalovaný 1) bez souhlasu žalobce poskytl byt k užívání na dobu několika týdnů až jednoho roku I. S. a P. S., čímž hrubě porušil povinnosti nájemce. Protože žalovaným svědčilo právo nájmu předmětného bytu, žalobu na jeho vyklizení zamítl, vyhověl však žalobě o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze 24. 10. 2005, č. j. 12 Co 620/2005-140, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu zamítl. Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem z 30. 11. 2006, č. j. 26 Cdo 1486/2006-157, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oproti odvolacímu soudu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ve výpovědi z nájmu bytu ze dne 16. 12. 2003 žalobce určitě a srozumitelně ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. vymezil výpovědní důvod podřaditelný výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) ve spojení s §719 odst. 1 věta druhá obč. zák. (přenechání bytu do podnájmu bez písemného souhlasu pronajímatele). Odvolací soud pak rozsudkem z 30. 3. 2007, č. j. 12 Co 204/2007-163, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda přivolení k výpovědi je v souladu s dobrými mravy podle §3 odst. obč. zák.
Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně rozsudkem z 27. 11. 2007, č. j. 10 C 103/2007-179, žalobě znovu vyhověl. Výpověď z nájmu bytu z 16. 12. 2003 považoval za platný právní úkon, výpovědní důvod podle §711 odst. písm. d) obč. zák. byl naplněn. K výpovědi přivolil i proto, že neshledal skutečnosti, které by odůvodňovaly odepřít žalobci ochranu jeho práva podle §3 odst. 1 obč. zák.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem z 9. 9. 2008 č. j. 12 Co 233/2008-199, ve znění opravného usnesení z 15. 10. 2009, č. j. 12 Co 233/2008-223, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak že žalobu zamítl. Konstatoval, že žalobce ve výpovědi z nájmu bytu z 16. 12. 2003 ani v průběhu řízení nevymezil dobu, po kterou došlo k nedovolenému podnájmu bytu, a současně ani nevyloučil správnost tvrzení žalovaného, že se tak stalo v roce 1995. Přitom z rozsudku Nejvyššího soudu z 30. 11. 2006, č. j. 26 Cdo 1486/2006-157, vyplývá, že k výpovědi může soud přivolit pouze za předpokladu, jestliže ke dni doručení výpovědi nájemci byl zde skutkově vymezený důvod skutečně naplněn. V daném případě je nepochybné, že k datu 16. 12. 2003 tvrzený výpovědní důvod naplněn nebyl, neboť skutečnost, o kterou žalobce svou výpověď opřel, nastala již v roce 1995.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovodil z §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že použitý výpovědní důvod musí trvat ke dni výpovědi. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1844/99, sp. zn. 26 Cdo 148/2003 a sp. zn. 26 Cdo 532/2000, podle kterých je z hlediska naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. rozhodné, že k porušení povinnosti nájemcem došlo, i když se jednání zakládající porušení povinnosti dopustil před jeho uplatněním. Výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je stejně jako výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h) obč. zák. sankční povahy, a proto lze uvedený závěr vztáhnout na oba případy (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s hodnocením věci odvolacím soudem a navrhl, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (Čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále opět „o.s.ř.”.
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], i když nebyly dovoláním uplatněny. Jejich existence však nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává.
Nejvyšší soud ve výše citovaném rozsudku z 30. 11. 2006, č. j. 26 Cdo 1486/2006-157, poukázal také na právní závěr uvedený již v jeho dřívějším rozsudku z 16. 1. 2001, č. j. 26 Cdo 2989/99, uveřejněném pod C 40 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2001, podle kterého k výpovědi z nájmu bytu může soud přivolit pouze za předpokladu, jestliže ke dni doručení výpovědi nájemci byl takto skutkově vymezený důvod skutečně naplněn, a pronajímatel v řízení o přivolení prokáže svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď odůvodněna. Tento závěr konkretizoval v rozsudku z 15. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněném pod C 207 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2001, tak, že z hlediska naplnění výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je rozhodné, zda ke dni dání (doručení) výpovědi z nájmu bytu k takovémuto porušení povinnosti nájemcem došlo; není nutné, aby toto v zákoně specifikované protiprávní jednání nájemce trvalo i v den dání (doručení) výpovědi nájemci, resp. ke dni vyhlášení rozsudku (§154 odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud také v již zmíněném rozsudku z 15. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 532/2000, zopakoval, že „doba, která uplynula od porušení povinnosti zakládající výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) Obč. Z do dne dání (doručení) výpovědi, může být významná pro úvahu, zda výpověď z nájmu je v rozporu s dobrými mravy - §3 odst. 1 ObčZ (uvedený právní názor byl vysloven již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 20 Cdo 2059/98)“.
Jestliže odvolací soud zamítl žalobu s poukazem na to, že k jednání žalovaného, kterým hrubě porušil povinnosti nájemce tím, že bez jeho souhlasu podnajímal byt, došlo už v roce 1995, to znamená, že porušení povinnosti netrvalo ke dni doručení výpovědi žalovaným v roce 2004, a výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. nebyl naplněn, jde o právní názor, který je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 věta prvá o.s.ř.). V novém rozhodnutí rozhodne odvolací soud také o nákladech dovolacího řízení. Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Marie Rezková
předsedkyně senátu