ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.850.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 850/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ A. H. a b/ Ing. J. K. , obou bytem v P., zastoupených JUDr. Václavem Bartošem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křížovnické náměstí 2, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem v Praze 4, Táborská 350/32, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 305/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 19 Co 363/2010-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. května 2008, č. j. 25 C 305/2007-22, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalované ze dne 16. srpna 2007 (dále jen „Výpověď“) z nájmu žalobců k „bytu v P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. dubna 2009, č. j. 19 Co 431/2008-43, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 20. ledna 2010, č. j. 25 C 305/2007-63, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 6. října 2010, č. j.
19 Co 363/2010-85, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, němuž se žalovaná písemně vyjádřila.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné
podle §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., tj. podle ustanovení, o které přípustnost svého dovolání dovolatelé rovněž opřeli, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně bylo vyloučeno, omezeno nebo usměrněno tím, že byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor odvolacího soudu byl jedině a výhradně určující pro jeho rozhodnutí ve věci. Právní názor odvolacího soudu tedy musí mít na rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé. Tam, kde není takový vliv na odlišné pozdější rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy tam, kde není mezi závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a pozdějším odlišným rozhodnutím soudu prvního stupně vztah příčinné souvislosti, nelze dovozovat ani přípustnost dovolání
podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud předchozí – v pořadí první (vyhovující)
– rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. května 2008, č. j. 25 C 305/2007-22, zrušil proto, že z pohledu usnesení rady městské části P. ze dne 2. srpna 2007, č. 21 R - 488/2007, neobstojí skutkový závěr, že Výpověď byla žalobcům dána bez předchozího projednání (schválení) v radě městské části P.; k (hmotně)právnímu posouzení věci však nezaujal žádné stanovisko. Nelze proto hovořit o tom, že právní názor odvolacího soudu byl určující pro pozdější (zamítavé) rozhodnutí soudu prvního stupně. Za této situace je vyloučeno uvažovat o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
Z následujících důvodů není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem
o. s. ř.). Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnili (námitkami, jimiž brojili proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění ohledně předchozího projednání výpovědi z nájmu bytu v radě městské části Praha 4, podpisu na Výpovědi, soužití žalobců v rodinném domě v obci K. /a nikoli v předmětném bytě/ a vedení společné domácnosti žalobců s neteří žalobce b/ v předmětném bytě).
V tomto směru totiž dovolatelé ve skutečnosti zpochybnili správnost (úplnost) skutkových zjištění soudů obou stupňů a z okolností uváděných v dovolání dovozovali nesprávnost právních názorů, že Výpověď je platným právním úkonem žalované (není neplatná podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době dání Výpovědi – dále jen „obč. zák.“), že žalobkyně a/ není v dané věci aktivně věcně legitimována (neboť výlučným nájemcem předmětného bytu je pouze žalobce b/ proto, že žalobcům nevzniklo právo společného nájmu předmětného bytu) a že (ve vztahu k žalobci b/) jsou naplněny uplatněné výpovědní důvody podle §711 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ obč. zák.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání
ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2011
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu