ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1108.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1108/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně doc. PhDr. V. Ch., CSc. , bytem v P., zastoupené JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti žalovaným: 1) „Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad “, Praha 7, Argentinská 286, 2) obec Ořech , se sídlem Ořech, Baarovo náměstí 20, „za účasti“ F. D. , bytem v P., „o vydání pozemku vlastníku, o finanční vyrovnání za pozemky a o náhradu za užívání pozemků“, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 0 Nc 1013/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2010, č.j. 28 Co 582/2010-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 12. října 2010, č. j.
0 Nc 1013/2010-46, jímž byl pro vady podání podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítnut návrh žalobkyně ze dne 20. září 2010.
Z obsahu žalobkyní učiněných písemných podání odvolací soud zjistil, že věc se týká „blíže neurčeného nároku na vydání /neoznačených/ pozemků v kat. území O.“
a že žalobkyně současně usiluje o „finanční vyrovnání za pozemky a o náhradu za užívání pozemků“. Návrh žalobkyně shledal neurčitým a nesrozumitelným, jelikož z něj není zřejmý skutek, o kterém se má řízení vést, a není zřejmé, čeho se jím žalobkyně domáhá, zda usiluje o restituci pozemků (o které – jak z jejího podání současně vyplývá – již mělo být rozhodnuto), či o nápravu rozhodnutí vydaných v restitučním řízení, nebo žádá-li poskytnutí ochrany vlastnickému právu (bylo-li snad konstituováno). Neurčitým a neodůvodněným shledal i požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, jelikož v této části návrh postrádá vylíčení vůbec základních skutkových okolností o vlastnictví pozemků, o jejich uživatelích
i o tom, vůči komu z žalovaných a v jaké výši žalobkyně nárok uplatňuje. Takové vady
– uzavřel odvolací soud – brání pokračování v řízení a žalobkyni se je nezdařilo odstranit ani po té, co k tomu byla soudem vyzvána (usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 22. září 2010, č.j. 0 Nc 1013/2010-19).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na „ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“, co do dovolacích důvodů
pak na „ustanovení §241a odst. 2 písm. a), písm. b) a odst. 3 o. s. ř.“ Dovoláním zpochybňovala závěr odvolacího soudu, že jí podaný návrh je vadný a že postrádá určité a srozumitelné vymezení skutku, jež má být předmětem řízení. Současně namítala, že patnáctidenní lhůta, kterou ji soud k odstranění vad podání poskytl, je nepřiměřeně krátká. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1
o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal odvoláním napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první
o. s. ř.) a shledal, že dovolání je zjevně bezdůvodné.
Každé podání učiněné u soudu musí obsahovat náležitosti uvedené v §42 odst. 4
o. s. ř., tedy musí z něj být patrno, kterému soudu je určeno, kde je činní, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Stanovené náležitosti je třeba v podání uvést takovým způsobem, aby z obsahu podání jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností dovodit. V návrhu na zahájení řízení (§79 odst. 1 o. s. ř.) musí být vylíčeny alespoň takové rozhodující skutečnosti, jimiž je vymezen předmět řízení po stránce skutkové. Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit) musí být natolik přesný, určitý a srozumitelný, aby z něj bylo zřejmé, o jaké práva a povinnosti navrhovateli jde, aby soud věděl, o čem má jednat a rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. září 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 93, svazek 12, ročník 1998).
Určité a srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností (skutek) a uvedení toho, čeho se žalobkyně domáhá (žalobní petit), posuzovaný návrh postrádá. O vadný návrh jde již proto, že z něj nelze s určitostí dovodit, jakých konkrétních nemovitostí se věc týká,
zda se podáním návrhu žalobkyně domáhá ochrany vlastnického práva (je-li zde takové právo) nebo žádá-li o obnovení vlastnictví (restituci), popřípadě o revizi rozhodnutí v restitučním řízení vydaných (a jakých). Uplatňuje-li i právo na poskytnutí peněžitého plnění,
pak její návrh – krom potřebného skutkového vylíčení věci – postrádá i přesné označení povinného subjektu a uvedení výše peněžité částky, jíž zaplacení se domáhá. Takové vady činí návrh neprojednatelným a vady proto brání pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.).
V dané věci – jak se z obsahu spisu podává – byl soudem dodržen i postup vyplývající z ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., jelikož usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 22. září 2010, č. j. 0 Nc 1013/2010-19, byla žalobkyně vyzvána k odstranění konkrétních (soudem vytknutých) vad návrhu a současně byla poučena o tom, jak má opravu a doplnění provést. Lhůtu soudem ji k tomu určenou (v délce patnácti dnů) shledává i dovolací soud přiměřenou jak okolnostem případu, tak i poměrům žalobkyně. Ostatně, o prodloužení lhůty žalobkyně soud nežádala, neučinila návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů podle
§30 o. s. ř. a vytýkané vady (tvrdí-li nyní, že šlo o lhůtu nepřiměřenou krátkou) neodstranila ani v průběhu dalšího řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně je zjevně bezdůvodné; proto je Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a jiným účastníkům v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. listopadu 2011
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu