ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1343.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1343/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause a v právní věci žalobce P. P. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) hlavnímu městu Praze se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 1, 3) České republice – Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 4) R. B., 5) Městské policii Hlavního města Prahy se sídlem v Praze 10, Korunní 98, 6) policistovi č. 2712, Praha 5, Holečkova 7, 7) Správě služeb MP hlavního města Prahy, odbor odtahů a dohledu, se sídlem v Praze 10, Korunní 98, 8) řidiči odtahového vozidla č. ZO 369, Praha 8, Kundratka 19, a 9) Pražské energetice, a. s., IČ 60193913, se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 4, o zaplacení částky 501.720,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 62/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2011, č. j. 30 Co 556/2010-112, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal k Nejvyššímu soudu dovolání proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud odmítnul nejasné podání žalobce, jenž ani přes výzvy soudu učiněné usnesením ze dne 20. 12. 2010, č. j. 30 Co 556/2010-101, a usnesením ze dne 25. 1. 2011, č. j. 30 Co 556/2010-106, nedostatky svého podání neodstranil (viz §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, ve znění pozdějších předpisů).
V souladu s ustanovením §236 o. s. ř. je dovoláním možno napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, v nichž to zákon připouští.
Dle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné (za podmínek v tomto ustanovení blíže rozvedených) pouze proti rozsudku či usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno či potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Rovněž ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. stanoví přípustnost dovolání pouze proti těm rozhodnutím soudu, jež jsou činěna v rámci odvolacího přezkumu prvostupňového rozhodnutí. V projednávané věci nelze přehlédnout, že Městský soud v Praze rozhodoval nikoliv jako přezkumná instance v rámci odvolacího řízení, ale jemu adresované nejasné podání odmítnul jako soud nalézací rozhodující o věci v prvním stupni.
Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, k jehož projednání ovšem není Nejvyšší soud funkčně příslušný (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 47, svazek 6/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu §104 o. s. ř., jenž brání tomu, aby Nejvyšší soud mohl pokračovat v řízení o dovolání proti napadenému usnesení, pročež Nejvyšší soud dovolací řízení dle §104 odst. 1 ve spojení s §243c o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. za situace, kdy žalovaným, kteří by jinak měli na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu