ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1937.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1937/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) UB REAL ESTATE a. s., se sídlem v Praze 5, Pekařská 1/598, zastoupeného Mgr. Martinem Hájkem, advokátem v Praze 1, Revoluční 1003/3, a b) JUDr. J. K., se sídlem v P., zastoupeného JUDr. Karlem Trojanem, CSc., advokátem v Praze 8, Na Žertvách 2230/42, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 390/42, 2) Sallerově výstavbě Plan V s. r. o., se sídlem Otvice, Obchodní zóna 266, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem v Praze 1, Jungmannova 24, 3) K. Š., bytem P., zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, 4) J. Š., bytem P., zastoupenému Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, 5) Ing. G. Š., bytem P., zastoupenému Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, 6) A. Š., bytem K., zastoupené JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem v Kladně, Kleinerova 24, 7) A. M., bytem P., zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 190/2009, o dovolání žalovaných ad 3), 4), 5), a 7) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, č. j. 25 Co 162/2010-188, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze shora označeným bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 4. 2010, č. j. 18 C 190/2009-151, kterým nebylo do řízení na stranu žalobce připuštěno přistoupení dalšího účastníka, JUDr. J. K., v P.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že procesní přistoupení výše uvedeného účastníka do řízení jakožto dalšího žalobce sleduje zhojení nedostatku věcné legitimace a naléhavého právního zájmu na požadovaném určení právního vztahu, a v konečném důsledku by mohlo být charakterizováno jako záměna účastníků na straně žalobce. Takový postup však nelze podle názoru první instance připustit, neboť by tím byli žalovaní fakticky zbaveni možnosti vyjádřit se záměnou účastníků na straně žalobce svůj nesouhlas
(§92 odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud oproti soudu prvního stupně konstatoval, že smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného (§92 odst. 2 o. s. ř.) je právě odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby. Přitom je rovněž hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již probíhajícího řízení i vůči dalšímu účastníku – jiné osobě. V intencích tohoto jeho právního názoru pak rozhodl tak, že přistoupení JUDr. J. K. do řízení na stranu žalobce připustil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní ad 3), 4), 5) a 7) dovolání. Dovodili přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jako důvod dovolání označili nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacího důvodu mimo jiné namítali, že napadené rozhodnutí (v případě absence jeho nápravy) bude mít za následek procesně neekonomický postup ve věci. V řízení před soudem prvního stupně totiž žalobce ad a) doposud tvrdil a prokazoval zcela jiné skutkové a právní závěry než ty, které bude případně tvrdit nový účastník řízení na straně žalobce, JUDr. J. K. Dovolatelé proto žádali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ad a) se k dovolání písemně vyjádřil. Trval na svých dosavadních tvrzeních, nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolací soud dovolání shora uvedených žalovaných zamítl. Vyjádření k dovolání podal též žalobce ad b) JUDr. J. K., nově přistoupivší účastník na straně žalující, který žádal, aby bylo dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaní ad 3), 4), 5) a 7), zastoupení advokátem, podali dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaní dovozovali přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. totiž platí, že dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je však zjevně bezdůvodné.
Z ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. se podává, že na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Nejvyšší soud shledává, že odvolací instance nepochybila, když připustila přistoupení dalšího účastníka do řízení na stranu žalobce. Z právní úpravy i konstantní judikatury zdejšího soudu (viz např. usnesení ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1942/2010) vyplývá, že stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka na stranu žalující nemá právní význam. Platí ovšem, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí (mimo jiné) zejména tehdy, pokud by byl takový postup v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. To však v posuzovaném případě není odůvodněné předpokládat. Hlediska procesní ekonomie navíc nemohou jít na úkor požadavku zajištění ochrany práv, tj. aby skutečnosti dotýkající se předmětu řízení byly spolehlivě zjištěny a prokázány. Kromě toho nelze ani dovodit, že by návrh žalobce ad a) na přistoupení JUDr. J. K. do řízení znamenal obcházení institutu záměny účastníků nebo že by vedl ke způsobení procesní újmy ostatním účastníkům řízení. Lze tedy uzavřít, že pokud by odvolací soud v projednávané věci postupoval odlišným způsobem – a přistoupení dalšího účastníka na stranu žalobce neumožnil – dopustil by se tak porušení jedné ze základních zásad řízení, resp. omezení dispozičního oprávnění žalobce ad a).
Z výše uvedeného plyne, že uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn, odvolací soud rozhodl o předmětné procesní otázce správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných ad 3), 4), 5), a 7) jako zjevně bezdůvodné odmítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. září 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu