ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2058.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2058/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. Č. , bytem v B., proti žalovaným 1/ O. F. , advokátovi se sídlem v Č. B., a 2/ AK JUDr. St. F. , se sídlem v Č. B., ve věci podání žalobce doručeného soudu dne 30. 4. 2009, ve znění doplněném podáními doručenými soudu dne 16. 11. 2009 a 30. 12. 2009 , vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 659/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2010, č. j. 17 C 659/2009-19, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2010, č. j. 8 Co 990/2010-54, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2010, č. j. 17 C 659/2009-19, se zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2010, č. j. 17 C 659/2009-19, bylo řízení zastaveno v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému označenému AK JUDr. St. F. Č. B., zaplacení částky 48,- Kč (výrok I.), a žaloba byla odmítnuta v části, v níž se žalobce domáhal vůči prvnímu žalovanému určení, že právo přiznané Komorou nezaniklo povýšeným vystupováním prvního žalovaného, přestože bylo určení poté zrušeno na neoprávněnou žádost prvního žalovaného, což je předmětem jiného soudního zahájeného řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 4. 2010, č. j. 8 Co 990/2010-54, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Soudu prvního stupně dal zapravdu v tom směru, že označení druhého žalovaného „AK JUDr. St. F., Č. B.“ nesměřuje k žádnému subjektu, který by existoval, neboť označení fyzické osoby se děje uvedením celého jména, celého příjmení, případně titulu, a uvedením místa bydliště či sídla, což v daném případě splněno není. Nebylo tedy možné učinit spolehlivý závěr, proti komu žaloba směřuje. Soud prvního stupně proto zcela správně ve vztahu k takto označenému druhému žalovanému řízení zastavil postupem podle ust. §103 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve zbývajícím rozsahu zůstal „nárok“ žalobce i po dvou pokusech o doplnění nesrozumitelný a nebylo zřejmé, jaká povinnost má být prvnímu žalovanému uložena, případně jaké právo žalobce proti prvnímu žalovanému uplatňuje. Ze žalobního petitu s přihlédnutím k obsahu obtížně srozumitelných podání žalobce je navíc zřejmé, že spíše brojí proti činnosti advokátní komory. I přes opakované pokusy soudu tak zůstalo podání žalobce neprojednatelné a nesrozumitelné.
Proti usnesení odvolacího soudu a proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ust. §239 odst. 2 písm. a) a §239 odst. 3 o. s. ř., důvodnost pak v postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v nesprávném právním posouzení věci. V dovolání, jež v zastoupení žalobce podala advokátka, je uvedeno, že označení rozhodnutí, proti kterým dovolání směřuje, stejně tak označení, v jakém rozsahu tato rozhodnutí dovolatel napadá, i dovolací návrhy, jsou patrné již z podání žalobce datovaného 15. 6. 2010. Dále obsahuje dovolání upřesnění stran označení žalovaných a konstatuje se v něm, že z listin, které jsou součástí soudního spisu, je zřejmé, že žalobce měl namysli jako prvního žalovaného advokáta Mgr. O. F. a jako druhého žalovaného advokáta JUDr. S. F.. Dovolatel se domnívá, že nelze přičítat k jeho tíži, když on coby osoba bez právního vzdělání drobně pochybil v označení žalovaných. I z jejich označení tak, jak je provedl žalobce, je zřejmé, o které osoby se jedná, žalobce se navíc řídil přípisy žalovaných. Došlo tedy k pochybení soudu prvního stupně, když ten se řádně nevypořádal s otázkou účastenství. Závěrem žalobce navrhnul, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jež je částečně přípustné podle ust. §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a částečně podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ust. §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Dovolací soud nepřihlédl při svém rozhodování k četným obsáhlým podáním samotného žalobce, neboť dovolání musí být dle ust. §241 odst. 1, věty první, o. s. ř. sepsáno advokátem (notářem). Advokátka, zastupující v dovolacím řízení žalobce, jenž dle obsahu spisu nemá právnické vzdělání, se s jím sepsanými podáními neztotožnila, s výjimkou podání ze dne 15. 6. 2010, i v jeho případě však nevyjádřila své ztotožnění se s dovolatelem potenciálně uváděnými dovolacími důvody.
Dovolatel se žádným způsobem nevyjadřuje k té části usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně (jímž byla žaloba odmítnuta ve vztahu k prvnímu žalovanému), a dovolací soud proto neměl žádný prostor k přezkoumání usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu (ust. §242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Jde-li o tu část usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně (jímž bylo řízení zastaveno ve vztahu k druhému žalovanému), musí dovolací soud konstatovat, že soud prvního stupně zde postupoval zcela v souladu s ust. §104 odst. 1 o. s. ř. Žalobce druhého žalovaného neoznačil jménem a příjmením tak, jak to vyžaduje ust. §79 odst. 1, věta druhá, o. s. ř., a přes opakovanou výzvu soudu (viz usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 9. 2009, č. j. 46 Nc 1825/2009-7, a usnesení téhož soudu ze dne 9. 12. 2009, č. j. 17 C 659/2009-11) druhého žalovaného řádně neoznačil způsobem, jenž by směřoval k existujícímu subjektu. Jakmile soud pravomocně rozhodl dle ust. §104 odst. 1, věty první, o. s. ř. o zastavení řízení, nelze již činit změny v označení účastníka řízení, neboť to by zcela popíralo význam citovaného ustanovení a takový postup by rovněž byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie, takže k žalobcem uvedenému označení druhého žalovaného obsaženému v dovolání nemůže být přihlédnuto.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz ust. §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje své dovolání též přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2010, č. j. 17 C 659/2009-19, které touto vadou trpí, zastavil (viz ust. §104 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, §146 odst. 2, věty první, a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným, kteří by jinak měli na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.
předseda senátu