ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2180.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2180/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Náboženské matice, se sídlem v Praze 6, Thákurova 3, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným 1) Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 2) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, a 3) Státnímu statku Jeneč, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Jenči, Karlovarská 7, zastoupenému JUDr. Janem Růžkem, advokátem v Lounech, Poděbradova 751, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 22 C 316/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2011, č. j. 11 Co 771/2010-59, takto:
Dovolání žalobkyně se zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 9. 2010, č. j. 22 C 316/2009-52, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně, aby namísto žalovaného ad 3) bylo v řízení, pokud se týká určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. 163 (ostatní plocha) a parc. č. 173 (ostatní plocha), nacházejícím se v kat. úz. Svinčice a zapsaným na LV č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Most, pokračováno s Pozemkovým fondem České republiky.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že při aplikaci §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. nelze návrhu žalobkyně vyhovět, neboť předmětné ustanovení vyžaduje, aby k přechodu či převodu práv a povinností došlo po zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že žaloba byla u soudu podána dne 27. 4. 2009, avšak skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva účastníka podle výše citovaného ustanovení občanského soudního řádu, nastala před zahájením řízení, nebylo možno postupovat v těchto procesních intencích. Za relevantní skutečnost ve smyslu ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. pak nižší instance považovaly souhlasné prohlášení žalovaných ad 1) a 3) ze dne 26. 4. 2009 o vzniku práva ze zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, a nikoli jeho záznam v katastru nemovitostí, který má pouze evidenční účinky (viz §14 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovodila přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jako důvody dovolání označila vadu řízení s možným následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacích důvodů mimo jiné namítala, že pasivní legitimace žalovaného ad 3) ohledně předmětných pozemků parc. č. 163 a parc. č. 173 ve sporu o určení vlastnického práva byla dána pouze skutečností, že tento žalovaný byl do 12. 5. 2009 evidován v katastru nemovitostí jako příslušný k hospodaření s těmito nemovitostmi. Ke změně této skutečnosti došlo až ke dni 12. 5. 2009, kdy bylo skončeno řízení vedené u příslušného katastrálního úřadu. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že právě provedení záznamu do katastru nemovitostí je nutno považovat za právní skutečnost ve smyslu ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka proto žádala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu – a současně i usnesení soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolací důvody byly uplatněny podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. pro vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. totiž platí, že dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Dovolání však není důvodné.
Z ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. se podává, že pokud má žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 . V odstavci 2 citovaného ustanovení se pak uvádí, že soud tomuto návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 , a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Nejvyšší soud ve shodě s nižšími instancemi konstatuje, že procesní nástupnictví při – slovy právní teorie – tzv. singulární sukcesi (§107a o. s. ř.) přichází v úvahu pouze tehdy, dojde-li k události, od které se odvíjí přechod práva nebo povinnosti, po zahájení řízení. Souhlasí také s jejich názorem, že záznam v katastru nemovitostí má evidenční (nikoli konstitutivní) charakter. Vzhledem k jeho právní povaze jej tedy není možno pokládat za relevantní právní skutečnost ve smyslu §107a odst. 1 o. s. ř. Stejně jako soudy nižších stupňů proto i dovolací instance shledává, že takovou okolností, umožňující aplikaci uvedeného procesního ustanovení, je nepochybně souhlasné prohlášení žalovaných ad 1) a 3) ze dne 26. 4. 2009.
Ve shora naznačených souvislostech dovolací soud poznamenává, že ačkoli zmíněná událost nastala ještě před zahájením řízení, mohlo být nevyhovění návrhu žalobkyně v tomto případě považováno za přepjatý formalismus. Nelze totiž pomíjet skutečnost, že žalobkyně se o souhlasném prohlášení (tedy o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného ad 3/) mohla dozvědět pravděpodobně nejdříve dne 12. 5. 2009, kdy o něm byl proveden záznam v katastru nemovitostí. Prohlášení o vzniku práva bylo navíc uskutečněno jen o den dříve, nežli u soudu podala žalobu – nelze tedy předpokládat, že již v té době měla žalobkyně o předmětné události povědomost. Nicméně k singulární sukcesi došlo jak shora popsáno a již nižšími instancemi zjištěno.
Dovolací soud předpokládá, že soud prvního stupně zhojí popsanou procesní situaci v souladu se svými zjištěními a v podstatě i v intencích procesní iniciativy strany žalující; lze též žalobkyni poučit o dalším postupu.
Z uvedených důvodů bylo dovolání zamítnuto (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Náklady řízení protistranám nevznikly, ostatně bude o nich rozhodnuto až v konečném rozhodnutí o věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. září 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu