ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2774.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2774/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a. JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969, proti žalované České republice – Ministerstvu financí České republiky , se sídlem Praha 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 39.270,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 60 C 209/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, č. j. 13 Co 504/2009-81, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2010, č. j. 13 Co 504/2009-81, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 7. 2008 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 39.270,- Kč (dále jen „předmětná částka“) s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že jí byl doručen exekuční příkaz, kterým byly postiženy peněžní prostředky z účtu (dále jen „předmětný účet“), jehož majitelem měl být A. H. (dále jen „daňový dlužník“). Žalobkyně na základě tohoto exekučního příkazu převedla předmětnou částku z označeného účtu na účet Finančního úřadu pro Prahu 10 (dále jen „finanční úřad“). Následně žalobkyně zjistila, že majitelem předmětného účtu není daňový dlužník, ale společnost Zdal, spol. s r. o. (dále jen „společnost Zdal“), a uhradila této společnosti předmětnou částku.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 7. 2009, č. j. 60 C 209/2008-53, žalobě v plné výši vyhověl. Dle skutkových zjištění, o kterých mezi stranami nebylo sporu, vznikl daňovému dlužníkovi daňový nedoplatek. Žalobkyně se v odpovědi na výzvu finančního úřadu, zda jsou žalobkyní ve prospěch daňového dlužníka vedeny účty, dopustila chyby a jako účet daňového dlužníka označila účet společnosti Zdal. Dne 3. 4. 2007 byl žalobkyni doručen exekuční příkaz, kterým byly postiženy finanční prostředky na účtu společnosti Zdal. Dne 29. 6. 2007 převedla žalobkyně předmětnou částku z účtu společnosti Zdal na svůj aplikační účet a následně na účet finančního úřadu. Na základě reklamace společnosti Zdal uhradila žalobkyně dne 16. 8. 2009 společnosti Zdal předmětnou částku. Dne 3. 8. 2007 požádala žalobkyně finanční úřad o vrácení předmětné částky. Finanční úřad žádosti nevyhověl a k odvolání žalobkyně Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 15. 5. 2008, č. j. 7636/08-1500-105418, potvrdilo rozhodnutí o nevrácení přeplatku. Dle soudu prvního stupně získal finanční úřad předmětnou částku nikoliv z majetku daňového dlužníka, ale z majetku žalobkyně, která vůči finančnímu úřadu ani vůči uvedenému dlužníku neměla žádný právní důvod k poskytnutí plnění.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2010, č. j. 13 Co 504/2009-81, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Dle odvolacího soudu ustanovení §59 odst. 6 zák. č. 337/1992, o správě daní a poplatků ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále i „ZSDP“ nebo „zákon o správě daní a poplatků“) speciálně upravuje to, zda a kdy může správce daně vrátit omylem zaplacenou částku daně tomu, kdo plnil za daňového dlužníka. O žádosti na vrácení platby vydává správní orgán rozhodnutí, proti němuž se příjemce rozhodnutí může odvolat. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání přípustné, avšak rozhodnutí je možno napadnout správní žalobou.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně 21. 5. 2010 dovolání, jehož přípustnost spatřovala v §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod žalobkyně uvedla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Žalobkyně především namítala, že v dané věci jsou příslušné civilní soudy a že odvolací soud na věc nesprávně aplikoval §59 odst. 6 (7) ZSDP namísto §451 obč. zák.
Dle vyjádření žalované k dovolání ze dne 23. 6. 2010 měla být žaloba projednána ve správním soudnictví a nikoliv v civilním soudnictví, žalovaná není pasivně legitimována a nenese odpovědnost za chyby zaměstnance žalobkyně.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové náležitosti předepsané §241a odst. 1 o.s.ř.
Podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. V posuzované věci dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud nesprávně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu posoudil otázku pravomoci civilních soudů (k tomu viz dále) a dovolání je proto přípustné.
D. Důvodnost
Podle §7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2).
Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 7. 2008 podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 nedomáhala zrušení potvrzujícího rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 15. 5. 2008, č. j. 7636/08-1500-105418, ani svou žalobou nesměřovala proti správci daně, ale domáhala se vydání bezdůvodného obohacení po České republice. Je tedy zřejmé, že žalobkyně se nedomáhala přezkoumání aktu správního orgánu, ani neusilovala o to, aby civilní soudy rozhodly o vrácení přeplatku podle zákona o správě daní a poplatků, nýbrž se domáhala, aby ji soudy ve smyslu §451 obč. zák. přiřkly předmětnou částku, o niž se žalovaná dle jejího názoru bezdůvodně obohatila. Obdobnou situací se zabýval zvláštní senát zřízený zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, a v usnesení ze dne 30. 6. 2006, č. j. Konf 132/2005-7, dovodil, že je-li podání podle svého označení i obsahu žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, přísluší rozhodovat o něm soudu v občanském soudním řízení. Soud nemůže popřít svou pravomoc jen proto, že podle jeho názoru by se měl žalobce domáhat sporné částky za použití prostředků správního (resp. daňového) řízení . Nejvyšší soud v souladu s tímto závěrem rozhodl rozsudkem ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4513/2003, ve kterém posuzoval obdobný spor vedený mezi týmiž účastníky jako v předmětné věci. Ač se Nejvyšší soud v této věci pravomocí civilních soudů explicitně nezabýval, s ohledem na to, že shledal dovolání přípustné a věc meritorně posoudil, je zjevné, že z pravomoci civilních soudů vycházel /srov. §242 odst. 3 ve spojení s §229 odst. 1 písm. a)/. Za této situace lze uzavřít, že pokud se žalobkyně výslovně domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení, pravomoc rozhodnout o tomto nároku přísluší civilním soudům. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Jelikož usnesení odvolacího soudu nemůže již s ohledem na výše uvedené obstát, Nejvyšší soud se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval otázkou vztahu §59 odst. 6 (7) ZSDP a §451 obč. zák.
Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu než usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušit a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o.s.ř.) V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu