ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3270.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3270/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Hlavního města Prahy, IČ 0006 4581, 110 01 Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem, 101 00 Praha 10, Dykova 17, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 24. 11. 2010, sp. zn. 14 Co 19/2010, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 393/2008 (žalobce Hlavního města Prahy, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem, 101 00 Praha 10, Dykova 17, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku, za účasti vedlejšího účastníka řízení Pavla Floriána, 190 00 Praha 9, Vysočanská č. 569), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 7. 8. 2008, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 z 30. 3. 2009, č. j. 28 C 393/2008-82. Tímto rozsudkem sudu prvního stupně byl „nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. 809/14 v katastrálním území Troja (obec Praha)“. Žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalujícímu Hlavnímu městu Praze na náhradu nákladů řízení 10.234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 24. 11. 2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 20. 3. 2009, č. j. 28 C 393/2008-82, změněn tak, že se „návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezplatném převodu pozemku parc. č. 809/14 v katastrálním území Troja (obec Praha) zamítá“. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že byl na základě jiného právního názoru, než měl soud prvního stupně, změněn [podle ustanovení §220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu] rozsudek soudu prvního stupně a žaloba žalobce byla zamítnuta“, neboť odvolací soud měl za to, že „žaloba je minimálně předčasná“.
Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě žalující Hlavní město Praha podala dne 9. 3. 2007 žalovanému Pozemkovému fondu ČR žádost o převod vlastnictví pozemku parc. č. 809/14 v katastrálním území Troja (ohledně kterého byla v katastru nemovitostí uvedena jako vlastnice Česká republika, a to s výkonem správy tohoto pozemku žalovaným Pozemkovým fondem ČR). „Žalovaný Pozemkový fond ČR žádosti nevyhověl, naopak požádal žalobce o vzdání se práva k němu a dne 28. 9. 2007 převedl uvedený pozemek na třetí osoby“, konstatoval odvolací soud. Pozemek byl převeden do vlastnictví P. F. a F. F., kteří jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) o vydání tohoto pozemku usilovali, neboť vlastnili související a funkčně navazující jiný pozemek, na který je přístup pouze přes pozemek parc. č. 809/14 v katastrálním území Troja (o nějž jde v tomto sporu mezi žalobcem Hlavním městem Prahou a žalovaným Pozemkovým fondem ČR); tento pozemek nebyl do veřejné nabídky Pozemkového fondu ČR zařazen k převodu vlastnictví státu na jiné osoby podle zákona č. 95/1991 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Vlastnické právo uvedených nabyvatelů P. F. a F. F. bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Odvolací soud však pokládal za zjištěné, že těmto uvedeným dvěma osobám „nebylo možno vydat pozemky v katastrálním území Troja (obec Praha), a to dle pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha – město z 28. 4. 2003, č. j. PÚ 667/01“.
Odvolací soud dovozoval, že v době podání žaloby v této právní věci nebyl žalovaný Pozemkový fond ČR vlastníkem ani oprávněným správcem pozemku parc. č. 809/14 v katastrálním území Troja; žalovaný Pozemkový fond ČR neměl v uvedené době k tomuto pozemku vlastnické právo ani oprávnění s ním disponovat, odvolací soud poukazoval v této souvislosti na ustanovení §133 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví k ní vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. V této právní věci byla podána žaloba podle ustanovení §80 písm. b) občanského soudního řádu, tedy žaloba o splnění povinnosti vyplývající ze zákona. Žalobce se ovšem mohl domáhat projevu vůle vůči žalovanému jen tehdy, bylo-li před tím určeno, je žalovaný vlastníkem nemovitosti. Za situace, kdy podle zápisu v katastru nemovitostí svědčilo vlastnické právo jinému subjektu než žalovanému, bylo třeba na základě určovací žaloby dosáhnout nejprve určení vlastnického práva žalovaného a v důsledku toho i změny zápisu v katastru nemovitostí; teprve pak bylo možné rozsudkem soudu nahradit projev vůle vlastníka uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu takového jeho pozemku. Nebylo tu možno ukládat povinnost vlastníkovi, která by byla s to přivodit změnu zápisu v katastru nemovitostí; tuto povinnost nebylo také možno ukládat žalovanému fondu bez účasti v řízení ze strany osoby zapsané jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí, jak to učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud proto změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §221 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a žalobu žalobce zamítl.
O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu vzhledem k tomu, že úspěšnému žalovanému řízení žádné náklady nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 11. 1. 2011 advokátu, který žalující Hlavní město Prahu v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 22. 2. 2011 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 8, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se Hlavní město Praha navrhovalo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo v tomto dovolání poukazováno na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod bylo uplatňováno, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu].
Uvedený dovolatel namítal, že „sice podanou žalobu koncipoval jako žalobu na plnění ve smyslu ustanovení §80 písm. b) občanského soudního řádu, zároveň však soudu předestřel a navrhl prejudiciální otázku platnosti smlouvy, kterou byl předmětný pozemek převeden na třetí osobu, neboť tato smlouva byla uzavřena v rozporu s právními předpisy“; tato otázka mohla tedy být vyřešena jako otázka předběžná v řízení o žalobě na splnění povinnosti. Dovolatel má proto za to, že svou žalobu koncipoval tak, aby bylo nejprve určeno, že smlouva o převodu předmětného pozemku je neplatná a že vlastníkem tohoto pozemku je stále Česká republika a že správa pozemku je vykonávána žalovaným Pozemkovým fondem ČR; na základě rozhodnutí soudu o takové žalobě by mohla být provedena změna zápisu v katastru nemovitostí, protože by tu bylo určeno, že tu určitý právní vztah není dán (když vlastnické právo platně nepřešlo a svědčí stále původnímu vlastníku – státu), takže ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) by v katastru nemovitostí byl zápis určený podle neplatné smlouvy záznamem zrušen a obnovil by se zápis původní. Následně se žalobce dále domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného Pozemkového fondu ČR k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku se žalobcem. Podle názoru dovolatele je tedy žaloba v daném případě správně koncipována a je důvodná, když na straně žalovaného Pozemkového fondu ČR existuje zákonná povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb.
Ve vyjádření žalovaného Pozemkového fondu ČR k dovolání žalobce Hlavního města Prahy bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalovaný je na rozdíl od dovolávajícího se žalobce toho názoru, že k problematice řešení prejudiciální otázky planosti či neplatnosti smlouvy z 28. 9. 2007 o převodu pozemku parc. č. 809/14 v katastrálním území Troja, uzavřené mezi pozemkovým fondem ČR a nabyvateli P. F. a F. F., lze uvést pouze, že tato smlouva byla uzavřena platně, a to s původními oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení §11a zákona č. 229/1991 Sb.. Podle názoru žalovaného fondu žalobce v tomto soudním řízení neprokázal důvodnost tzv. „nárokového převodu“ podle ustanovení §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. Nešlo tu o absolutní neplatnost smlouvy s poukazem na údajné porušení ustanovení §39 občanského zákoníku a §11 zákona č. 229/1991 Sb. Bylo také v tomto řízení doloženo, že sporný malý pozemek, o nějž jde v tomto řízení, není vhodný pro účely, které žalobce v řízení uváděl. Naopak jde o pozemek, který vedlejší účastník řízení P. F. potřebuje k lepšímu přístupu na jiný jeho pozemek.
Dovolání odvolatele je tu přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť jde o dovolání směřující proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
V dovolacím řízení bylo třeba posoudit, zda toto přípustné dovolání dovolatele je také dovoláním důvodným zejména podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (uplatňovaným v dovolání odvolatelem), tedy zda tu jde o rozhodnutí odvolacího soudu spočívající na nesprávném právním posouzení věci, jímž by byla projednávaná věc posouzena podle nesprávného právního předpisu nebo v němž by si odvolací soud aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1993 Sbírky soudních rozhodnutí s a stanovisek test na str. 13/45/).
V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §80 písm. b) a c) občanského soudního řádu v souvislosti s ustanovením §39 občanského zákoníku a s ustanovením §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Podle ustanovení §80 písm. b) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu, nebo z porušení práva.
Podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou /návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Kritériem pro rozlišování, zda jde o splnění povinnosti ve smyslu §80 písm. b) občanského soudního řádu je o b s a h ž a l o b n í h o n á v r h u (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 115/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Žaloba, domáhající se určení podle §80 písm. c) občanského soudního řádu, nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) občanského soudního řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí, vydávané Nejvyšším soudem, a také č. 53/1973, str. 187, téže Sbírky).
Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Podle ustanovení §39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo s příčí dobrým mravům.
Podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případech uvedených v §11 odst. 1 téhož zákona (tj. v případech, v nichž nelze pozemky nebo jejich části oprávněné osobě vydat), Pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.
Podle ustanovení §2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, tento zákon upravuje postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků (srov. §1 zákona č. 95/1999 Sb.) na oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., nebo kterým nemohl být vydán předmět z vlastnictví fyzické osoby, která jej nabyla od státu, neboť tato osoba není osobou povinnou ve smyslu §5 zákona č. 229/1991 Sb. a na fyzické nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo bylo převedeno.
Vzhledem k těmto uvedeným právním předpisům a k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možné dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 24. 11. 2010 (sp. zn. 54 Co 19/2010 Městského soudu v Praze), v němž měl v podstatě na zřeteli tatáž ustanovení právních předpisů a tytéž právní závěry z uveřejněné judikatury soudů, posoudil projednávanou právní věc podle nesprávných právních předpisů anebo že by si použitý právní předpis nesprávně vyložil (zejména v rozporu s právními závěry z uveřejněné judikatury soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). Nešlo tu tedy, podle názoru dovolacího soudu, o rozhodnutí nesprávné tak, že by bylo na místě je zrušit podle ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu. Nezbylo proto dovolacímu soudu než dovolaní odvolatele zamítnout svým rozsudkem podle ustanovení §243 odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu, a to jako dovolání sice přípustné, nikoliv však důvodné.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. listopadu 2011
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu