ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3444.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3444/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. R., a b) MUDr. J. R., obou zastoupených JUDr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem Praha 4, Komořanská 63/1900, proti žalovanému Hlavnímu městu Praze, IČ: 00064581 se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, zastoupenému JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 18, o zaplacení částky 325.560,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 197/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2010, č. j. 25 Co 236/2010-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 3. 3. 2010, č.j. 18 C 197/2006-149, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit každému žalobci částku 162.780,- Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2010, č.j. 25 Co 236/2010-186, potvrdil rozsudek Obvodního soudu co do částky 27.052,50 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců, zatímco v částce 135.727,50 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci podali proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřovali v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je však třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, uveřejněný pod č. 111/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci napadli žalobci výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobcům částku celkem 54.105,- Kč. Na každého z žalobců tak připadá částka 27.052,50 Kč. Protože uvedená jistina nepřesahuje částku 50.000,- Kč, není dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu