ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3522.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3522/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně JUDr. R. V., zastoupené JUDr. Hanou Rámešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kounicova 13, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Náměstí 14. října 3, o zaplacení částky 32.980,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 118 EC 34/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2010, č. j. 62 Co 82/2010-49, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. 12. 2009, č. j. 118 EC 34/2009-34, rozhodl o přerušení daného řízení do nabytí právní moci rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 22 C 190/2004.
K odvolání žalobkyně přezkoumal uvedené usnesení Městský soud v Praze a usnesením ze dne 25. 3. 2010, č. j. 62 Co 82/2010-49, je potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost v dané věci podle ní vyplývá z ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé, tzn. o předmětu plnění, o něž se řízení vede, nelze posuzovat podle ustanovení §237 o. s. ř., jelikož toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti meritorním rozhodnutím. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím procesní povahy jsou vymezeny v ustanovení §239 o. s. ř., které stanoví výčtem usnesení odvolacího soudu, proti nimž může být dovolání přípustné. Jelikož usnesení o přerušení řízení není do tohoto výčtu zahrnuto a není možné na ně aplikovat ani ustanovení §238 a 238a o. s. ř., nelze nijak dovodit přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.
předseda senátu