ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3743.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3743/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně V. S. , nar. zastoupené Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem v Brně, Štursova 34, proti žalované IK INVEST Blansko, a. s., IČ: 25329812, se sídlem v Blansku, Sukova 4, zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 39, o zaplacení 154.767,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 421/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2009, č. j. 37 Co 102/2008-207, takto:
Dovolání se odmítá
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č. j. 5 C 421/2003-175, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2010, č. j. 5 C 421/2003-213, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 154.767,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně ode dne 23. 5. 2003 do zaplacení (výrok I.), v částce 32.589,- Kč s 3 % úrokem ročně za dobu od 23. 5. 2003 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), dále žalobu zamítl v části, v jaké jí byl požadován 3 % úrok z prodlení z částky 187.356,- Kč za dobu ode dne 16. 4. 2003 do 23. 5. 2003 (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). Soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo neoprávněným užíváním pozemků vlastněných žalobkyní v době od 16. 4. 2001 do doby rozhodování soudu. Okresní soud shledal, že žalovaná se obohatila užíváním pozemků p. č. 432/11, p. č. 434/3, p. č. 436/4, p. č. 441/43 a 435/1 v k. ú. T. Soud žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího obvyklému nájemnému za tyto pozemky a zároveň na úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované, kdy se tato dostala do prodlení. V části, v níž žalobou požadované plnění takto určený rozsah práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení převyšovalo, soud žalobu zamítl.
K odvolání žalované přezkoumal napadené rozhodnutí Krajský soud v Brně, jenž rozsudkem ze dne 22. 12. 2009, č. j. 37 Co 102/2008-207, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 154.767,- Kč (výrok I.), odmítl odvolání žalované proti zamítavým výrokům II. a III. (výrok II.), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 3 % úrok z prodlení z částky 154.767,- Kč od 23. 5. 2003 do zaplacení, a dále v nákladových výrocích IV. a V. a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Odvolací soud shledal opodstatněné výtky žalované týkající se přisouzeného příslušenství žalované částky, a v této části tedy rozhodnutí okresního soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Závěry soudu prvního stupně týkající se samotné existence a rozsahu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků žalobkyně shledal odvolací soud správnými a v částce odpovídající přisouzené jistině provostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsahu, v jakém bylo odvolání směřováno i proti zamítavým výrokům příznivým pro žalovanou, je odvolací soud jako subjektivně nepřípustné odmítl.
Proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v jaké byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I., jímž bylo rozhodnuto o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků p. č. 432/11, p. č. 434/3 a p. č. 435/1 v k. ú. T, podala žalovaná dovolání. Dovolatelka upozornila, že v řízení bylo tvrzeno, že uvedené parcely se nacházející mimo její oplocený areál, jsou buď veřejně přístupnou cestou či jinak volně přístupnou plochou pro každého a představují veřejné prostranství ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Dovolatelka předestřela k dovolacímu přezkumu otázku, zda je pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním veřejného prostranství kdokoliv, či zda je pasivně legitimována pouze obec, v jejímž katastru se veřejné prostranství nachází. S ohledem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v naznačeném rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se prostřednictvím svého nově zvoleného právního zástupce k dovolání stručně vyjádřila, ztotožnila se závěry obsaženými v rozhodnutích soudů obou stupňů a navrhla potvrzení rozsudků soudů obou stupňů.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu není v napadeném rozsahu měnícím §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přicházela by v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zákon však současně v §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vylučuje přípustnost dovolání ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč. Napadla-li tedy dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu pouze v části, ve které jím bylo rozhodnuto o bezdůvodném obohacení vzniklém užíváním jen pozemků p. č. 432/11, p. č. 434/3 a p. č. 435/1 v k. ú. T., nemohl dovolací soud odhlédnout od toho, že při celkové výměře těchto tří pozemků (595 m2) a skutečnosti, že žalobkyni byla přiznána za každý m2 a rok částka 4,16 Kč, činí plnění, o němž má být rozhodováno, celkem částku 15.985,- Kč, a musel tudíž přistoupit v souladu s ustanoveními §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. k odmítnutí dovolání.
O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. února 2011
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu