ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4062.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4062/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů : 1) B. S. , 2) T. K. , a 3) T. F. K. , zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr. Esq., advokátem, New York, Penn Plaza L4, West 34th Street 225, Suite 1800, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 171/2006 (žalobce Alreo, a. s. . IČO 26233291, Brno, Jandáskova 24, zastoupené Mgr. Davidem Vaníčkem, Ph.D., advokátem, 603 00 Brno, Hlinky 505/118, a dalších účastníků řízení : a) Statutárního města Brna , IČO 4499 2785, 60167 Brno, Dominikánské náměstí 1, b) Zetoru, s. p. , IČO 0000 9946, Brno, Tomkova č. 111, zastoupeného JUDr. Martinem Korbařem, 120 00 Praha 2, Lublaňská 507/8, c) Brněnských papíren, státního podniku , IČO 0001 2343, 666 00 Tišnov, Předklášteří, Komenského 1036, d) JUDr. Stanislavy Vrchotové , správkyně konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, státního podniku v likvidaci, IČO 0001 5296, 602 00 Brno, Vachova č. 1, e) Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v Brně , IČO 6433 1857, 600 00 Brno, Horní 21, f) Masarykovy univerzity Brno , IČO 0021 6224, Brno, Žerotínovo náměstí č. 9, g) Nadace Jana a Berty Schmidt , Burghausen, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem, 602 00 Brno, Radnická 11, h) J. H. , zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, ch) B. S. , i) T. K. a j) T. F. K. , všech tří zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr. Esq., advokátem, a k) Pozemkového fondu ČR , 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnického práva k nemovitostem), takto:
I. Zamítají se dovolání proti výroku (označenému III.) rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007, o změně ve výroku (označeném I.) rozsudku Městského soudu v Brně z 27. 9. 2006, č. j. 41 C 171/2006-69.
II. Odmítají se dovolání proti výroku (označenému I.) rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007, o potvrzení výroku (označeného I.) rozsudku Městského soudu v Brně z 27. 9. 2006, č. j. 41 C 171/2006-69.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalující akciové společnosti Alreo, podané u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 171/2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 27. 9. 2006, č. j. 41 C 171/2006-69. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba uvedené žalobkyně, domáhající se, aby bylo rozhodnutím soudu určeno, že obchodní společnost Alreo Brno, a. s., je vlastníkem pozemku parc. č. 1260/209, o výměře 2.317 m2, a pozemku parc. č. 1260/208, o výměře 457 m2, v katastrálním ú. (obec B.), zapsaných na listu vlastnictví č. 3035 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj (katastrální pracoviště Brno-město). Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit původní účastnici řízení B. S. k rukám JUDr. Filipa Horáka, advokáta, 12.346,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že mezi žalující Alreo, a. s., a účastníky řízení Statutárním městem Brno, Zetorem Brno, s. p., Brněnskými papírnami, s. p., JUDr. Stanislavou Vrchotovou, správkyní konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s. p. v likvidaci, Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra Brno, Masarykovou univerzitou Brno, J. H., B. S., T. K. a T. F. K. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Žalující a. s. Alreo bylo ještě uloženo zaplatit Městskému soudu v Brně na úhradu soudního poplatku 3.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalující akciové společnosti Alreo v Brně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně z 27. 9. 2006, č. j. 41 C 171/2006-69, potvrzen ve výroku (označeném I.), pokud byla zamítnuta žaloba žalující akciové společnosti proti účastníkům řízení Statutárnímu městu Brnu, Zetoru Brno, s. p., Brněnským papírnám, s. p., JUDr. Stanislavě Vrchotové (správkyni konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s. p. v likvidaci), Vyšší policejní škole Ministerstva vnitra v Brně, Masarykově univerzitě Brno a Pozemkovému fondu ČR, a také ve výroku (označeném III.), jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi těmito účastníky řízení. Avšak v části výroku (označeném I.) uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba žalobkyně Alreo, a. s., proti účastníkům řízení B. S. (nyní Nadaci Jana a Berty Schmidt), J. H., B. S., T. K. a T. F. K., byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že žalující Alreo, a. s., je vlastníkem pozemku parc. č. 1260/209 (o výměře 2.317 m2) a pozemku parc. č. 1260/208 (o výměře 457 m2) v katastrálním území B., zapsaných na listu vlastnictví č. 704 pro toto katastrálním území u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj (katastrální pracoviště Brno-město). Ve výrocích (označených II. a III.) byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že účastníkům řízení Nadace Jana a Berty Schmidt, J. H., B. S., T. K. a T. F. K. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalující a. s. Alreo na náhradu nákladů řízení 15.435,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený IV.) o úhradě soudního poplatku 3.000,- Kč žalující akciovou společností Alreo byl zrušen. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že účastníci řízení Nadace Jana a Berty Schmidt, J. H., B. S., T. K. a T. F. K. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalující a. s. Alreo na náhradu nákladů odvolacího řízení 24.871,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; bylo však odvolacím soudem rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalující Alreo, a. s., a účastníky řízení Statutárním městem Brnem, Zetorem Brno, s. p., Brněnskými papírnami, s. p., JUDr. Stanislavou Vrchotovou (správkyní konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s. p. v likvidaci), Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Brně, Masarykovou univerzitou Brno a Pozemkovým fondem ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení §212 občanského soudního řádu (před jeho novelizací zákonem č. 218/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že odvolání žalující a. s. Alreo je důvodné.
Odvolací soud konstatoval, že podle výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Bohunice je na listu vlastnictví č. 704 zapsána jako vlastník pozemků, o něž jde v tomto řízení, akciová společnost Alreo, a to na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v Brně z 26. 3. 2003, č. j. 3239/1992-27-RBD.RN (které nabylo právní mocí 3. 2. 2004, přičemž však právní moc tohoto rozhodnutí „byla následně odložena podle usnesení Městského soudu v Brně z 11. 6. 2004, sp. zn. 41 C 229/2003). Podle oznámení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj z 3. 10. 2007 pak došlo k opravě zápisu v katastru nemovitostí, a to tak, že pozemky parc. č. 1260/208 a parc. č. 1260/209 jsou zapsány na listu vlastnictví č. 704 pro katastrální území B. ve prospěch žalující a. s. Alreo; na listu vlastnictví č. 3035 pro katastrální území Bohunice, kde bylo vlastnické právo zapsáno pro B. S., byly tyto parcely vyškrtnuty. Při opravě zápisu v katastru nemovitostí se Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj (katastrální pracoviště Brno) opíral i o rozsudek Nejvyššího správního soudu z 27. 4. 2007 a také o usnesení Krajského obchodního soudu v Brně z 28. 3. 2000, sp. zn. 27 K 30/97 (které nabylo právní moci 3. 4. 2000).
Odvolací soud pokládal dále za zjištěno, že správkyní konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s. p., byl dán souhlas k tomu, aby prodala mimo dražbu přímým prodejem nemovitosti úpadce, a to mimo jiné i pozemek parc. č. 1260/3 (z něhož na základě později vypracovaných geometrických plánů vznikly i pozemky parc. č. 1260/2008 a parc. č. 1260/2009).
Odvolací soud poukazoval i na rozhodnutí Městského soudu v Brně z 27. 10. 2006, č. j. 41 C 229/2003-223, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně z 25. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 36/2007, podle něhož došlo ke změně rozhodnutí Pozemkového úřadu v Brně z 26. 3. 2003, č. j. 3239/1992-27-RBD-RN, a to tak, že spoluvlastníky uvedených pozemků, zapsaných v katastru nemovitostí není jen B. S., ale i B. S., T. K. a F. K. (vedle B. S. každý z uvedených spoluvlastníků co do jedné ideální čtvrtiny).
Odvolací soud dále poukazoval na to, že v průběhu odvolacího řízení (sp. zn. 20 Co 318/2007 Krajského soudu v Brně) zemřela dne 4. 2. 2008 účastnice řízení B. S.. Proto bylo usnesením odvolacího soudu ze 16. 9. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007, rozhodnuto, že bude v tomto řízení pokračováno na místo s B. S. s Nadací Jana a Berty Schmidt a s J. H., jako s účastníky řízení. Dalším usnesení odvolacího soudu ze 16. 9. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007, bylo rozhodnuto, že jako s procesním nástupcem účastníka řízení F. K., který zemřel 15. 7. 2008, bude v řízení pokračováno s T. F. K.
Odvolací soud neshledal opodstatněným tvrzení žalující akciové společnosti Alreo, že na její straně je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vůči všem dalším účastníkům tohoto řízení. Odvolací soud byl naopak toho názoru, že tento naléhavý právní zájem je tu dán ve vztahu mezi žalující a. s. Alreo a účastníky řízení Nadací J. a B. S., J. H., B. S., T. K. a T. F. K., kteří v řízení uplatňovali, že v důsledku uplatnění restitučních nároků a blokace jakéhokoli převodu majetku podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. nemohlo žalující akciové společnosti Alreo vzniknout vlastnické právo k pozemkům, o něž jde v tomto řízení. Naproti tomu, podle názoru dovolacího soudu, není tu dán naléhavý právní zájem na určení vůči účastníkům řízení Statutárnímu městu Brnu, Zetoru, s. p., Brno, Brněnským papírnám, s. p., JUDr. Stanislavě Vrchotové (správkyni konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s. p., v likvidaci), Vyšší policejní škole Ministerstva vnitra v Brně, Masarykově univerzitě Brno a Pozemkovému fondu ČR, když „tito účastníci řízení nevyvíjeli jakékoli kroky, kterými by si učinili nároky na pozemky, o něž jde v tomto řízení, a nebránili se aktivně proti návrhu žalobkyně“. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) tedy neshledal, že by tu ve vztahu k těmto posledně uváděným účastníkům řízení byl dán naléhavý právní zájem na žalobkyní požadovaném určení, a proto ve vztahu k nim byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen podle ustanovení §219 občanského soudního řádu.
Pokud však šlo o výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalující akciové společnosti Alreo proti účastníkům řízení Nadaci Jana a Berty Schmidt, J. H., B. S., T. K. a T. F. K., změnil odvolací soud podle ustanovení §220 odst. 1 občanského soudního řádu tento výrok tak, že bylo určeno, že žalující Alreo, a. s., je vlastníkem pozemku parc. č. 1260/209 a pozemku parc. č. 1260/208 v katastrálním území B.; současně v této části byl změně i závislý výrok týkající se nákladů řízení u soudu prvního stupně. Ve svém výsledném právním závěru ohledně tohoto měnícího výroku odvolacího výroku odvolací soud zdůrazňoval, že žalobkyně získala sporné nemovitosti v konkursním řízení kupní smlouvou, uzavřenou se správkyní konkursní podstaty dne 31. 3. 2000. Soupis konkursní podstaty tvořil právní základ pro zpeněžení majetku zahrnutého do konkursní podstaty a představoval i titul na základě něhož správkyně konkursní podstaty dokládala, že je oprávněna se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat; správce konkursní podstaty není osobou povinnou podle zákona č. 229/1991 Sb., a proto se na něj nemohlo vztahovat blokační ustanovení §5 odst. 3 tohoto zákona. „Přitom jak kupující, tak i soud postupoval s obezřetností a soud vyzýval oprávněnou osobu, aby podala vylučovací žalobu; to se však nestalo; kupující byl proto v dobré víře, že učinil vše, co bylo třeba učinit“. Odvolací soud pak ještě s poukazem i na jemu známé judikáty dovolacího soudu dovozoval, že pokud v případě konkursního řízení dojde k dispozici s majetkem, na který byl uplatněn restituční nárok, je-li takovýto majetek zapsán do konkursní podstaty, neproběhne-li vylučovací žalobou k jeho vyloučení a dojde-li ke zpeněžení tohoto majetku, má restituent právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkursní podstaty ohledně takto převáděného majetku z konkursní podstaty. Také v daném případě došlo k prodeji mimo jiné i pozemků vzniklých z původní parcely č. 1260/3 na základě geometrických plánů, a to na základě kupní smlouvy správkyně konkursní podstaty s nabyvatelkou Ing. K., která je pak vložila jako akcionářka do kapitálu společnosti Alreo, a. s.
V souvislosti s dílčí změnou výroku rozsudku soudu prvního stupně změnil (podle §220 odst. 1 občanského soudního řádu) odvolací soud i výrok týkající se nákladů řízení u soudu prvního stupně.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl dne 1. 2. 2010 doručen advokátům, kteří v řízení zastupovali účastníky řízení B. S., T. K., T. F. K. i J. H. a dovolání ze strany těchto dovolatelů byla dne 29. 3. 2010 podána u Městského soudu v Brně, tedy ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelé B. S., T. K. a T. F. K. navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku (označeném III.), jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že bylo určeno, že žalobkyně Alreo, a. s., je vlastníkem pozemku parc. č. 1260/209 a pozemku parc. č. 1260/208 v katastrálním území B. a také ve výroku (označeném IV.) o nákladech řízení, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody uvedení dovolatelé uváděli, že řízení v této právní věci bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Uvedení dovolatelé připomínali, že pozemky parc. č. 1260/208 a parc. č. 1260/209 v katastrálním území Bohunice byly v minulosti vlastnictvím P. K. Oba tyto pozemky byly výměry z roku 1948 a z roku 1956 bez náhrady zestátněny jako součást majetku rodinné firmy G. Kohn a syn. Pozemek parc. č. 1260/208 v katastrálním území B. vznikl z pozemku parc. č. 1260/3 a podle geometrického plánu č. 938-95/2004 nesl do roku 2004 označení parc. č. 1260/133. Pozemek parc. č. 1260/2009 vznikl z pozemku parc. č. 1260/3 a podle geometrického plánu č. 938-95/2004 nesl do roku 2004 označení parc. č. 1260/134. Oba uvedené pozemky byly restituentům soudně přiznány, a to jako pozemky parc. č. 1260/133 a parc. č. 1260/134. Dovolatelé B. S., T. K. a F. K. T. odmítají připustit, že v důsledku rozdělování a přečíslování uvedených pozemků lze jejich restituční nároky na ně vymazat.
Obě nemovitosti (pozemky parc. č. 1260/208 a parc. č. 1260/209 v katastrálním území Bohunice) byly dne 31. 3. 2000 a znovu dne 3. 10. 2007 zapsány, podle názoru dovolatelů protiprávně, v katastru nemovitostí firmě Alreo, a. s.; tento vklad vlastnického práva ovšem ani v jednom z uvedených případů nebyl podložen kompletní dokumentací a neodrážel skutečný stav obou nemovitostí. Na oba uvedené pozemky byl uplatněn restituční nárok a rozsudkem Krajského soudu v Brně z 25. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 36/2007, B. S., T. K., F. K. a B. S. přiznáno spoluvlastnictví obou těchto pozemků, a to každému z nich jednou ideální čtvrtinou. Dovolatelé mají za to, že uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo potvrzeno rozhodnutím Nejvyššího soudu z 21. 10. 2008, 28 Cdo 1573/2008. Podle názoru dovolatelů tu tedy nemohlo být přiznáno právo k těmto pozemkům jiné osobě na základě zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
Dovolatelé dále uváděli, že B. S., T. K. a F. K. podali dne 11. 12. 2001 na základě výzvy Krajského soudu obchodního v Brně excindační žalobu. Řízení o této vylučovací žalobě, směřující proti majetkové podstatě úpadce Brněnských cihelen, státního podniku v likvidaci, související s pokračujícím konkurzním řízení, nadále probíhá (pod sp. zn. 55 Cm 510/2001). Dovolatelé mají za to, že do ukončení řízení o této exindaci a jí dotknutého konkurzu (sp. zn. 27 K 30/97) jsou jakékoli převody pozemků (včetně pozemků, o nějž jde v tomto soudním řízení pod sp. zn. 41 C 171/2006 Městského soudu v Brně) úpadcem z právního hlediska nicotné.
Dovolatelé B. S., T. K. a T. F. K. měli posléze za to, že správkyně konkurzní podstaty Brněnských cihelen, státního podniku v likvidaci, JUDr. Stanislava Vrchotová protiprávně převedla v prosinci 2000 pozemek parc. č. 1260/3 na jednoho z vlastníků firmy Alreo, a. s., a v prosinci 2010 byl pozemek připsán této akciové společnosti. V srpnu 2004 pak došlo k tomu, že si oba pozemky v katastrálním území B. (vzniklé z původního pozemku parc. č. 1260/3) převedla na sebe, podle názoru dovolatelů protiprávně, B. S. Pak ovšem ještě dne 10. 10. 2007 došlo k převedení pozemků v katastrálním území B. (včetně pozemků parc. č. 1260/208 a parc. č. 1260/209) zpět na akciovou společnost Alreo, a to bez ohledu na nároky B. S., T. K. a F. K. na tyto pozemky.
Uvedení dovolatelé jsou nadále přesvědčeni, „že uvedené bezprecedentní opakované protiprávní změny vlastnických titulů rozličných účastníků tohoto řízení – správkyně konkursní podstaty JUDr. Stanislavy Vrchotové, akciové společnosti Alreo i tehdejšího právního zástupce B. S.“ tu vedlo k negativnímu dopadu na posouzení kontinuity nároků dovolatelů a jejich vlastnických aspirací. Přitom jde o nároky obětí holocaustu a tedy o nároky, jejichž se lze nepochybně domáhat i podle Evropské úmluvy o lidských právech.
Pokud jde o právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu, shrnují dovolatelé svou výtku nesprávného právního posouzení věci tímto soudem zejména v tom směru, že dovolatelům, jako účastníkům tohoto řízení, byly „odepřeny nárokované rodinné pozemky obcházením restitučních zákonů třetími osobami za použití vedlejších zákonů, protiprávních úkonů a nestandartních postupů“. V této souvislosti dovolatelé poukazují zejména na to, že tu nebylo odvolacím soudem přihlíženo k ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), když nebyla shledána nepřípustnost zařazení majetku rodiny K. do podstaty konkurzu Brněnských cihelen, s. p. (jako osoby povinné podle zákona č. 229/1991 Sb.) a nepřípustnost převedení v restituci navrhovaného majetku na jiný subjekt správkyní konkurzní podstaty Brněnských cihelen, s. p., třebaže ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. je nutno považovat za ustanovení stanovící právo nepřipouštějící zařazení věci do konkurzní podstaty. V daném případě tu nebylo místa pro uplatnění jakékoli výjimky ohledně nároku uplatněného restituenty v konkurzním řízení, když dovolatelé, jako účastníci řízení v této právní věci, vykonali všechny kroky, kterými si své restituční nároky na pozemky zachovali, včetně podání výzev, vylučovací žaloby a určovacích žalob.
Dovolatelé B. S., T. K. a F. K. T. ve svém dovolání také vytýkali, že odvolací soud ve svém rozsudku ze 17. 12. 2009 (sp. zn. 20 Co 318/2007 Krajského soudu v Brně) nezaujal žádné stanovisko k tomu, že v tomto případě došlo dne 22. 10. 2004 mezi B. S. (právní předchůdkyní nynějších účastníků řízení Nadace Jana a Berty Schmidt a J. H.) a JUDr. Stanislavou Vrchotovou (správkyni konkurzní podstaty Brněnských cihelen, s. p. v likvidaci) a akciovou společností Alreo (žalobkyní v této právní věci sp. zn. 21 C 171/2006 Městského soudu v Brně) k uzavření dohody, která se týká i pozemků parc. č. 1260/208 a parc. č. 1260/209 v katastrálním území B. (o něž jde v tomto soudním řízení).
Uvedení dovolatelé mají za to, že „touto dohodou B. S. zištně postoupila Alreo, a. s., uvedená dva pozemky včetně budoucích nároků na ně“. Zůstalo tak, podle názoru dovolatelů, v tomto řízení nezodpovězeno, zda mají právní nástupkyně B. S. (tj. Nadace Jana a Berty Schmidt a J. H.) v tomto soudním řízení (včetně řízení dovolacího) právo nárokovat uvedené pozemky; dovolatelé mají za to, že legitimace těchto právních nástupců tu dána není, neboť byla ztracena uzavřenou dohodou se žalující Alreo, a. s.
Podle názoru uvedených dovolatelů se nelze ztotožnit s tvrzením žalující akciové společnosti Alreo, že sporné pozemky, o něž jde v tomto řízení, nabyla v roce 2000 a znovu v roce 2007 (převodem z konkurzní podstaty oprávněné osoby), aniž o restitučních nárocích věděla. Dovolatelé v této souvislosti poukazovali zejména na to, že prodejce těchto parcel (Brněnské cihelny, s. p.) byl na nároky účastníků řízení B. S., T. K. a F. K. několikráte upozorněn, a to jak těmito účastníky řízení, tak i Pozemkovým úřadem Brno. Uvedení účastníci tohoto řízení respektovali výzvy a poučení, které jim byly dány v průběhu řízení, katastrální předpisy a neuzavírali o pozemcích žádné nadstandartní smlouvy, vyzývali povinnou osobu k vydání zemědělských pozemků a podali proti konkurzu povinné osoby excindační (vylučovací) žalobu.
Také dovolatelka J. H. ve svém dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2009, sp. zn. 20 Co 318/2007, navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání poukazovala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b občanského soudního řádu).
Uvedená dovolatelka zdůrazňovala, že nesouhlasí s právním názorem, zaujatým odvolacím soudem, že sice veškeré převody majetku, na nějž byl uplatněn restituční nárok jsou neplatné s ohledem na ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., že však jako výjimku v případě nároku uplatněného restituenty v konkurzním řízení, kdy, pokud dojde k dispozici s tímto majetkem, na který byl uplatněn restituční nárok, přičemž je takový majetek zapsán do konkurzní podstaty a neproběhne na základě vylučovací žaloby k jeho vyloučení a dojde-li ke zpeněžení takového majetku, má restituent jen právo na vydání výtěžku z konkurzní podstaty. Naproti tomu dovolatelka J. H. má za to, že je tu třeba poukázat především na ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. podle něhož platí, že povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného; takové právní úkony jsou neplatné. Uvedená dovolatelka je toho názoru, že tento nedostatek nelze zhojit skutečností, že předmětné nemovitosti byly (s ohledem na ustanovení zákona č. 328/1991 Sb. neoprávněně) zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty, jednostranně vypracovaného správkyní konkurzní podstaty, a že současně její právní předchůdkyně nepodala ohledně tohoto majetku či výtěžku z jeho zpeněžení vzešlého vylučovací žalobu. Dovolatelka J. H. zdůrazňovala, že toto platí zvláště v této konkurzní situaci, kdy správkyně konkursní podstaty se dopustila hrubého porušení povinnosti, které jí ukládal zákon o konkurzu a vyrovnání.
Dovolatelka Jana Halouzková má tedy za to, že její vlastnické právo k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení, bylo v daném případě omezeno nezákonným jednáním správkyně konkurzní podstaty (když nemovitosti byly zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty) a byly vyloučeny následně neplatným právním úkonem, jímž byly předmětné nemovitosti převedeny na třetí osobu, a konečně byly takto vyloučeny i dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu. Dovolatelce tu přísluší, jak má za to, vlastnické právo nejméně k 1/4 předmětných nemovitostí i v případě vyhovění nárokům účastníků řízení B. S., T. K. a T. F. K.
Dovolatelka J. H. má za to, že zde není na místě ani ochrana dobré víry žalující akciové společnosti Alreo, neboť tato žalobkyně si s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí měla být vědoma toho, že předmětné nemovitosti nejsou ve vlastnictví úpadce Brněnské cihelny, s. p. v likvidaci.
Uvedená dovolatelka ještě dodávala, že v tomto řízení Nadace Jana a Berty Schmidt není pasívně legitimována po výslovném odmítnutí dědictví po zemřelé B. S.
Ve vyjádření žalobkyně Alreo, a. s., k dovolání dovolatelů bylo zdůrazněno, že v daném případě je nezbytné respektovat její vlastnické právo, kdy pozemky, o něž jde v tomto řízení, nabyla v dobré víře, na základě kupní smlouvy v rámci konkurzního řízení od správkyně konkurzní podstaty. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že zákaz vztahující se na převod nemovitostí podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. se na správce konkurzní podstaty nevztahuje. Pro právní úkon, na jehož základě nabyla žalobkyně nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, neexistuje důvod, pro nějž by tento právní úkon mohl být shledán neplatným. Restituent má ohledně majetku, který nebyl vyloučen z konkurzní podstaty, právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkurzní podstaty – náhrady za již zcizený, a to i v případě, že dosud neuplatnil žádné legální prostředky pro jeho vynětí z konkurzní podstaty; došlo by tak k vypořádání eventuálních restitučních nároků. Ve vyjádření žalobkyně Alreo, a. s., k dovolání dovolatelky J. H. bylo ještě zdůrazněno, že správce konkurzní podstaty nemůže být považován za povinnou osobu podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě); správce konkurzní podstaty jako subjekt práva, jeho činnost a postup v konkurzním řízení jsou upraveny speciálním zákonem a vzájemný vztah konkurzního zákona a zákona o půdě není legislativně upraven ve smyslu subsidiarity jednoho či druhého z těchto právních předpisů. Soupis konkurzní podstaty tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do konkurzní podstaty a dokládá, že správce konkurzní podstaty je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat. Podle názoru žalobkyně Alreo, a. s., zahrnutí věci do soupisu konkurzní podstaty není právním úkonem a nelze jej shledávat neplatným pro rozpor s ustanovením §68 zákona č. 328/1991 Sb., ani s ustanovením §39 občanského zákoníku.
Ve vyjádření účastníka řízení Statutárního města Brna k dovolání všech čtyř uvedených dovolatelů bylo zdůrazněno zejména, že v daném případě „postup správkyně konkurzní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s. p. v likvidaci, i konkurzního soudu byl chybný; vlastnické právo tu vzhledem k ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. přejít na kupujícího nemohlo a kupní smlouva i právní úkony na ni navazující jsou tak neplatné“. Žalující akciová společnost Alreo nabyla nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, v rozporu s ustanovením §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., neboť na něj byl řádně uplatněn restituční nárok; „žalobkyně tu tedy nebyla legitimována k podání žaloby“. Statutární město Brno tedy mělo ve svém vyjádření za to, že by dovolání dovolatelů mělo být vyhověno.
Ve vyjádření účastníka řízení Zetor, s. p., Brno bylo uvedeno, že by dovolání dovolatelů nemělo být vyhověno proto, že tu odvolací soud dospěl ke správnému posouzení věci ve smyslu ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 328/1991 Sb.
Ve vyjádření účastníka řízení Brněnských papíren, státního podniku v likvidaci, k dovolání dovolatelky J. H. bylo uvedeno, že je třeba pokládat za správný názor, že ten, na koho správce konkurzní podstaty v rámci zpeněžování majetku z této podstaty převedl konkrétní majetek bez zřetele k tomu, zda vyšlo později najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel jinému, má tu nutnou ochranu dobré víry při tomto nabytí majetku. Vyjde-li najevo, že takto zpeněžený majetek skutečně náležel někomu jinému (restituentovi), pak ten má právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkurzní podstaty.
Ve vyjádření účastníka řízení Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v Brně k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že rozsudek odvolacího soudu nelze považovat za správný a že dovolání dovolatelů B. S., T. K. a T. F. K. je důvodné. Ve vyjádření bylo zdůrazněno, že oprávnění nakládat s restituovaným majetkem nepřechází na správce konkurzní podstaty; na restituované majetky nedopadají účinky prohlášení konkurzu podle §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. Pokud byl restituovaný majetek omylem zařazen do konkurzní podstaty, bylo povinností správce konkurzní podstaty jej ze soupisu vyškrtnout (dobrovolným vyřazením), a to bez dalšího, tedy bez nutnosti uplatňování vylučovací žaloby podle §19 zákona č. 328/1991 Sb., když restituční nároky nebyly ve stanovených lhůtách uplatněny nebo byly zamítnuty; v těchto případech se mohou oprávněné osoby bránit vylučovací žalobou a eventuálně obranou ve smyslu ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., spočívající v uplatnění nároku na peněžitou náhradu, přičemž je nositel restituční pohledávky v pozici konkurzního věřitele; tyto eventuality však v daném případě nenastaly.
Ve vyjádření účastníka řízení Masarykovy univerzity Brno k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že nelze souhlasit s rozsudkem odvolacího soudu v té části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci změněn tak, že žalobě bylo vyhověno vůči pěti z účastníků řízení, neboť tu došlo k rozhodnutí o sporu v rozporu s ustanoveními dokonce několika zákonů a bez ohledu na hmotně právní i procesní překážky. V uvedeném rozsahu by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc by měla být vrácena k dalšímu řízení.
Ve vyjádření Pozemkového fondu ČR k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné a nedůvodným dovoláním by nemělo být vyhověno.
Přípustnost dovolání dovolatelů B. S., T. K. a F. K. T. i dovolání dovolatelky J. H. je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, pokud směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Pokud dovolání směřovala i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícímu výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, bylo třeba přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.7.2009, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelé B. S., T. K. a F. K. T. uplatňovali jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Také dovolatelka J. H. uplatňovala ve svém dovolání jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Při posouzení dopadu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu v daném případě vycházel dovolací soud z uveřejněné judikatury soudů (ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo, že vadou řízení je nesprávný postup soudu, k němuž došlo v průběhu řízení (nikoli až při rozhodování), a to zejména takový postup v jehož důsledku došlo k odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem. – Podle názoru dovolacího soudu z obsahu soudního spisu v daném případě nevyplývá, že by k takovéto vadě řízení v tomto případě došlo.
O nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu) jde tehdy, posoudí-li soud projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo jestliže si soud použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc (uplatněnou v tomto případě ve smyslu ustanovení §244 odst. 1 občanského soudního řádu) zejména podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. ve vzájemné souvislosti s ustanovením §27 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dříve platného). Ustanovení těchto právních předpisů se nepochybně projednávané právní věci týkala a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali.
Při výkladu vzájemného vztahu uvedených ustanovení citovaných právních předpisů vycházel odvolací soud z právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů, na něž také jmenovitě ve svém rozsudku poukazoval.
V rozsudku uveřejněném pod č. 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo: Ten, na koho správce konkurzní podstaty v rámci zpeněžování majetku, sepsaného do konkurzní podstaty (§27 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), převedl majetek sepsaný do konkurzní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Byl-li výtěžek zpeněžení majetku, sepsaného do konkurzní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněžení majetku „lepší práva než úpadce“, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl výtěžek rozdělen.
Také dovolací soud z uvedených právních závěrů z citovaných závěrů z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) vychází a neshledal důvody k tomu, aby se v této konkrétní právní věci od těchto publikovaných právních závěrů odchyloval, a tedy věc posoudil shodně jako odvolací soud v jeho rozsudku ze 17. 12. 2009 (sp. zn. 20 Co 318/2007 Krajského soudu v Brně), proti němuž směřují dovolání dovolatelů.
Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo ze by si použitý právní předpis nesprávně vyložil. Pokud tedy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně výrokem (označeným III.) ve vztahu k účastníkům řízení, jež nyní napadají rozsudek odvolacího soudu svými dovoláními, nebylo možné pokládat tento výrok rozsudku odvolacího soudu za nesprávný, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu, a že by tedey bylo na místě zrušení tohoto přípustným dovoláním napadeného výroku odvolacího soudu, měnícího výrok rozsudku soudu prvního stupně, když tu dovolání dovolatelů nebylo možné pokládat za důvodné.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 2 a 6 občanského soudního řádu svým rozsudkem k zamítnutí dovolání dovolatelů směřujícího proti výroku, označenému III., obsaženému v rozsudku odvolacího soudu ze 17. 12. 2009 (sp. zn. 20 Co 318/2007 Krajského soudu v Brně).
Pokud dovolání dovolatelů zpochybňovalo i správnost výroku rozsudku odvolacího soudu (označeného I.), jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně vůči dalším účastníkům řízení kromě dovolatelů, neshledal dovolací soud u této části dovolání zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu, neboť tu uvedeným výrokem odvolacího soudu nebyla řešena uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu žádná právní otázka která by byla rozhodována rozdílně odvolacím soudem nebo dovolacím soudem, ani právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
V tomto smyslu pak přikročil dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, pokud směřovalo proti výroku rozsudku (označenému I.) odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalující akciové společnosti Alreo vůči účastníkům řízení Statutárnímu městu Brnu, Zetoru, s. p., Brno, Brněnským papírnám, s. p., JUDr. Stanislavě Vrchotové (správkyni konkurzní podstaty Brněnských cihelen, s. p., v likvidaci), Vyšší policejní škole Ministerstva vnitra v Brně, Masarykově univerzitě Brno a Pozemkovému fondu ČR, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů řízení vynaložených žalobkyní Alreo, a. s., a účastníkem řízení Zetor, n. p., Brno na vyjádření k dovolání dovolatelů použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů, vynaložených v dovolacím řízení, uvedeným účastníkům řízení nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel k právní povaze projednávané právní věci i k obsahu zmíněných vyjádření k dovolání, rekapitulujících v podstatě to, co již bylo vyjadřujícími se účastníky řízení uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. ledna 2011
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu