ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4089.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4089/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) Ing. P. O. a b) Ing. J. O. , zastoupených JUDr. Romanem Jelínkem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1, proti žalovaným 1) A. S. , a 2 ) J. A., zastoupeným JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem Příbram III, Zahradnická 74, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 83.338,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 88/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2010, č. j. 27 Co 289/2007 – 347, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náklady dovolacího řízení ve výši 7 281,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava Sýkory, advokáta se sídlem Příbram III, Zahradnická 74.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou došlou Okresnímu soudu v Rakovníku dne 21. 8. 2003 domáhali po každém z žalovaných vydání bezdůvodného obohacení ve výši 115.200,- Kč s příslušenstvím (celkem 230.400,- Kč s příslušenstvím). Svůj nárok odůvodnili tím, že žalovaní nad rámec věcného břemene užívali v době od 27. 4. 1998 do podání žaloby pozemek p. č. 1229/8 v k. ú. J. (dále jen „předmětný pozemek“).
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 27. 2. 2004, č. j. 9 C 88/2003 - 132, řízení v částce 9.600,- Kč s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné na ústním jednání konaném dne 27. 1. 2004 před tímto soudem (č. l. 107) ve vztahu k druhému žalovanému zastavil; ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl.
K odvolání žalobců (č. l. 137) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2004, č. j. 27 Co 237/2004 – 157, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému v částce 57.600,- Kč a ve vztahu k druhému žalovanému v částce 52.800,- Kč. Odvolací soud dále s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné na ústním jednání konaném dne 1. 7. 2004 před tímto soudem (č. l. 154) zastavil řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému v částce 57.600,- Kč a ve vztahu k druhému žalovanému v částce 52.800,- Kč.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 23. 1. 2007, č. j. 9 C 88/2003 - 279, mimo jiné připustil změnu žaloby tak, že se žalobci domáhali po prvním žalovaném částky 41.847,- Kč s příslušenstvím (srov. i č. l. 277, v částce 11.887,- Kč se jedná o náhradu za užívání předmětného pozemku v období od 21. 8. 2001 do 10. 12. 2006, v částce 29.960,- Kč o náklady na zachování pozemku); po druhém žalovaném se žalobci domáhali částky 41.491,- Kč s příslušenstvím (srov. opět i č. l. 277, v částce 11 531,- Kč se jedná o náhradu za užívání předmětného pozemku v období od 21. 8. 2001 do 10. 12. 2006, v částce 29.960,- Kč o náklady na zachování pozemku). Soud prvního stupně dále výrokem II. řízení v částce 27.062,- Kč zastavil.
Okresní soud v Příbrami následně rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, č. j. 9 C 88/2003 – 293 výrokem I. řízení v částce 45.713,- Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 41.269,- Kč ve vztahu k druhému žalovanému zastavil s odůvodněním, že v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět (srov. odůvodnění rozsudku na č. l. 296). Soud prvního stupně dále výrokem II. zavázal prvního žalovaného zaplatit žalobcům 7.267,- Kč s příslušenstvím a druhého žalovaného v částce 6.969,- Kč s příslušenstvím. Výrokem IV. soud prvního stupně žalobu v částce 34.580,- Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 34.522,- Kč ve vztahu k druhému žalovanému zamítl.
K odvolání žalovaných proti výroku II. a nákladovému výroku Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 7. 2007, č. j. 27 Co 289/2007 – 319, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně překročil žalobní nárok, ačkoliv zákonné důvody k překročení nároku nebyly splněny; v rozsahu překročeného nároku proto nejsou dány podmínky řízení.
K dovolání žalobců (č. l. 323) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2009, č. j. 30 Cdo 5166/2007 - 340 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že si dostatečně neujasnil formu a způsob rozhodnutí ve věci; dále pak, že odvolací soud nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že předmětem řízení byla ve vztahu k prvnímu žalovanému jenom částka 41.847,- Kč a k druhému žalovanému částka 41 491,- Kč a že napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
V dalším řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2010, č. j. 27 Co 289/2007 – 347, rozsudek soudu prvního stupně ohledně výroku II. zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud podrobně popsal dispozice s předmětem řízení a opět dovodil, že soud prvního stupně podstatně překročil nároky žalobců. I když je výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo řízení v částce 45.713,- Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 41.269,- Kč ve vztahu k druhému žalovanému, zastaveno, výrokem chybným, nejedná se o chybu v počtech, kterou by bylo možno napravit postupem dle §164 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 11. 8. 2010 dovolání, které dovolací soud posoudil jako včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňující formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Jelikož dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, může být podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné pouze za předpokladu, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Ten je dle §237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolateli vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolatelé jako dovolací důvod uvedli, že rozhodnutí je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./ a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně v dovolání namítali, že
a) výrok I. rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 9 C 88/2003 – 293 (dále i „rozsudek soudu prvního stupně“), kterým bylo řízení v částce 45.713,- Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 41.269,- Kč ve vztahu k druhému žalovanému, zastaveno, obsahuje chybu v psaní, kterou lze napravit postupem podle §164 o. s. ř.; odvolací soud se s touto otázkou řádně nevypořádal,
a)
b) odůvodnění usnesení odvolacího soudu, dle kterého pokud žalobci měli zato, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je chybný, měli možnost se proti němu odvolat, je v rozporu s právní logikou a posláním soudu spravedlivě ochraňovat práva a oprávněné zájmy účastníků,
c) v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně chybí specifikace předmětu řízení, která měla být opravena postupem podle §222 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaní se ve vyjádření k dovolání ze dne 29. 9. 2010 (č. l. 372) plně ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu, které považovali za správné a v podrobnostech odkázali na jeho odůvodnění.
K námitce ad a) týkající se výroku soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení v částce 45.713,- Kč s příslušenstvím a v částce 41.269,- Kč s příslušenstvím
Dle §164 věty první o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.
Dle §222 odst. 3 o. s. ř. může odvolací soud za podmínek §164 také nařídit opravu napadeného rozhodnutí.
Soud může postupem podle §164 věty první o. s. ř. opravit pouze nesprávnosti, které jsou zjevné. Obvykle se jedná o písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním použité techniky a jiné nesprávnosti, které jsou zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (strana 4, poslední odstavec), plyne, že soud měl v úmyslu řízení s ohledem na zpětvzetí žaloby částečně zastavit. Již z něj však neplyne, v jaké částce a s ohledem na kterou změnu žaloby, resp. zpětvzetí mělo být řízení zastaveno. Protože soud svou úvahu nijak neodůvodnil a pouze odkázal na částky 45.713,- Kč a 41.269,- Kč uvedené ve výroku I. rozsudku, je možno uvést, že výrok I. je nejen nepřezkoumatelný, ale i nesprávný, protože poslední změna žaloby v částce 27.062,- Kč již byla reflektována usnesením tohoto soudu ze dne 23. 1. 2007, č. j. 9 C 88/2003 – 279, a proto řízení v dalším rozsahu již zastaveno být nemělo. Postupem podle §164 o. s. ř. není možno odstraňovat nedostatky v odůvodnění rozhodnutí spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Za této situace lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil, pokud uvedl, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je sice výrokem chybným, ale nejedná se o zjevnou nesprávnost, která by mohla být odstraněna postupem podle §164 o. s. ř. Jelikož nebyly splněny předpoklady uvedené v §164 o. s. ř., nemohl odvolací soud v souladu s §222 odst. 3 o. s. ř. nařídit opravu rozsudku soudu prvního stupně.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že odvolací soud sice blíže nevyjasnil, proč se nemůže jednat o chybu v počtech, nicméně tato vada řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění rozsudku není /srov. §239 odst. 1, §237 odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./ v posuzovaném případě způsobilá sama o sobě založit přípustnost dovolání a nejedná se ani o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože jak již bylo uvedeno, odvolací soud postupoval správně, když výrok I. rozsudku soudu prvního stupně neposoudil jako zjevně nesprávný a nenařídil soudu prvního stupně jeho opravu §164 o. s. ř.
K námitce ad b) týkající se poslání soudů spravedlivě ochraňovat práva a oprávněné zájmy účastníků
Civilní řízení a především řízení sporné je ovládáno dispoziční zásadou, která se projevuje tím, že procesní iniciativa je dána do rukou účastníků a nikoliv do rukou soudu. Iniciativu má ten, kdo uplatňuje nebo brání svůj právní závěr. Iniciativa se projevuje v dispozici (nakládání) řízením a dispozici předmětem řízení. Znamená to, že žalobce podáním žaloby řízení zahájí, jejím zpětvzetím přivodí zastavení řízení (dispozice řízením), nebo omezí či rozšíří svůj návrh (dispozice předmětem řízení). Ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení je přímo závislá na jejich součinnosti a aktivitě, přičemž je zdůrazněna zásada „každý nechť si střeží svá práva“ ( vigilantibus iura ). Odvolací soud tedy správně uvedl, že pokud žalobci dostatečně nedbali o ochranu svých práv a nenapadli odvoláním výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, musí čelit nepříznivým důsledkům plynoucích z právní moci rozsudku soudu prvního stupně. Bylo by naopak v rozporu s dispoziční zásadou a jak odvolací soud správně uvedl, i v rozporu s §206 a §212 o. s. ř., pokud by odvolací soud v předmětném řízení přezkoumával i ty výroky rozsudku soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním napadeny. Je možno uzavřít, že ve sporném řízení je ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků podmíněna jejich procesní aktivitou a soud jim nemůže ochranu „vnucovat“.
K námitce ad c) týkající se chybějícího označení předmětu řízení v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně
Touto námitkou je napadána vada řízení, ta však sama o sobě v posuzovaném případě přípustnost dovolání založit nemůže. Nad rámec odůvodnění dovolací soud uvádí, že je možno souhlasit s dovolateli, že označení projednávané věci v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně je značně neurčité, nicméně skutečnost, že odvolací soud nepostupoval podle §222 odst. 3 o. s. ř. a nenařídil opravu záhlaví rozsudku soudu prvního stupně, nelze považovat za vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I kdyby k opravě záhlaví došlo, nemělo by to žádný vliv na obsah výroků rozhodnutí nebo na jejich právní moc.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu a dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovaným účelně vynaložené náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 6.981,- Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4, §15, §14, §18 odst. 1 věta první, §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. března 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu