ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4550.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4550/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou v Praze 2, Karlovo nám. 18, proti žalovaným 1) J. T., 2) M. Š., zastoupeným JUDr. Jiřím Hrbkem, advokátem v Praze 4, Komořanská 63, o určení neplatnosti kupních smluv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2009, č. j. 18 Co 141/2009-304, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení částku 8.160,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich advokáta JUDr. Jiřího Hrbka.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. a II. změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 12. 2008, č. j. 8 C 62/2006-282, a to tak, že byl zamítnut návrh, aby soud určil, že kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2005, uzavřené mezi žalobcem a první žalovanou pod č. KUP/21/04/003039/2005, a mezi žalobcem a druhým žalovaným pod č. KUP/21/04/003038/2005, jsou neplatné.
Soud prvního stupně shledal shora specifikované kupní smlouvy neplatnými, jelikož v době jejich uzavření nebyli žalovaní spoluvlastníky převáděných pozemků. Dále bylo stanoveno (výrok III. rozsudku soudu první instance), že o určení vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem v k.ú. S. a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem.
Odvolací soud dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že podmínka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nebyla splněna. Své stanovisko k této otázce odůvodnil tím, že naléhavý právní zájem není v posuzovaném případě dán již z toho důvodu, že platnost obou uzavřených kupních smluv bude třeba posoudit jako jednu z předběžných otázek, jejichž vyřešení je nutné pro rozhodnutí o určení vlastnictví žalobce k nemovitostem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítal, že naléhavý právní zájem na předmětném určení byl v posuzované věci dán. Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání písemně vyjádřili. Nesouhlasili s dovolacími námitkami a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, resp. zamítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. totiž platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, což dopadá i na posuzovaný případ.
Dovolání však není důvodné.
Nejvyšší soud shledává, že podmínka naléhavého právního zájmu v uvedené věci skutečně nebyla splněna. V rozsudku uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovolací soud uzavřel, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká [§80 písm. c) o. s. ř.]. Jinak řečeno, je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo naopak ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003). Vycházeje z těchto ustálených judikatorních závěrů, Nejvyšší soud pokládá za správný i názor odvolacího soudu, že není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti předmětných kupních smluv.
Ze shora vyslovených právních závěrů plyne, že uplatněné dovolací důvody nebyly naplněny, odvolací soud rozhodl ve věci správně a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Žalovaní mají podle §243b odst. 5 a §142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Za tento úkon náleží podle §5 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb. výchozí sazba odměny v částce 10.000,- Kč, redukovaná jednou na polovinu, avšak zvýšená o 30 % (§18 odst. 1, §19a cit. vyhlášky), tj. 6.500,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady přiznané žalovaným činí 8.160,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 3. ledna 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu