ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4703.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 4703/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. R. , bytem Ř., zastoupen JUDr. Silvií Drápalovou, advokátkou v Brně, Cejl 62, proti žalované: obec Římov , se sídlem Římov 1, zastoupena Mgr. Ing. Ilonou Chládkovou, advokátkou v Třebíči, Bráfova 52, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 58/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2010, č. j. 54 Co 840/2010-49, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu výše označeným bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 8. 2010, č. j. 8 C 58/2009-39, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto dovolání žalobce ze dne 22. 7. 2010 (§241b odst. 1, §208 odst. 1
o. s. ř.).
Ve věci žalobce, resp. jeho právní zástupce obdržel dne 20. 5. 2010 usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 54 Co 211/2010-30, proti kterému podal dne 22. 7. 2010 dovolání (podáno na poštu). Soud prvního stupně však dovolání pro jeho opožděnost odmítl. Žalobce však závěr soudu zpochybňoval, a to kvůli údajným nesrovnalostem v doručování předmětného usnesení; žalobce tvrdil, že jeho právní zástupkyně nejméně od července sídlí na adrese v Brně, Cejl 62 a usnesení jí tak bylo doručeno až 24. 5. 2010 (ve schránce). Současně dodal, že vyznačení data 20. 5. 2010 na doručence bylo možné pouze v důsledku chyby doručovatele. Nadto uvedl, že zásilka obsahující stejnopis usnesení, jímž se řízení končí, mu měla být doručována do vlastních rukou.
Soud prvního stupně poté, co odkázal na příslušná ustanovení o. s. ř. týkající se lhůt pro podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř. aj.), podané dovolání pro jeho opožděnost, kdy lhůta skončila 20. 7. 2010 a dovolání bylo na poštu podáno až 22. 7. 2010, odmítl.
Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Zabýval se námitkami žalobce ohledně tvrzených vad v doručování stejnopisu rozhodnutí. K tomu uvedl příkladmo situace, ve kterých je podle zákona povinné doručování usnesení do vlastních rukou, a uzavřel, že předmětné usnesení nebylo zapotřebí doručovat do vlastních rukou žalobce, resp. jeho právní zástupkyně. V daném případě (§50 odst. 1 o. s. ř.) byla písemnost považována za doručenou převzetím písemnosti adresátem, případně okamžikem vhození písemnosti do schránky při jeho nezastižení (jako v tomto případě). Datum vhození vyznačuje doručující orgán (provozovatel poštovních služeb) na doručence a na písemnosti. Současně soud dodal, že žalobcovo připodobňování usnesení o zastavení řízení (pro nedostatek podmínek řízení) k rozsudku není na místě. Žalobce navíc i přes výzvy soudu neprokázal své tvrzení o omylu doručovatele při doručování písemnosti, tudíž je nutné údaje na doručence jako veřejné listině považovat za pravdivé a bylo nutné z nich vycházet.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Rekapituloval v něm svá tvrzení učiněná v předchozích řízeních před soudy nižších instancí. Žalobce v textu dovolání opakovaně nesouhlasil s názorem, že předmětné usnesení nebylo zapotřebí doručovat do vlastních rukou, a tento postup označil za nesprávný. Uvedl, že je přesvědčen o tom, že se rozhodnutí, na jehož doručení je vázán počátek běhu závažné procesní lhůty (podání dovolání), má doručovat do vlastních rukou a není možné vystačit s pouhou fikcí doručení vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Na závěr navrhl usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).
Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání žalobce odvozuje od ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Odvolatel akceptuje případnou stávající shodu názoru odvolacího soudu (ohledně přístupu k doručování usnesení) s dosavadní soudní praxí i judikaturou, ale současně tvrdí, že dovolacím soudem by tato otázka měla být vyřešena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud shledal podané dovolání nepřípustným.
Návrhem ve smyslu §239 odst. 3 o. s. ř. je pouze návrh na zahájení řízení před soudem prvního stupně, nikoli odvolání nebo dovolání. Pokud soud prvního stupně odmítá odvolání či dovolání (pro opožděnost - srov. §208, příp. totéž ustanovení ve spojení s §241b odst. 1 o. s. ř.), není proti usnesení, jímž odvolací soud takové usnesení soudu prvního stupně potvrdil, dovolání přípustné (srov. David, L., Ištvánek, F. a kol. Občanský soudní řád. Komentář – II. díl. Wolters Kluwer, Praha: 2009, s. 1232 a judikaturu Nejvyššího soudu
- viz R 41/2003 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud rovněž dodává, že žalobce v dovolání nesprávně označil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, které dovoláním napadá. Po porovnání textu dovolání a údajů
v něm uvedených soud dovodil, že dovolání směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2010, č. j. 54 Co 840/2010-49, nikoliv č. j. 54 Co 211/2010-49.
S ohledem na výše řečené se dovolací soud věcí dále nezabýval a dovolání žalobce odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Oproti žalobci byla žalovaná v řízení úspěšná a podle §243b odst. 5 a návazných ustanovení o. s. ř. vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěchu, právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly,
a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. usnesení uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu