ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1045.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1045/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce UNILEVER ČR, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 8, Thámova 18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 18627781, zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ J. K. , a 2/ JUDr. J. Š., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., za účasti úpadce J. K. jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 143/2001, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 13 Cmo 236/2009-238, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. října 2006, č. j. 39 Cm 143/2001-165, Městský soud v Praze určil, že pohledávky žalobce za úpadcem J. K. přihlášené v konkursním řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 52 K 92/97, ve výši 51.545,36 Kč, z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané zboží a dále ve výši 35.828,80 Kč, z titulu úroku z prodlení, jsou po právu (bod I. výroku), v další části žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou (bod III. výroku) a mezi žalobcem a první žalovanou a vedlejším účastníkem (bod IV. výroku).
K odvolání první žalované a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 116/2007-197, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a V. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a první žalovanou a vedlejším účastníkem (druhý výrok) a mezi žalobcem a druhou žalovanou (třetí výrok).
Usnesením ze dne 6. srpna 2009, č. j. 39 Cm 143/2001-215, pak Městský soud v Praze odmítl dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008 pro opožděnost (bod I. výroku), zamítl žádost vedlejšího účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (bod III. výroku).
K odvolání vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 13 Cmo 236/2009-238, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a první žalovanou a vedlejším účastníkem (druhý výrok) a mezi žalobcem a druhou žalovanou (třetí výrok).
Dovolání vedlejšího účastníka směřující proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. listopadu 2009 (s výjimkou třetího výroku napadeného usnesení) Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, aniž byl vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nucen se zabývat nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení a proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech dovolacího řízení, srov. k objektivní nepřípustnosti dovolání např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, srov. k objektivní nepřípustnosti dovolání např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí dovolání (pro opožděnost), srov. k objektivní nepřípustnosti dovolání např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1635/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. a §146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a tím, že u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a ze závěrů podaných k této otázce např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. dubna 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu