ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1466.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1466/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyň a) D. J. , a b) Ing. I. K. , obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem, se sídlem v Sokolově, Staré nám. 6, PSČ 356 01, proti žalovaným 1) Ing. J. K., CSc. , zastoupeného JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 722/13, PSČ 301 00, a 2) EGERIUS Group a. s. , se sídlem v Chebu, Svobody 547/19, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 62618113, o určení platnosti smlouvy o převodu nemovitostí, in eventum o určení její neplatnosti a vrácení kupní ceny, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 416/2007, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 10 Co 172/2009-269, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) a b) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovanému Ing. J. K., CSc. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou EGERIUS Group a. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhaly žalobou určení, že smlouva o převodu nemovitostí uzavřená dne 12. prosince 2001 mezi druhou žalovanou jako převodkyní a žalobkyněmi jako nabyvatelkami (dále jen „sporná smlouva“) je platná. Pro případ, že by soud tomuto návrhu nevyhověl, se pak domáhaly určení, že sporná smlouva je neplatná a dále, aby prvnímu žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni a) částku 25,132.000,- Kč a žalobkyni b) částku 24,878.000,- Kč, oproti povinnosti obou žalobkyň strpět dispozici s nemovitostmi, které byly předmětem sporné smlouvy.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni k odvolání obou žalobkyň rozsudek ze dne 16. prosince 2008, č. j. 15 C 416/2007-142, kterým Okresní soud v Chebu žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně „v plném rozsahu“) podaly obě žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (uplatňujíce tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhujíce, aby je Nejvyšší soud společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. bez dalšího odmítl, aniž se zabýval argumenty dovolatelek snášenými proti správnosti nákladových výroků.
V rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, může být dovolání přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelky však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, k řešení nepředkládají.
Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelek na požadovaném určení platnosti, případně neplatnosti sporné smlouvy je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky uveřejněné pod čísly 68/2001 a 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Z uvedeného důvodu jsou pak z hlediska posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenné argumenty dovolatelek snášené na podporu jejich názoru o platnosti sporné smlouvy.
Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud neshledal ani k prověření správnosti závěru odvolacího soudu, podle kterého dovolatelkám nemůže být přiznán nárok na vrácení kupní ceny mimo konkursní řízení vedené na majetek úpadkyně EGERIUS Group a. s. Je tomu tak již proto, že (jak vyplývá ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů) dovolatelky kupní cenu podle sporné smlouvy nezaplatily, nýbrž na pohledávku pozdější úpadkyně na zaplacení kupní ceny započetly své pohledávky za úpadkyní. Jestliže tedy dovolatelky podle sporné smlouvy ničeho úpadkyni neplnily, nemohl jim (logicky) ani vzniknout nárok na vrácení (neposkytnutého) plnění v případě neplatnosti smlouvy podle ustanovení §457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Není-li sporná smlouva platná (a nebylo-li zde tudíž v době provedeného započtení pohledávky pozdější úpadkyně z titulu kupní ceny), nedošlo v důsledku úkonu směřujícího k započtení k zániku pohledávek dovolatelek za úpadkyní použitých k započtení (§580 obč. zák.); jejich zaplacení však předmětem řízení v projednávané věci není.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání i v části směřující proti výroku napadeného rozsudku ve věci samé jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyň bylo odmítnuto, druhé žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a prvnímu žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §5, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Jelikož zástupce prvního žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži dovolatelek celkem 12.360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu