ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1696.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1696/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PROPAP, s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Jizerou 443, PSČ 512 43, identifikační číslo osoby 25 92 44 78, zastoupené Mgr. Robertem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) A. V., zastoupenému JUDr. Petrem Topinkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 1, PSČ 110 00, 2) K. B., zastoupenému JUDr. Františkem Zadinou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Slezská 74/856, PSČ 130 00, 3) K. V., 4) J. S., 5) J. V., zastoupené JUDr. Petrem Topinkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 1, PSČ 110 00 a 6) M. V., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 65/2006, o dovolání prvního žalovaného A. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2009, č. j. 9 Cmo 55/2009-301, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání prvního, druhého a páté žalovaných rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 9 Cmo 55/2009-301, mimo jiné potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 14. června 2007, č. j. 30 Cm 65/2006-164, jímž Městský soud v Praze ponechal ve vztahu k prvnímu, druhému a páté žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. února 2004, č. j. 30 Sm 291/2003-13, jímž uložil všem žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 3,500.000,- Kč s 6% úrokem od 24. října 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 11.666,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který s odkazem na ustanovení čl. I. §28, §31 odst. 4, §70 odst. 1, §75 a §77 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) shledal námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu nedůvodnými.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že:
1) Směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), byla splatná 24. října 2002, přičemž první žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu netvrdil, že by uvedené datum splatnosti bylo do směnky doplněno v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením ze dne 3. května 1999 (dále jen „vyplňovací prohlášení“);
2) Sporná směnka byla vystavěna jako blankosměnka bez vyplnění údajů směnečné sumy, data splatnosti a platebního místa, na řad Komerční banky, a. s. (dále jen „banka“), a to za účelem zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 046099230167, přičemž žalovaní směnku podepsali jako rukojmí;
3) Námitka, že směnečná suma neodpovídá vyplňovacímu prohlášení není bez uvedení údaje, v jakém rozsahu je směnečná suma nesprávná, určitá;
4) Práva ze směnky promlčená nejsou, jelikož směnka byla splatná 24. října 2002 a žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu byla u soudu podána 2. prosince 2003, tj. před uplynutím tříleté promlčení lhůty;
5) Právo vyplnit blankosměnku, udělené vyplňovacím prohlášením výstavkyní směnky Golf Ještěd, s. r. o. (dále jen „společnost“) bance, přešlo spolu se spornou směnkou na žalobkyni;
6) Námitka, týkající se průběhu konkursního řízení vedeného na majetek společnosti, je z hlediska posouzení „směnečného nároku“ neopodstatněná a s tímto nárokem přímo nesouvisí, přičemž „každý věřitel z uvedeného vztahu (případně jeho nástupce) je oprávněn při splnění podmínek uplatnit svůj nárok v rámci občanskoprávního řízení“. „V případě, že úvěrový dlužník je v konkursu, je oprávněn takovou pohledávku přihlásit v konkursu. Pokud tato pohledávka je zajištěna směnkou, lze se při splnění podmínek současně domáhat i směnečného nároku. V případě, že věřitel bude v obou řízeních úspěšný, může získat i dva tituly pro výkon rozhodnutí. Není proto v rozporu postup žalobkyně, pokud před zahájením směnečného řízení vymáhala svůj nárok z úvěru, jež byl zajištěn směnkou, v rámci konkursního řízení. Žalobkyni nevznikla povinnost vymáhat svůj nárok z úvěru v rámci konkursního řízení, neboť mohla celý směnečný nárok vymáhat v řízení směnečném“;
Současně doplnil, že „z obsahu směnečné listiny nutno mít za to, že k indosaci směnky došlo před její splatností, uvedené na směnce dnem 24. října 2002“. Žalobkyně se tedy stala konkursní věřitelkou a zástupkyní věřitelů již v postavení majitele směnky, proto je vyloučeno přičítat žalobkyni nabytí směnky ve zlé víře v souvislosti s jejím postavením v konkursním řízení na majetek společnosti (výstavce sporné směnky). „Za stavu, kdy žalobkyně požaduje jen částku do výše, ve které nebyla v konkursním řízení úspěšná, nelze v jejím počínání, jako subjektu aktivně legitimovaného k uplatňování směnečných práv, spatřovat jakoukoli nesprávnost, dovozovanou z nabytí dané směnky“. „Žalobkyně tak totiž činí v souladu s účelem směnky, vystavené na zajištění závazků společnosti z úvěrové smlouvy“. „Uvedené platí i o závěrech, týkajících se výhrady nesprávného vyplnění směnky, resp. povědomí žalobkyně o této eventuelní skutečnosti, když žalobkyně se jednání při vystavení směnky a sepsání a podepsání směnečného prohlášení neúčastnila“.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to – posuzováno podle obsahu – proti jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé) podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Za otázku zásadního právního významu považuje „problematiku nabytí směnky žalobkyní, a to v rámci zmanipulovaného konkursního řízení dlužníka Golf Ještěd, s. r. o., a bez posouzení, respektive řádného projednání směnečných námitek soudy nižších stupňů“.
Dovolatel zdůrazňuje, že žalobkyně koupila od banky pohledávku za společností zajištěnou spornou směnkou, a to po prohlášení konkursu na majetek společnosti. Konkursní řízení přitom bylo zmanipulované, kterážto skutečnost byla „konstatována“ jednak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006 (tímto usnesením byla mimo jiné zrušena usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 46 K 23/2002-466, ve výrocích o schválení konečné zprávy a o vrácení zálohy na náklady konkursu), jednak v trestních řízeních vedených proti osobám (v dovolání uvedeným) z důvodu manipulace konkursu na majetek společnosti.
Právě zmanipulovaným konkursem společnosti – pokračuje dovolatel – byl on (i ostatní žalovaní) „fatálně poškozeni“, neboť „vložili do základního jmění společnosti veškerý majetek, práci, úsilí a protiprávním prohlášením a průběhem konkursu společnosti přišli o možnost řádně plnit své závazky vůči bance“. Přitom to byla právě žalobkyně, která se o tento stav výrazně zasloužila, když se „v klíčové funkci tzv. zástupce věřitelů zmanipulovaného konkursního řízení aktivně zúčastnila, nebránila jeho protizákonnému průběhu a naopak bez jejího výslovného souhlasu s řadou zásadních kroků by nemohl konkurs proběhnout“. Žalobkyně coby zástupkyně věřitelů souhlasila mimo jiné s vyplacením „provize za zprostředkování“ prodeje majetku konkursní podstaty společnosti, v důsledku čehož vznikla na konkursní podstatě (mimo podhodnocenou kupní cenu) škoda takřka 1.000.000,- Kč.
Dovolatel dále argumentuje ve prospěch závěru, podle něhož žalobkyně nabyla spornou směnku nikoli v dobré víře a provinila se při jejím nabývání hrubou nedbalostí, pročež „je daný případ přímo modelovou ukázkou“, kdy je nezbytné aplikovat ustanovení čl. I. §10 směnečného zákona, vše za splnění „podmínky, že směnka byla při vydání neúplná, respektive vyplněna tak, jak bylo ujednáno“, přičemž soudy nižších stupňů „tyto okolnosti posoudily neúplně a chybně“. Konečně dovolatel považuje za rozporné s dobrými mravy i s obecnými principy spravedlnosti, aby „žalobkyni bylo umožněno nárokovat si miliónové částky v rámci směnečného řízení po obětech konkursních manipulací, na kterých se sama aktivně podílela“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání prvního žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak především proto, že právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle nichž je sporná směnka platnou směnkou, směnečný nárok není promlčen, právo vyplnit blankosměnku podle vyplňovacího prohlášení přešlo spolu s blankosměnkou na žalobkyni a námitka vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím prohlášením není určitá, nebyly dovoláním zpochybněny.
Dovolací argumentace, vztahující se k průběhu konkursu (jeho zmanipulování) vedeného na majetek společnosti a z něho dovozované splnění podmínek pro aplikaci ustanovení čl. I. §10 směnečného zákona, je z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu nevýznamná. I kdyby totiž dovolateli vskutku námitky nesprávného vyplnění blankosměnky příslušely, nelze přehlédnout, že soud prvního stupně posoudil námitku nesprávného vyplnění blankosměnky jako neurčitou, pročež se jí věcně nezabýval, a odvolací soud se s tímto jeho závěrem ztotožnil.
K posouzení (ne)určitosti námitek prvního žalovaného ohledně vyplnění směnečné sumy či data splatnosti v rozporu s vyplňovacím prohlášením srov. např. závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 a ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněných pod čísly 3/2010 a 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007. Přitom není pochyb o tom, že ve včasných námitkách „správná“ výše směnečné sumy uvedena není a nejsou v nich obsažena ani žádná konkrétní tvrzení vztahující se k „nesprávně“ vyplněnému datu splatnosti.
Z týchž důvodů jsou z hlediska řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné i argumenty obsažené v doplňcích dovolání, datovaných 18. května 2010, 25. ledna 2011 a 18. března 2011, když v těchto jsou navíc nepřípustně uplatňovány nové skutečnosti (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu