ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1805.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1805/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců a) D. B. a b) J. B. , obou zastoupených JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Bořivojova 108, PSČ 130 00, proti žalovaným 1) Městu Krnov , se sídlem v Krnově, Pod Bezručovým vrchem, Hlavní náměstí 96/1, identifikační číslo osoby 00296139, a 2) společnosti BP BYT s. r. o. , se sídlem v Krnově, Pod Cvilínem, Tyršova 187/2a, PSČ 794 01, identifikační číslo osoby 25866486, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, pod sp. zn. 7 C 182/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2009, č. j. 11 Co 297/2009-124, takto:
I. Řízení o „dovolání” proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově ze dne 15. prosince 2008, č. j. 7 C 182/2007-86, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2009, č. j. 11 Co 297/2009-124, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. prosince 2008, č. j. 7 C 182/2007-86, zamítl Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, žalobu o uložení povinnosti prvnímu žalovanému (Městu Krnov) uzavřít se žalobci smlouvu o převodu ve výroku specifikované bytové jednotky (dále jen „sporná bytová jednotka“) [výrok I.], a o určení, že „žalobci se dnem zápisu vkladu vlastnického práva stávají ideálními spoluvlastníky“ sporné bytové jednotky [výrok II.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky III. a IV.]
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. až III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též i proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci dovolání, namítajíce, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, napadená rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jsou založena na nesprávném právním posouzení.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí okresního soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod číslem 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z uvedených důvodů nelze na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu usuzovat z námitky, podle níž se odvolací soud „nezabýval a ani jakýmkoliv způsobem nezdůvodnil, z jakého důvodu bylo soudem prvního stupně rozhodováno bez nařízení jednání“. Je tomu tak již proto, že vytýkaná vada řízení nezahrnuje právní otázku zásadního právního významu. Nehledě k tomu Nejvyšší soud poznamenává, že tato námitka není ani důvodná; odvolací soud se s tvrzením dovolatelů, že nebyly splněny podmínky postupu podle ustanovení §115a o. s. ř., podrobně vypořádal (viz str. 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Stejně tak jsou pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenné námitky dovolatelů, podle kterých soudy nesprávně zjistily skutkový stav, když nevzaly v úvahu období, na které se vztahovala „Pravidla pro prodej bytů a domů v majetku města Krnov“, schválená 22. prosince 1999, ani výši kupní ceny, za níž byla sporná bytová jednotka posléze prodána druhé žalované (a jež plyne z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými). Uvedenými námitkami dovolatelé totiž vystihují dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jejž však nemají u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici a z nějž na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Konečně ani výhrada dovolatelů, podle níž byla smlouva mezi žalovanými uzavřena v roce 2001 „za jiných podmínek, především cenových“, než byla učiněna nabídka rodičům dovolatelů, z čehož dovozují „porušení povinností plynoucích z ustanovení §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů“, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným.
I kdyby totiž bylo možno přisvědčit dovolatelům v jejich názoru o porušení ustanovení §22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a dovozovat neplatnost smlouvy o převodu sporné bytové jednotky, uzavřené mezi prvním žalovaným (jako převodcem) a druhým žalovaným (jako nabyvatelem), nesvědčila by prvnímu žalovanému povinnost spornou bytovou jednotku převést dovolatelům. Z ustanovení §22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů totiž plyne toliko právo dosavadního nájemce na to, aby vlastník bytové jednotky (popřípadě vlastník budovy) v případě, že tuto jednotku hodlá převést, ji přednostně nabídl nájemci; soudně vymahatelný nárok na převod bytové jednotky však označené ustanovení nájemci nezakládá (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008, dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu, jemuž přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 28. června 2010, sp. zn. I. ÚS 1765/2010, jímž odmítl ústavní stížnost proti tomuto rozsudku).
Posuzovat za těchto okolností, zda smlouva o převodu sporné bytové jednotky, uzavřená mezi žalovanými, byla uzavřena v souladu s požadavky ustanovení §22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, by bylo nadbytečné, neboť výsledek sporu v projednávané věci tato otázka (a její zodpovězení) ovlivnit nemůže (nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné (ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2011
JUDr. Petr Šuk.
předseda senátu