ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1933.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1933/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně K + B Expert, s. r. o. , se sídlem v Klíčanech, U expertu 91, PSČ 250 69, identifikační číslo osoby 40 61 36 99, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem, se sídlem v Ostravě, Válova 24/1106, PSČ 724 00, proti žalovaným 1) RH leas., s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem v Bruntále, Třída práce 15, č. p. 1710, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 00 56 23 86 a 2) RUCHSTAV HOLDING a. s. , se sídlem v Bruntále, Třída práce 15, identifikační číslo osoby 65 13 80 31, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Praze 5, Duškova 917/4, PSČ 150 00, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 67/99, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2009, č. j. 7 Cmo 44/2009-401, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. května 2002, č. j. 4 Cmo 406/2000-87, k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek ze dne 11. listopadu 1999, č. j. 30 Cm 67/99-50, jímž Krajský obchodní soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 22. června 1999, č. j. 3 Sm 120/99-8, č. j. 3 Sm 121/99-8 a č. j. 3 Sm 123/99-8.
Proti výše uvedeným rozhodnutím podala druhá žalovaná žalobu na obnovu řízení, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. prosince 2003, č. j. 30 Cm 67/99-302, zamítl. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované usnesením ze dne 20. října 2009, č. j. 7 Cmo 44/2009-401, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení správnými, uzavíraje, že námitka neoprávněného zásahu do směnek byla druhou žalovanou uplatněna až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (tj. opožděně). Připustil, že řízení o žalobě na obnovu řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost (rozuměj řízení o mimořádných opravných prostředcích, jimiž druhá žalovaná napadla shora zmíněná rozhodnutí), soud prvního stupně v rozporu s ustanovením §235b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (ve znění účinném od 1. ledna 2001 – dále jen „o. s. ř.“) nespojil ke společnému řízení, nicméně uvedené pochybení nepovažoval za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V době, kdy rozhodoval o odvolání druhé žalované proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta, totiž byla žaloba pro zmatečnost již pravomocně zamítnuta, a dovolatelkou namítaná vada řízení „zhojena“. Konečně jako neopodstatněnou vyhodnotil výhradu druhé žalované, podle níž byl soud nesprávně obsazen (rozhodoval nezákonný soudce) [o žalobě pro zmatečnost rozhodovala soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Michaela Steriovská – Otavová a o žalobě na obnovu řízení soudce téhož soudu Mgr. Jiří Zavázal], když obsazení soudu odpovídalo rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na příslušný kalendářní rok 2002 (tj. rok, kdy byly obě žaloby podány).
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a setrvávajíc na námitkách, podle nichž:
1) Řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost nebyla v rozporu s ustanovením §235b odst. 1 o. s. ř. spojena ke společnému řízení;
2) Jí bylo upřeno právo na zákonného soudce, když při respektování ustanovení §235b odst. 1 o. s. ř. by o žalobě na obnovu řízení rozhodoval tentýž soudce jako o žalobě pro zmatečnost;
3) Výhrada, že převzala směnečné rukojemství za výstavce směnek (žalobkyni) a nikoli za směnečníka (první žalovanou), byla obsažena ve včasných námitkách proti směnečným platebním rozkazům.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, když „není pochyb, že celé řízení nebylo v souladu se zákonem ani spravedlivé jako celek“.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2001) nebo vydaným po řízení podle dosavadních právních předpisů (jako tomu bylo i v poměrech dané věci, kterou soudy nižších stupňů projednaly a rozhodly podle bodu 15 a 16, hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř. v rozhodném znění“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 občanského soudního řádu v rozhodném znění.
Ustanovení §238a o. s. ř. v rozhodném znění nezakládá přípustnost dovolání již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Podmínky určené v ustanovení §239 o. s. ř. v rozhodném znění daná věc rovněž nesplňuje, když odvolací soud výrokem rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaná před vydáním potvrzujícího usnesení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla (odstavec 2); současně není ve vztahu k ustanovení §239 o. s. ř. v rozhodném znění splněna podmínka, aby dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo usnesením ve věci samé (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 478/2003).
Zbývá posoudit, zda přípustnost dovolání nezakládá některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění.
Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže
a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
c) účastník neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen,
d) v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
e) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba,
f) účastníků řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,
g) rozhodoval vyloučený soudce nebo soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
V situaci, kdy není pochyb o tom, že řízení před soudy nižších stupňů zmatečnostními vadami podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř. v rozhodném znění netrpí, zabýval se Nejvyšší soud důvodností výhrady dovolatelky, podle níž ve věci rozhodoval nezákonný soudce.
Nedůvodnost shora zmíněné výhrady je přitom zcela zjevná již proto, že bylo-li povinností soudů nižších stupňů věc projednat a rozhodnout o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000, nelze uvažovat o tom, že byl soud nesprávně obsazen (rozhodoval nezákonný soudce) jen na základě argumentace, podle níž řízení o žalobě pro zmatečnost a řízení o žalobě na obnovu řízení nebyla spojena ke společnému projednání ve smyslu ustanovení §235b odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v rozhodném znění, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v rozhodném znění odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. v rozhodném znění (per analogiam), když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu