ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2232.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2232/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové, v právní věci žalobkyně RENALIS s. r. o. , se sídlem v Lišově, Lazna 839, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 25187988, zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 36, PSČ 370 01, proti žalované AGROSERVIS DVA a. s. , se sídlem v Lišově, Lazna 839, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 25155491, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, PSČ 115 30, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 293/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2010, č. j. 8 Co 258/2010-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalované usnesení ze dne 13. října 2009, č.j. 9 C 293/2009-49, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl její žalobu o obnovu řízení, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 464/2004.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o obnovu řízení, může být přípustné pouze podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Dovolatelka namítá, že „jednatel žalobkyně nikdy neúčtoval o účetní operaci z neplatné kupní smlouvy, nemovitost nevyňal z účetnictví a ani daňově tak případ nevyřešil“ a „o nemovitosti tak nebylo účtováno jako o majetku žalobkyně se všemi daňovými dopady“, což považuje za „skutečnost“, která jí „nemohla být známa v původním řízení a ani k ní nemohla mít přístup“. Dovozuje, že tato skutečnost „splňuje podmínky ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, neboť jde o „skutečnost, kterou nemohla použít v původním řízení bez svého zavinění a která pro ní mohla způsobit příznivější rozhodnutí ve věci“.
Závěr, podle něhož nejde o skutečnosti ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jež by odůvodňovaly povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 464/2004, v němž byla shledána (pro rozpor se zákonem) neplatnou kupní smlouva o převodu nemovitosti a určeno, že vlastnicí této nemovitosti je žalobkyně, považuje Nejvyšší soud za natolik zjevný, že neshledává důvodu k jeho formulování připouštět dovolání. Způsob, jakým obchodní společnost promítne do svého účetnictví to, že jí uzavřená smlouva o převodu nemovitosti není pro rozpor se zákonem platná, nemůže (logicky) posouzení platnosti této smlouvy ovlivnit.
Důvod připustit dovolání podle §238 odst. 1 písm. a/ odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §10 odst. 1, odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 3.500,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.750,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 410,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 2.460,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu