ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2275.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2275/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka, v právní věci žalobců a) F. Š. , zastoupeného JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, b) JUDr. F. Š. , c) L. B. , zastoupené JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, d) M. Š. , zastoupeného JUDr. Františkem Šáchou, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, PSČ 686 04, proti žalovanému Zemědělsko-obchodní družstvo Mír , se sídlem v Kunovicích 1487, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 00140929, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení částky 411.555,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp.zn. 6 C 103/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 2. září 2009, č. j. 59 Co 367/2005-135, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti vyhověl rozsudkem ze dne 3. září 2003, č. j. 6 C 103/2003-22, žalobě a uložil žalovanému zaplatit F. Š., procesní předchůdkyni současných žalobců (zemřelé dne 24. záři 2005), částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 3. ledna 2005, č. j. 21 Co 34/2004-36, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. 6 C 103/2003-47, opětovně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit procesní předchůdkyni žalobců částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně poté (opět k odvolání žalovaného) v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 29. září 2006, č. j. 59 Co 367/2005-93, změnil tak, že žalobu zamítl.
Rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. 26 Cdo 909/2007-116, zrušil Nejvyšší soud k dovolání žalobců rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem „změnil“ Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, k odvolání žalobce rozsudek ze dne 11. května 2005, č. j. 6 C 103/2003-47, kterým Okresní soud v Uherském Hradišti vyhověl žalobě, tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům (jakožto dědicům původní žalobkyně) částku 411.555,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně „v plném rozsahu“) podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti (obsahově) potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pak může být dovolání přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Námitkou, podle níž „tvrzení žalobkyně učiněná již v písemném vyhotovení žaloby, jež byla následně potvrzena i účastnickým výslechem žalovaného, ústila ve skutkový závěr o uzavření dohody o vypořádání majetkového nároku“, dovolatel ve skutečnosti polemizuje s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu (podle něhož k uzavření dohody nedošlo); uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však (jak výše vysvětleno) nemá k dispozici a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Námitkami, podle nichž odvolací soud „nesprávně aplikoval §120 odst. 4 o. s. ř.“, „v rozporu s principem neúplné apelace vzal v úvahu tvrzení žalobců ohledně uzavřené dohody učiněná až v odvolacím řízení“ a neprovedl jím navrhovaný důkaz (opakovaným) výslechem člena jeho představenstva, pak dovolatel vystihuje dovolací důvod §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; jelikož dovolatelem tvrzené vady řízení nezahrnují otázku zásadního právního významu, nelze k jejich přezkoumání dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle něhož Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu