ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2509.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 2509/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. V. K. , jako správce konkursní podstaty úpadkyně OPTIMA - střešní systémy, s. r. o., identifikační číslo osoby 25365738, zastoupeného JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, PSČ 388 01, proti žalované D. M. , zastoupené Mgr. Filipem Maříkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Mikulášská 9, PSČ 326 00, o zaplacení částky 2,610.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 101/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2010, č. j. 7 Cmo 312/2009-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. 48 Cm 101/2007-156, uložil Krajský soud v Plzni žalované zaplatit žalobci částku 44.084,96 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do zbývající části (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Předně Nejvyšší soud podotýká, že – jak se podává z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z uvedených důvodů není způsobilá založit přípustnost dovolání námitka, podle níž soud zatížil řízení vadou, neprovedl-li všechny navržené důkazy. Závěr, podle kterého soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy, nadto plyne zcela zřejmě z ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II.ÚS 127/96).
Odvolací soud uzavřel, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla v důsledku započtení a současně dohodu o započtení posoudil i jako dohodu o poskytnutí zálohy na budoucí (ve smlouvě o smlouvě budoucí uvedené) plnění.
Dovolatel polemizuje s právním posouzením dohody v režimu ustanovení §364 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), maje jej za nesprávný, nebrojí však již proti závěru odvolacího soudu, podle kterého lze tuto dohodu (ujednání) považovat za dohodu o poskytnutí zálohy na budoucí plnění ve smyslu ustanovení §498 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle posledně označeného ustanovení – nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Jelikož dovoláním nezpochybněný závěr o tom, že dohodu pozdější úpadkyně a žalované lze podřadit ustanovení §498 obč. zák. a částky poskytnuté žalovanou úpadkyni považovat za zálohu obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázky, zda lze dohodou o započtení podle ustanovení §364 obch. zák. započíst i pohledávku, která teprve v budoucnosti vznikne. Posouzení této otázky by se totiž v poměrech dovolatele, založených napadeným rozhodnutím, projevit nemohlo.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu