ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.287.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 287/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně AB – CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovaným 1) Ing. J. J. , narozenému 11. července 1946, bytem v Proboštově, Zahradní 572/3, zastoupenému Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, PSČ 400 01 a 2) Z. B. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, ul. 28. října 851/26, PSČ 415 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 18/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2009, č. j. 6 Cmo 82/2009-73, ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2010, č. j. 6 Cmo 82/2009-115, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2008, č. j. 33 Cm 18/2005-42, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2009, č. j. 6 Cmo 82/2009-73, ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2010, č.j. 6 Cmo 82/2009-115, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2010, č. j. 6 Cmo 82/2009-115) potvrdil rozsudek ze dne 23. května 2008, č. j. 33 Cm 18/2005-42, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. prosince 2004, č. j. 33 Sm 130/2004-18, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 2,700.000,- Kč s 6% úrokem od 2. července 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.000,- Kč a náklady řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní dovolání, s tím, že jej „odůvodní v přiměřené lhůtě“. Podání, jímž oba dovolatelé dovolání odůvodnili, bylo podáno na poštu k přepravě dne 18. prosince 2009 a doplnění dovolání druhého žalovaného bylo podáno na poštu dne 15. ledna 2010.
Podle ustanovení §240 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Ustanovení §241b odst. 3 věta první o. s. ř. pak určuje, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V poměrech dané věci není pochyb o tom, že – posuzováno podle obsahu – v případě podání dovolatelů ze dne 12. října 2009 (č.l. 83) jde o tzv. blanketní dovolání, jež neobsahuje dovolací důvody.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelům bylo rozhodnutí odvolacího soudu (obsahující řádné poučení o dovolání) doručeno dne 10. srpna 2009 (srov. doručenku u č.l. 78); lhůta, ve které mohli odstranit vady dovolání uvedením chybějících dovolacích důvodů, jim tak marně uplynula dnem 12. října 2009 (pondělí). Jestliže dovolatelé doplnili dovolání až podáními učiněnými dne 18. prosince 2009 (č.l. 86-88) a dne 15. ledna 2010 (č.l. 93-95), učinili tak po uplynutí propadné lhůty k odstranění vad dovolání podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že dne 3. prosince 2009 bylo dovolatelům doručeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 33 Cm 18/2005-85, obsahující výzvu k odstranění vad dovolání v patnáctidenní lhůtě ode dne doručení usnesení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných v rozsahu, v němž směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, podle ustanovení §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009 – srov. část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) jako opožděné odmítl.
Na výše uvedeném závěru není způsobilá nic změnit ani skutečnost, že odvolací soud usnesením ze dne 15. listopadu 2010, č. j. 6 Cmo 82/2009-115, opravil zjevnou nesprávnost (chybu v psaní) v datu narození druhého žalovaného, jež bylo v rozsudku ze dne 21. července 2009, č. j. 6 Cmo 82/2009-73, uvedeno nesprávně „ 25. 9. 1041“, na správné datum „ 25. 9. 1941“; zmíněná „oprava“ totiž neznamenala obsahovou změnu výroku rozhodnutí, ani změnu co do identifikace druhého žalovaného (letopočet data narození 1041 evidentně nemohl označit jinou s druhým žalovaným zaměnitelnou osobu).
V části směřující proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaných podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 a 3 o. s. ř. , když žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobkyni v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu