ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3091.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3091/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Zemědělského družstva Osová Bítýška, družstva v likvidaci, se sídlem v Osové Bítýšce, Záblatí, pošta Osová Bitýška, PSČ 594 53, identifikační číslo osoby 00144517, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 K 40/97, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání konkursní věřitelky M. K., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, PSČ 594 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2011, č. j. 3 Ko 30/2010-827, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 9. června 2010, č. j. 32 K 40/97-811, schválil Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 21. ledna 2010, doručenou soudu téhož dne (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí:
A/ Příjmy konkursní podstaty celkem 6.179.940,22 Kč.
B/ Výdaje konkursní podstaty celkem 2.576.888,78 Kč, z toho:
1/ odměna správce konkursní podstaty 1.143.545,-Kč,
2/ hotové výdaje správce konkursní podstaty 225.145,38 Kč
3/ náklady spojené s udržováním a správou podstaty 565.529,90 Kč,
4/ vydání výtěžku oddělenému věřiteli 397.421,50 Kč,
5/ pracovní nároky 183.447,- Kč,
6/ soudní poplatek za konkurs 61.8000,- Kč.
C/ Zůstatek k rozdělení 3.603.051,44 Kč.
K odvolání konkursní věřitelky M. K. (dále též jen „konkursní věřitelka“) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Odvolací soud vyšel z toho, že konkursní věřitelka sice vznesla námitky proti konečné zprávě až po uplynutí k tomu určené lhůty (až při jednání o konečné zprávě, jež se konalo 24. března 2010), namítané skutečnosti však uplatnila již v předchozích fázích řízení, takže je nutné se jimi zabývat. Poté přitakal konkursnímu soudu i v závěru, podle něhož správce konkursní podstaty je oprávněn i poté, co soud učinil výzvu k podání vylučovací žaloby, případně poté, co byla podána vylučovací žaloba, uzavřít mimosoudní dohodu, na základě které vyřadí majetek ze soupisu majetku konkursní podstaty; dříve, než tak učiní, si může (tedy nemusí) vyžádat ke svému dalšímu postupu pokyn konkursního soudu nebo stanovisko věřitelského výboru, nebrání-li tomu dříve učiněný pokyn konkursního soudu. Potud odvolací soud odkázal na závěry obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), pod bodem XXIX.
Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož přípustnost opírá o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatelka řešení otázky, „zda je správné, aby soud schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce v situaci, kdy správce uzavřel poté, co byla soudem učiněna výzva k podání vylučovací žaloby a vylučovací žaloba byla podána, mimosoudní dohodu, na základě které vyřadil majetek, kterého se podaná vylučovací žaloba týkala, ze soupisu konkursní podstaty a poškodil tak věřitele“.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh konkursního řízení. Namítá, že správce konkursní podstaty porušil ustanovení zákona tím, že vyřadil majetek (položky 25, 32 až 121 a 123) z konkursní podstaty před pravomocným skončením řízení o žalobě proti podstatě vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 55 Cm 48/2001, neboť škoda na majetku již vznikla a svým konáním ji neodvracel. Odvolacímu soudu vytýká, že měl zabránit vyřazení majetku z konkursní podstaty před pravomocným skončením řízení o žalobě proti podstatě vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 55 Cm 48/2001. Tvrdí, že nebyl splněn účel konkursu, neboť nebyly řádně uspořádány majetkové poměry dlužníka, když nebylo postaveno najisto, který majetek patřil dlužníkovi. Pak nemůže být splněn ani cíl konkursu, dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku dlužníka.
Správce konkursní podstaty ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, s tím, že na otázku označenou dovolatelkou jako otázku zásadního právního významu odpovídá R 52/1998 pod bodem XXIX.
Dovolání konkursní věřitelky Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Odpověď na otázku předkládanou dovolatelkou podal Nejvyššího soud v R 52/1998, pod bodem XXIX., str. 199 (375). Důvod otevřít dovolací přezkum za účelem změny judikatury Nejvyšší soud neshledává a napadené usnesení této judikatuře odpovídá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu