ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3591.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3591/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00 00 13 50, proti žalované M. V., o zaplacení 9.400,32 Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 508/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 29. dubna 2010, č. j. 75 Co 80/2010 – 44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 18 C 508/2009 – 16, proto, že podle ustanovení §202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. července 2009, není odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč přípustné, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
Žalovaná v podání ze dne 29. června 2010, podaným k poštovní přepravě dne 30. června 2010, označeném jako odvolání, které Nejvyšší soud podle obsahu posoudil jako dovolání, s napadeným usnesením „zásadně nesouhlasí“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením „ve věci samé“ ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu