ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3646.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3646/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. O. , zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 5, PSČ 602 00, o návrhu na zápis změn společnosti SKYLUX A.G. CZ s. r. o. , se sídlem v Brně, Botanická 606/24, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26240530, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 31842, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2010, č. j. 5 Cmo 117/2010-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2009, č. j. F 57550/2009, C 31842-119, kterým rejstříkový soud zamítl návrh M. O. na zápis změn do obchodního rejstříku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací námitky jsou polemikou s názorem odvolacího soudu, podle něhož k tomu, aby se obnovila účast povinného ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla podle ustanovení §148 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nestačí pouhé zaplacení vymáhané pohledávky povinným, jak dovozuje dovolatel, ale je nezbytné, aby exekuce byla pravomocně zastavena.
Nejvyšší soud ovšem již v usnesení uveřejněném pod číslem 64/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož není-li exekuce zastavena podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), a §268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., účast povinného ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla podle §148 odst. 2 obch. zák., se pouhým zaplacením vymáhané pohledávky povinným neobnoví. K tomuto závěru se pak přihlásil i v usnesení ze dne 20. srpna 2008, č. j. 29 Cdo 1867/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedeným judikatorním závěrem plně v souladu.
V R 64/2009 se přitom Nejvyšší soud vypořádal i s námitkou, uplatňovanou nyní dovolatelem, podle níž úplným zaplacením dlužné částky končí podle §51 písm. c/ exekučního řádu exekuce vedená na jeho majetek a exekuční soud v takovém případě již „zastavovací usnesení“ nevydává, takže dovolatel nebude schopen nikdy dosáhnout obnovení „svého zápisu v obchodním rejstříku“. Vysvětlil totiž, že v důsledku dobrovolného zaplacení vymáhané pohledávky společníkem (povinným) po nařízení exekuce vymáhané právo zaniká (ledaže exekuce již byla provedena). Tím je založen zákonný důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. Návrh na zastavení exekuce může podat i sám povinný (srov. i §55 exekučního řádu).
Lze dodat, že na výše uvedených závěrech ničeho nezměnila ani novelizace exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb., která (s účinností od 1. ledna 2008) výslovně umožňuje soudnímu exekutorovi exekuční příkaz zrušit (srov. §47 odst. 1 exekučního řádu). Rozhodnutí, kterým soudní exekutor vydaný exekuční příkaz zruší, nemůže být podkladem pro obnovení účasti povinného ve společnosti, neboť zákon s ním tento následek (nadále) nespojuje (srov. dikci ustanovení §148 odst. 4 obch. zák. „účast společníka se obnovuje ... v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.“).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu