ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3804.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3804/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ Mgr. L. M., a b/ Ing. P. M., obou zastoupených JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Dobříši, Komenského náměstí 411, PSČ 263 01, za účasti 1/ Ing. S. S., 2/ Ing. M. S., obou zastoupených JUDr. Janou Ryšavou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Slezská 108, PSČ 130 00, a 3/ Bytového družstva Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 2511/64, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 00033529, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, PSČ 150 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 350/2006, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2009, č. j. 14 Cmo 331/2008-91, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2009,
č. j. 14 Cmo 331/2008-91, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2008,
č. j. 14 Cm 350/2006-73, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že M. V., byla ke dni své smrti členkou Bytového družstva Žižkov (dále jen „družstvo“) (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výroky II. a III.).
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a změnil výrok III. tohoto rozsudku tak, že „výše nákladů řízení činí 18 863,- Kč, jinak se potvrzuje“ (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ M. V. byla ke dni 18. prosince 1995 členkou Bytového družstva Žižkov s právem nájmu k bytu nacházejícího se v bytovém domě v P. (dále jen „byt“).
2/ Dne 18. prosince 1995 uzavřela M. V.(jako převodkyně) s Ing. S. S. a Ing. M. S. (jako nabyvateli) dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu (dále též jen „dohoda“), na jejímž základě převedla na nabyvatele členská práva a povinnosti v družstvu vztahující se k bytu.
3/ Téhož dne družstvo dohodu „zaregistrovalo“ pod číslem 134 a uvedenou „registraci“ podepsala i M. V.
4/ V závěti ze dne 5. dubna 2000 M. V. odkázala předmětná členská práva a povinnosti v družstvu navrhovatelům.
Již dříve přitom Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. listopadu 2007,
č. j. 14 Cmo 117/2007-52, zrušil (v pořadí první) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, č. j. 14 Cm 350/2006-35, kterým tento soud žalobu zamítl, neboť na požadovaném určení neshledal naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přikázal soudu prvního stupně zabývat se věcí meritorně.
Podle soudu prvního stupně bylo protokolem o jednání konaném před Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 19. listopadu 1996 ve věci sp. zn. 20 C 79/76 prokázáno, že dohoda, přestože není datována, byla podepsána dne 18. prosince 1995 a téhož dne byla předložena družstvu. Obsah dohody je dostatečně určitý a srozumitelný a „splňuje základní náležitosti právního úkonu“, a předmětná členská práva a povinnosti v družstvu tak byla platně převedena na nabyvatele S.
Odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o platnosti dohody, neboť ta jednoznačně vymezuje smluvní strany, předmět převodu je zřejmý již z označení dohody a skutečnost, že jde o převod členských práv a povinností v Bytovém družstvu Žižkov, nepochybně plyne z toho, že dohoda nabývá účinnosti „registrací BD Žižkov“. M. V. proto nebyla oprávněna odkázat svůj členský podíl v družstvu pro případ své smrti navrhovatelům, neboť její členství v družstvu již dříve zaniklo a možnost odstoupení od smlouvy v dohodě upravena není; jmenovaná tak nemohla stav nastalý v důsledku platného převodu členství zvrátit.
Navrhovatelé napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a uplatňujíce přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Navrhují, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé nesouhlasí se závěrem, podle něhož je dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu ze dne 18. prosince 1995 platná, namítajíce, že tato listina není datována a nevyplývá z ní konkrétní obsah smluvního závazku ani jeho předmět. Určitost obsahu by dle dovolatelů měla vyplývat přímo z textu dohody, a nelze proto odkazovat na nesporná tvrzení účastníků o tom, že M. V. byla členkou družstva, jak učinil odvolací soud. Dle názoru dovolatelů je dohoda pro neurčitost neplatná.
Dovolatelé dále namítají, že dohoda neobsahuje všechny podstatné náležitosti, jež vymezil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99. Chybí v ní ujednání, zda jde o převod úplatný, či bezplatný, a způsob vzájemného vypořádání účastníků dohody. Určení „hodnoty družstevního podílu“ je provedeno ke dni, který téměř o rok předchází uzavření dohody, a je proto otázkou, zda je „dostatečně určena“. Z dohody taktéž jednoznačně nevyplývá, zda se převádí veškerá členská práva a povinnosti, nebo pouze jejich část, např. pouze právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu.
Jelikož nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že chybějící obsahové náležitosti dohody byly účastníky sjednány ústně, přičemž v písemném textu dohody obsaženy nejsou, nemohla být dohoda, dle názoru dovolatelů, ve smyslu §269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vůbec uzavřena.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a zároveň i důvodným, neboť odvolací soud posoudil otázku obligatorních náležitostí dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
S ohledem na datum uzavření dohody je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení obchodního zákoníku účinné k 18. prosinci 1995, tedy naposledy ve znění zákona č. 84/1995 Sb.
Z ustanovení §230 obch. zák. vyplývá, že převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu představenstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.
Podle §269 odst. 2 obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.
Z ustanovení §272 odst. 1 obch. zák. plyne, že smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.
V usnesení ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010 (jež je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny, nebo způsobu jejího určení.
Ačkoliv z výše uvedeného vyplývá, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, na něž dovolatelé odkazují, byly výše citovaným usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu zčásti překonány, když podstatnou náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu není „určení hodnoty družstevního podílu“ ani dohoda o vzájemném vypořádání, nadále platí, že k platnému uzavření této smlouvy je nezbytné (mimo jiné) určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný.
Jelikož listina označená jako dohoda určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný, neobsahuje a neobsahuje ani žádnou jinou formulaci, ze které by bylo možné tuto skutečnost dovodit, sama o sobě jako platná smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu neobstojí.
Nejvyšší soud však již v rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 139, uzavřel, že není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci uzavřeli zčásti písemně a zčásti ústně. Pro hodnocení jednání účastníků je rozhodující jejich vůle při uzavírání smlouvy.
Přestože odvolací soud správně dovodil, že „ustanovení §230 obch. zák. neklade ani požadavek na písemnou formu dohody“, a dohodu tedy bylo možné uzavřít zčásti i ústně, účastníky dle §118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění jejich tvrzení v příslušném směru nevyzval a odpovídající skutková zjištění o tom, zda dohoda byla – ohledně určení, zda jde o převod úplatný či bezplatný, a na to navazující případné dohodě o ceně či způsobu jejího určení – uzavřena ústně (veden nesprávným závěrem, podle něhož dohoda obsahuje všechny obligatorní náležitosti) nečinil.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné, a tudíž nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř. ).
V dalším řízení se soudy zaměří na objasnění toho, zda dohoda nebyla uzavřena zčásti ústně, k čemuž doplní dokazování, a to i (budou-li s jeho provedením souhlasit) výslechem účastníků – manželů S.
V případě, že dohoda jako platná smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu neobstojí, pak – s ohledem na dobu, která uplynula od jejího uzavření do okamžiku podání návrhu v projednávané věci – zváží, zda manželé S. nemohli práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu nabýt jinak, přičemž nepřehlédnou závěry, které ohledně nabytí práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu Nejvyšší soud učinil v usnesení ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 2852/2009.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Zbývá dodat, že – jelikož ve sporu o určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, odvozují dědicové své právní postavení od zůstavitele – jde svou povahou o spor z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem týkající se členského vztahu v družstvu, resp. o vztah ze smlouvy, jíž se převádí členská práva a povinnosti (§9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.), který je podle §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. řízením o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, v němž se rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením (§243b odst. 6 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu