ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3949.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3949/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) Ing. J. H. , b) R. S. , a c) J. M. , proti žalovanému Ing. R. H. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Loskotem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 84, o zaplacení 554.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 27/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2010, č. j. 44 Co 288/2008-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. července 2008, č. j. 53 C 27/2008-140 ve výroku I, kterým tento soud uložil žalovanému uhradit žalobci a) částku 221.600,- Kč s příslušenstvím, žalobci b) částku 221.600,- Kč s příslušenstvím a žalobci c) částku 110.800,- Kč s příslušenstvím. Výrok II. změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné náklady řízení. Odvolací soud dále uložil žalovanému nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení. Přitom odvolací soud ve věci rozhodoval po druhé, když jeho předchozí rozsudek ze dne 20. prosince 2004, č. j. 44 Co 288/2002-94 ve znění usnesení ze dne 4. května 2005, č. j. 44 Co 288/2002-102, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. února 2007, č. j. 29 Odo 1108/2005-113 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázka, již dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Závěr odvolacího soudu o tom, že bylo povinností jednatele předložit návrh na úhradu své promlčené pohledávky vůči společnosti k rozhodnutí ostatním jednatelům, neboť takové rozhodnutí je součástí obchodního vedení společnosti je do té míry zjevný, že Nejvyšší soud neshledává důvod připustit k jeho řešení dovolání.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu