ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4433.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4433/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce ACQUIRE CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, U Santošky 11/2285, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27 37 84 20, zastoupeného Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 15, PSČ 110 00, proti žalovanému Družstvo Bubenská 441/5 , se sídlem v Praze 7, Bubenská 441/5, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 26 47 23 92, zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 799, o zaplacení 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 133/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010, č. j. 69 Co 25/2010-77, ve znění usnesení ze dne 6. května 2010, č. j. 69 Co 25/2010-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.200,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. ledna 2009, č. j. 10 C 133/2008-61, ve znění usnesení ze dne 13. března 2009, č. j. 10 C 133/2008-63, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 150.000,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Dovolání do výroku I. napadeného rozsudku je opožděné.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §204 odst. 1, věty druhé o. s. ř. bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání (§240 odst. 3 věta první o. s. ř.). Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Podle §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu (srov. doručenka na čl. 77 spisu), napadený rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci k rukám jeho zástupkyně dne 22. dubna 2010. Opravné usnesení, kterým byl opraven výrok II. napadeného rozsudku odvolacího soudu co do výše nákladů řízení, bylo žalobci doručeno k rukám jeho zástupkyně dne 29. června 2010 (srov. doručenka na čl. 82 spisu). Od data doručení napadeného rozsudku začala plynout žalobci dvouměsíční lhůta pro podání dovolání do výroku I., jejíž poslední den připadl ve smyslu §57 odst. 2 věty první o. s. ř. na 22. června 2010 (středa). Podal-li žalobce dovolání k poštovní přepravě dne 30. srpna 2010, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty podle §240 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k podání dovolání běží znovu od doručení opravného usnesení (§204 odst. 1, věta druhá, o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.) jen tehdy, směřuje-li dovolání právě proti výroku usnesením podle §164 o. s. ř. opravenému, případně proti výroku, který je na opraveném výroku závislý (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 31/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že se opravné usnesení vztahovalo pouze k výroku II. napadeného rozsudku odvolacího soudu (byla jím opravena výše nákladů řízení) a na tomto výroku nebyl jiný výrok závislý, Nejvyšší soud dovolání žalobce do výroku I. napadeného rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218a o. s. ř. odmítl (pro opožděnost).
Rovněž dovolání do výroku II. napadeného rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné, ačkoli bylo podáno včas.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, 238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto odmítl i dovolání do výroku II. napadeného rozsudku, ve znění opravného usnesení podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s.ř., když Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a žalobkyni vznikla mu povinnost hradit žalovanému náklady řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 16.400,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 8.200,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 8.500,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 1700,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce částku 10.200,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu