ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4937.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4937/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Ing. J. K. , zastoupeného JUDr. Natašou Tuvorovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, K Sibřině 185, PSČ 190 16, za účasti Bytového družstva K rovinám 537/19, se sídlem v Praze 5, K Rovinám 537/19, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 27456099, zastoupeného JUDr. Marií Horníkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Radlická 2, PSČ 150 00, o určení, že navrhovatel je členem družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 130/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2009, č. j. 14 Cmo 258/2008-144, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. července 2009,
č. j. 14 Cmo 258/2008-144, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2007, č. j. 76 Cm 130/2006-92, určil, že navrhovatel je členem Bytového družstva K rovinám 537/19 (dále jen „družstvo“).
Vyšel přitom z toho, že:
1/ Navrhovatel byl na základě nájemní smlouvy ze dne 16. srpna 2005 nájemcem bytu č. 2 v prvním podlaží budovy č. p. 537 v P. 5, K. R. , katastrální území J. (dále jen „bytový dům“).
2/ Nájemci bytů v bytovém domě založili za účelem odkoupení bytového domu družstvo; ustavující členská schůze družstva, na níž došlo ke schválení stanov družstva, se konala dne 28. dubna 2006.
3/ Navrhovatel byl jedním ze zakládajících členů družstva, na ustavující schůzi družstva nebyly vůči němu vzneseny žádné námitky. Navrhovatel rovněž splatil základní členský vklad.
4/ Vlastník bytového domu - hlavní město Praha - prodalo bytový dům družstvu; původní nájemci bytů v domě se stali družstevními nájemci.
5/ Podle článku IV. bodu 3 stanov družstva platí, že „uchazeč [o členství] nesmí mít žádné nesplacené závazky a dluhy vyplývající z nájemního vztahu mezi ním a obcí, jako vlastníka domu, a nemá jiný nájemní byt nebo ve vlastnictví dům či byt.“
6/ Navrhovatel byl ke dni vzniku družstva (mimo jiné) spoluvlastníkem rodinného domu č. p. 1981, na parcele č. 1158/299, v katastrálním území H., zapsaného na listu vlastnictví č. 2462 (dále jen „rodinný dům“).
7/ Dne 19. června 2006 představenstvo družstva rozhodlo, že „navrhovatel není členem družstva…, protože při vzniku družstva tj. ke dni ustavující schůze družstva 28.4.2006 nesplnil podmínky pro vznik členství v družstvu stanovené v čl. IV. odst. 2 a odst. 3 stanov družstva tj. že byt fakticky obývá a že nevlastní jiný byt či dům.“
Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel je členem družstva od jeho vzniku i přesto, že ke dni konání ustavující členské schůze družstva byl spoluvlastníkem rodinného domu, neboť je proti smyslu stanov (a pravidel, kterými se určoval postup prodeje bytových domů ve vlastnictví hlavního města Prahy - Městské části P. 5, jež nejsou pro družstvo závaznou právní normou) dospět k závěru, že osoby, které mají dům či byt (mimo Prahu), se nemohou stát členem zakládaného družstva.
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva ve výroku označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl.
Odvolací soud uvedl, že jelikož navrhovatel ke dni konání ustavující členské schůze družstva nesplňoval podmínku vyplývající pro uchazeče o členství z článku IV. bodu 3 stanov, členem družstva se nestal. Pro posouzení věci jsou přitom bezvýznamná tvrzení navrhovatele, podle nichž v rodinném domě nebydlí, stejně jako že uvedenou podmínku nesplňovali ani další členové družstva.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.
Dle názoru dovolatele je podmínka, podle níž uchazeč o členství v družstvu nesmí mít jiný nájemní byt nebo dům či byt ve vlastnictví, diskriminační, neboť nerespektuje ústavně zaručený princip rovnosti, a zároveň je v rozporu s dobrými mravy a nemůže být vykládána jako možnost libovůle družstva pouze proti některým členům.
Opomenout nelze dle dovolatele ani to, že stanovy družstva - na rozdíl od zásad pro výběrová řízení na pronájem obecních bytů - nepřipouští možnost výjimky z dané podmínky, podle níž by se tato neaplikovala v případě, nelze-li na uchazeči spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt. Tato situace nastala dle názoru dovolatele i v projednávané věci, neboť je sice spoluvlastníkem rodinného domu nacházejícího se mimo Prahu, ten však ale nikdy neužíval, a nelze proto po něm spravedlivě požadovat, aby se nemohl stát členem družstva.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
S ohledem na den konání ustavující členské schůze družstva je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad níže uvedených ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) ve znění účinném k 28. dubnu 2006.
Podle §227 odst. 2 písm. a/ obch. zák. po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství při založení družstva dnem vzniku družstva.
Z ustanovení §227 odst. 5 obch. zák. vyplývá, že podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy.
Podle §711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bez přivolení soudu, má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt.
Ačkoliv §227 odst. 2 obch. zák. (ani žádné jiné zákonné ustanovení) charakter předpokladů, jimiž mohou stanovy družstva dále podmínit vznik členství, nijak blíže nevymezuje, a družstvo tak v jejich určení není (přímo) obsahově omezeno, musí být při formulaci takových podmínek vždy respektovány zásady, na kterých stojí družstevní právo. Jednou z těchto zásad je i zásada rovnosti členů družstva (uchazečů o členství v družstvu), z níž vyplývá, že mezi členy (uchazeči) nemohou být činěny rozdíly např. z důvodů rasových či majetkových.
Omezují-li stanovy v projednávané věci možnost vzniku členství tím, že uchazeč (mimo jiné) není nájemcem jiného bytu nebo nevlastní žádný dům či byt, činí tak mezi uchazeči o členství v družstvu rozdíly na základě jejich majetkových poměrů. Tím zakládají nerovné postavení navrhovatele (který byl již v době založení družstva nájemcem bytu v bytovém domě) ve vztahu k ostatním uchazečům o členství (ostatním nájemcům bytů v bytovém domě).
V souvislosti s takto formulovanou podmínkou nelze přehlédnout ani to, že stanovy družstva z uvedené podmínky neobsahují žádnou výjimku. Družstvo tak v jednotlivém případě není povinno přihlížet např. ani k tomu, zda lze po uchazeči o členství skutečně spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt.
Tento požadavek je přitom nezbytným předpokladem i pro naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení §711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. (dříve §711 odst. 1 písm. g/ obč. zák.).
Nejvyšší soud připomíná, že - právě ve vztahu k družstevnímu nájmu - Ústavní soud již v nálezu pléna ze dne 28. března 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/2003 (uveřejněném pod číslem 280/2006 Sb.), zvláště zdůraznil, že „odlišnosti institutu nájmu družstevního bytu si s ohledem na obecné principy spravedlnosti zasluhují omezující interpretaci napadených výpovědních důvodů ve vztahu k družstevním bytům. Platná právní úprava poskytuje k takové interpretaci dostatečný prostor. Obecný soud může vzít zvláštnosti nájmu družstevního bytu v úvahu při naplňování dispozice výpovědních důvodů podle napadených ustanovení, tj. při hodnocení toho, zda nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt [§711 odst. 1 písm. g) občanského zákoníku], resp. při posuzování vážných, resp. závažných důvodů, pro které nájemce byt neužívá nebo ho užívá jen občas [§711 odst. 1 písm. h) občanského zákoníku]. V úvahu musí vzít i ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“
Obdobný standard si dle názoru Nejvyššího soudu zasluhuje i posouzení otázky vzniku členství v případech, kdy stanovy bytového družstva omezují možnost vzniku členství v družstvu stejným způsobem jako v projednávané věci.
V poměrech projednávané věci - kdy se zakládajícími členy družstva mohli stát toliko nájemci bytů v bytovém domě - lze proto uzavřít, že podmínka stanov podmiňující vznik členství v bytovém družstvu bez dalšího tím, že uchazeč není nájemcem jiného bytu nebo nevlastní jiný byt či dům, je diskriminační, neboť v rozporu se zásadou rovnosti uchazečů o členství v družstvu zakládá všeobecnou (případy zvláštního zřetele hodné nijak nezohledňující) a neodůvodněnou nerovnost mezi nájemci bytů v domě, resp. uchazeči o členství v družstvu, na základě jejich majetkových poměrů.
Stanovy družstva jsou proto - v části, v níž je vznik členství v družstvu podmíněn tím, že uchazeč není nájemcem jiného bytu nebo nevlastní jiný byt či dům - neplatné, což znamená, že vznik členství v družstvu tímto způsobem podmíněn není.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu