ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.5245.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 5245/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci návrhu J. M., zastoupeného JUDr. Ludmilou Zdvořákovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 12, PSČ 371 22, o jmenování jednatele společnosti ANIMAL´S-CZ, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Táboře 17, Náchod, PSČ 390 03, identifikační číslo 25 15 00 90, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1006/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2009, č. j. 7 Cmo 471/2008 – 46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. června 2008, č. j. 13 Cm 1006/2007 – 39, kterým tento soud zamítl návrh na jmenování jednatele a prokuristy společnosti ANIMAL'S-CZ, s. r. o. v likvidaci (dále jen „společnost“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že nejsou splněny podmínky jmenování jednatele soudem, neboť jediný společník společnosti s ručením omezeným může jmenovat jednatele společnosti sám a není tedy osobou, na jejíž návrh může soud podle §194 odst. 2 a §135 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) jednatele jmenovat. Na tom nic nemění skutečnost, že je jediný společník „umístěn ve věznici“; jeho postavení jediného společníka tím není dotčeno. Tento závěr odvolacího soudu dovolatel nenapadá. Domáhá se, aby Nejvyšší soud posoudil, zda „soud může bez dalšího nařídit likvidaci společnosti a ustanovit likvidátora, je-li prokázáno, že jednatel tak nemůže učinit sám“. Tuto otázku ale odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil, Proto se jí nemůže zabývat ani dovolací soud. Má-li dovolatel zato, že rozhodnutí o zrušení společnosti nebylo správné, je na něm, aby jmenoval jednatele společnosti, který pak bude oprávněn, při splnění podmínek stanovených zákonem, navrhnout u soudu, který o vstupu společnosti do likvidace rozhodl, zrušení likvidace podle ustanovení §68 odst. 8 věty třetí obch. zák.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu