ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.753.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 753/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně M. B. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem, se sídlem ve Znojmě - Příměticích, Májová 408/15, PSČ 669 04, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Miroslav „v likvidaci“ , se sídlem v Miroslavi, Nádražní 1207, PSČ 671 72, identifikační číslo osoby 26304031, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem, se sídlem v Říčanech u Prahy, Kamlerova 795, PSČ 251 01, o zaplacení 359.625,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 529/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2009, č. j. 17 Co 224/2005-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 30. března 2005, č. j. 6 C 529/2004-51, kterým Okresní soud ve Znojmě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 359.625,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 9. února 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Jde o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 4. dubna 2007, č. j. 17 Co 224/2005-86, Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 28. května 2009, č. j. 26 Cdo 2945/2007-106.
Žalovaný napadl oba výroky rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku ve věci samé, je Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitka, podle níž odvolací soud nezkoumal, zda a kdy žalobkyně s právním předchůdcem žalovaného (Zemědělským družstvem Miroslav, identifikační číslo osoby 00142816) uzavřela dohodu o poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář podílem na jmění družstva, která je předpokladem vzniku nároku na náhradu dle §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Odvolací soud totiž uzavřel, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu §14 písm. b/ transformačního zákona, neboť splňuje všechny v tomto ustanovení kumulativně vymezené podmínky, a proto se nezabýval tím, zda žalobkyně může být taktéž osobou oprávněnou dle §14 písm. c/ transformačního zákona. Výše uvedená námitka dovolatele by však mohla být určující pouze pro posouzení oprávnění ve smyslu §14 písm. c/, nikoliv dle §14 písm. b/ transformačního zákona, a proto přípustnost dovolání v projednávané věci založit nemůže.
Jiné otázky, jejichž posouzení by mohlo činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným, pak dovolatel nepředkládá. Jeho odkaz na obsah dovolání proti předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu za uvedení (dalších) důvodů, pro které rozhodnutí odvolacího soudu napadá, považovat nelze. Dovolání proti předchozímu, dovolacím soudem zrušenému, rozsudku odvolacího soudu v této věci totiž nemůže argumentačně reagovat na odlišné závěry, na nichž následně odvolací soud založil napadené rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení celkem činí 10.300,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu