ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.813.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 813/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně SOLOMON INVEST, INC, se sídlem Simmonds Building, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 272635, zastoupené Mgr. Janem Valihrachem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Farní 4, PSČ 586 01, proti žalovaným 1/ Mgr. M. Ch. jako správci konkursní podstaty úpadkyně ICOM a. s., identifikační číslo osoby 49454676, 2/ Pivovaru ZUBR a. s., se sídlem v Přerově, Komenského 35, identifikační číslo osoby 47676906, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 65/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 70/2009-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. ledna 2009, č. j. 4 Cm 65/2007-84, Krajský soud v Brně zamítl pro opožděnost žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za úpadkyní ICOM a. s. (dále jen „úpadkyně“) ve výši 2,033.052,05 Kč z titulu půjčky a smluvního úroku dle smlouvy o půjčce ze dne 10. května 2006 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý a třetí).
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Otázku, jaké náležitosti musí obsahovat výzva k podání žaloby o určení pravosti nevykonatelné pohledávky dle §23 odst. 4 a §24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), Nejvyšší soud zodpověděl již v bodu XXXI. (odst. 13 odůvodnění) stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uvedl, že daná výzva musí obsahovat určení lhůty 30 dnů k podání dané žaloby a současně poučení věřitele popřené pohledávky, že žalobu musí podat ve stanovené lhůtě a že zmeškání této lhůty má následky, které jsou uvedeny v ustanovení §23 odst. 4 a §24 odst. 1 ZKV.
V rozsudku uveřejněném pod číslem 90/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přitom Nejvyšší soud - vycházeje z toho, že jde o dva rozdílné procesní nástroje - uvedl, že nic nebrání tomu, aby výzva k podání žaloby o určení pravosti nevykonatelné pohledávky dle §24 odst. 1 ZKV byla učiněna konkursním soudem, když tato může být obsažena v poučení, kterého se přítomným věřitelům při přezkumném jednání dostane.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu proto nezakládá námitka dovolatelky, podle níž poučení účastníků řízení konkursním soudem na přezkumném jednání nemůže nahradit výzvu ve smyslu §24 odst. 1 ZKV. V projednávané věci je tomu tak i proto, že na opačném závěru předestíraném dovolatelkou (že poučení nahrazuje výzvu a naopak) odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud naopak - vědom si rozdílu mezi oběma právními instituty - uzavřel, že výzva dle §24 odst. 1 ZKV v poučení, kterého se konkursním věřitelům na přezkumném jednání konaném dne 10. července 2007 dostalo, obsažena byla.
Z bodu XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyplývá, že účastníky konkursního řízení ve fázi po prohlášení konkursu jsou úpadce a věřitelé, kteří přihlásili do konkursu své pohledávky.
V rozsudku uveřejněném pod číslem 40/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účast konkursního věřitele v konkursním řízení zaniká marným uplynutím lhůty určené mu k podání žaloby o určení pravosti pohledávky, obdobně též marným uplynutím lhůty k doplnění nebo opravě jeho přihlášky (srov. §20 odst. 3 ZKV).
Oprávnění konkursních věřitelů (účastníků konkursního řízení) popírat přihlášené pohledávky ostatních věřitelů se podává z ustanovení §23 odst. 1 ZKV. Závěr, podle něhož důvodem popření pohledávky nemůže být vada její přihlášky, přitom vyplývá z ustálené judikatury dovolacího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/1998, jenž byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 93).
Zaniká-li účast věřitele v konkursním řízení až marným uplynutím lhůty dle §20 odst. 3, §23 odst. 4 či 24 odst. 1 ZKV, je zřejmé, že do této doby mohou konkursní věřitelé přihlašovaných pohledávek (lhostejno, zda jejich pohledávky byly zjištěny či nikoli) vykonávat všechna práva plynoucí z jejich účasti v konkursním řízení, tedy i právo popěrné. Opačný (dovolatelkou naznačený) názor by ve svém důsledku znamenal, že v pořadí první přezkoumávanou pohledávku by nemohl úspěšně popřít žádný z konkursních věřitelů.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož druhý žalovaný mohl popřít pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek, neboť ve lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkursu podal přihlášku své pohledávky u konkursního soudu, a stal se tak účastníkem konkursního řízení (přičemž na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani to, že přihláška jeho pohledávky byla přezkoumána teprve následně na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 19. srpna 2008), tak vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že na výše uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že pohledávka druhého žalovaného byla posléze úspěšně popřena a jeho účast v konkursním řízení tak zanikla. Zánik účasti popírajícího věřitele v konkursním řízení bez právního nástupce je totiž důvodem pro zastavení řízení o určení pravosti nevykonatelné pohledávky pouze ve vztahu k osobě tohoto věřitele, nikoliv vůči správci konkursní podstaty, a to bez ohledu na to, zda tento spornou pohledávku - vedle věřitele - na přezkumném jednání taktéž popřel (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 2099/2009, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a §25a ZKV, když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu