ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.820.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 820/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Bc. J. V. , zastoupeného Mgr. Janem Harcubou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Okružní 280, PSČ 293 01, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu č.p. 822, 823, 824, tř. Václava Klementa, Mladá Boleslav , se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 822, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 26733501, zastoupenému JUDr. Vladimírou Feistauerovou, advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, Čechova 1267, PSČ 293 01, o určení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 103/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2009, č. j. 7 Cmo 449/2008-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek ze dne 7. září 2008, č. j. 59 Cm 103/2008-26, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že „plná moc ze dne 15. ledna 2007 je platná ze zákona a že žalobce má právo podílet se aktivně ve výboru společenství na činnosti společenství vlastníků bytových jednotek s tím, že právo podílet se aktivně ve výboru společenství vychází z vlastnictví bytové jednotky a je právem vlastníka nechat se zastupovat na podkladě plné moci i pro práci ve výboru společenství, kdy se jedná o přímé zastupování vlastníka“.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobci na požadovaném určení nesvědčí naléhavý právní zájem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Odvolací soud posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení v souladu s ustanovením §80 písm. c/ o. s. ř. a ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu); její přezkoumání Nejvyšším soudem tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
A jelikož dovolatel nebyl úspěšný právě pro nedostatek naléhavého právního zájmu, nelze dovolání připustit ani k přezkoumání jeho argumentace ve vztahu k věci samé, neboť to již na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí žaloby) nemůže ničeho změnit a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení §5 písm. d/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 5.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 2.500,- Kč, jelikož zástupkyně žalovaného učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 560,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu