ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.968.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 968/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Ing. L. M. , , zastoupené JUDr. Danielem Nevečeřalem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Revoluční 24, PSČ 430 01, proti žalovanému Ing. J.R. , jako správci konkursní podstaty úpadce F. M., o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 9/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č. j. 15 Cmo 378/2008-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. dubna 2008, č. j. 45 Cm 9/2007-57, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „krajský soud“) žalobu, kterou se žalobkyně (Ing. L.M.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce F. M.) vyloučení ve výroku označeného osobního automobilu (dále též jen „sporný automobil“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Oba soudy shodně uzavřely, že vylučovací žaloba je opožděná (že byla podána po uplynutí třicetidenní lhůty určené k jejímu podání usnesením krajského soudu ze dne 4. února 2005, č. j. 10 K 29/95-642 (dále též jen „výzva“).
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku zásadního právního významu nepředkládá. k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Napadené rozhodnutí vychází z ustálené judikatury soudů o povaze lhůty k podání vylučovací žaloby ve smyslu §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2005, sp. zn. 29 Odo 741/2003, uveřejněný pod číslem 9/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a v rovině konkrétního výkladu účinků výzvy (ve vazbě na chod řízení a předchozí vylučovací žaloby) je v souladu s mantinely, jež přepjatému procesního formalismu opakovaně ustavuje svou rozhodovací činností Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. II. ÚS 377/2007, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Dovolatelka ostatně (ač přípustnost dovolání opírá o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu neformuluje.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu