ECLI:CZ:NS:2011:29.NSCR.4.2011.1
KSOS 25 INS 8991/2009
sp. zn. 29 NSČR 4/2011-B-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužníka ROBOT OSTRAVA spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Husova 1285/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 41034961, zastoupeného JUDr. Pavlem Lasákem, advokátem, se sídlem v Opavě, Masařská 322/3, PSČ 746 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 8991/2009, o insolvenčním návrhu věřitele DRDA družstvo , se sídlem v Ostravě – Porubě, Spartakovců 3, identifikační číslo osoby 25392166, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. srpna 2010, č. j. KSOS 25 INS 8991/2009, 2 VSOL 245/2010-A-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. dubna 2010, č. j. KSOS 25 INS 8991/2009-A-24, rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) na základě insolvenčního návrhu věřitele DRDA družstvo, tak, že zjistil úpadek dlužníka ROBOT OSTRAVA spol s r. o. (bod I. výroku), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Ivanu Santariusovou (bod II. výroku)
a určil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (bod VIII. výroku).
K odvolání dlužníka, jež směřovalo pouze proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu o ustanovení insolvenční správkyně, Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu v napadeném výroku tak, že JUDr. Ivana Santariusová se odvolává z funkce insolvenční správkyně dlužníka ke dni ustanovení nového insolvenčního správce Krajským soudem v Ostravě.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že proti usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu o ustanovení insolvenční správkyně do funkce tak, že ji z funkce odvolal, dovolání objektivně přípustné není.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že k tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. a/
o. s. ř., musí být splněna rovněž podmínka (jež se klade prostřednictvím odkazu na §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., obsaženého v §238a odst. 2 o. s. ř.), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení „ve věci samé“.
V důvodech svého usnesení ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. 29 NSČR 4/2009, uveřejněného pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud vyložil, že (stejně jako tomu bylo dříve v režimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) ani v poměrech zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), není rozhodnutí soudu o tom, zda správce dlužníkova majetku ve své funkci skončí, nebo o tom, zda určitá osoba má být tímto správcem ustanovena, rozhodnutím „ve věci samé“.
Dovolání pak není přípustné ani podle jiných ustanovení občanského soudního řádu.
Zbývá dodat, že ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání jsou pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu