ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1046.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1046/2011 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2011 o dovolání podaném Z. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 73/2011 ze dne 30. března 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 226/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 226/2008 ze dne 4. listopadu 2010 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byla odsouzena k odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jeho výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále jí byla uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil a možností uhradit vzniklou škodu a dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci spojenou s hmotnou odpovědností na dobu čtyř roků. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody. Týmž rozsudkem byla dovolatelka zproštěna obžaloby pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
O odvolání Z. P. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 67 To 73/2011 ze dne 30. března 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku, jímž podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená spol. Fotex ČR, s. r. o., se sídlem P., M. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je Z. P. povinna uhradit poškozené společnosti škodu ve výši 1.926.694,- Kč. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání Z. P. zamítnuto. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala Z. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (byť jej výslovně neuvedla a označila jej pouze slovně s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na nesprávném hmotně právním posouzení“). V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka shrnula dosavadní průběh trestního řízení s poukazem na platnou judikaturu s tím, že musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Uvedla, že z vymezení skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, kdo a jakým způsobem měl být dovolatelkou uveden v omyl, jakým způsobem a kdo na základě tohoto omylu měl jednat, přesněji provádět majetkovou dispozici. Naopak je z tohoto výroku zřejmé, že dispozici s finančními prostředky prováděla dovolatelka, nikoli poškozená společnost. Dále uvedla, že z výroku rozsudku soudu prvního stupně ani nevyplývá, že by poškozená společnost byla dovolatelkou uvedena v omyl a v důsledku tohoto jednání dovolatelky takto disponovala se svým majetkem. Shrnula tak, že v rozhodnutích obecných soudů tak nejsou uvedeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že se dopustila trestného činu podvodu, neboť chybí vymezení základních znaků tohoto trestného činu. Vzhledem k výše uvedenému proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vydal rozhodnutí, že „rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, sp. zn. 67 To 73/2011, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 1 ze dne 4. listopadu, č. j. 3 T 226/2008-156, se zrušuje a věc se přikazuje Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že dovolatelkou uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování, nesprávný postup při provádění důkazů apod. Dovolání podané s odkazem na tento dovolací důvod je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska procesních předpisů. V jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu nemá, přičemž se tím myslí skutek tak, jak byl zjištěn soudem. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou. Státní zástupkyně konstatovala, že dovolatelka Z. P. sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jí uplatněné nelze považovat za opodstatněné. To proto, že je zřejmé, že soud prvého stupně na základě pečlivě provedeného dokazování zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a tento skutkový stav právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Odvolací soud se shodl se základními skutkovými závěry soudu prvního stupně, přičemž na námitky dovolatelky, jež jsou totožné s námitkami v odvolání, bylo reagováno v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a lze na ně v plném rozsahu odkázat. Uvedla, že odůvodnění napadených rozhodnutí jsou jasná, logická a přesvědčivá a jsou výsledkem nezávislého rozhodování soudů. Shrnula tedy, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení tr. ř. Jelikož námitky dovolatelky se jeví státní zástupkyni jako zjevně neopodstatněné, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
V rámci předmětného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně (případně soudu odvolacího), byl nesprávně posouzen jako daný trestný čin, přestože se jedná o trestný čin jiný nebo popsaný skutek není vůbec trestným činem.
K tomu je namístě uvést následující:
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, trestného činu podvodu podle odst. 3 písm. b) téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Námitky, které tak dovolatelka uplatnila v rámci podaného dovolání lze ve svém celku považovat za právně relevantně uplatněné pod deklarovaným dovolacím důvodem, avšak současně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. To proto, že již odvolací soud objasnil, kdo byl jednáním dovolatelky uveden v omyl, tedy osoby jednající za poškozenou společnost, přičemž je dána zřetelná příčinná souvislost mezi jednáním těchto osob a vznikem předmětné škody, jakož i obohacením dovolatelky. Jak vyplývá z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, dovolatelka úmyslně předkládala poškozené společnosti fiktivní faktury a doklady, či faktury za zboží či služby, které si proplácela a které byly následně na základě požadavku dovolatelky dodány jinému odběrateli, čímž byla poškozené společnosti způsobena škoda ve stanovené výši, přičemž tímto jednáním došlo bezpochyby k naplnění všech znaků trestného činu podvodu tak, jak vyžaduje trestní zákon i příslušná judikatura. Lze přisvědčit dovolatelce, že v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně není uvedena konkrétní fyzická osoba, která by měla být jejím jednáním uvedena v omyl, současně je však namístě uvést, že popis skutku dostatečně vystihuje všechny znaky dovolatelce přisuzovaného trestného činu, přičemž lze přiznat tomuto způsobu páchání trestné činnosti jistou specialitu, kdy je možno jej kvalifikovat na hranici trestného činu zpronevěry dle §248 tr. zák. a trestného činu podvodu dle §250 tr. zák. V této souvislosti je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 136/2000 ze dne 19. 7. 2000, podle kterého má-li být trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení. Omyl právnické osoby v tomto smyslu může spočívat i v tom, že v důsledku podvodného jednání fyzická osoba oprávněná jednat jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení neví o všech rozhodných skutečnostech, anebo že vůbec neví o úkonu učiněném jménem právnické osoby, protože jej místo oprávněné osoby učiní jiný pracovník (člen) právnické osoby, který k tomu není oprávněn. Musí jít tedy o takovou fyzickou osobu jednající v rámci právnické osoby, jejíž činnost či nečinnost v důsledku omylu (neznalosti) je v příčinné souvislosti se vznikem škody a s obohacením pachatele či jiné osoby. Je tedy zřejmé, že za situace, kdy dovolatelka takto překročila svoje oprávnění vyplývající ze smlouvy s poškozenou společností, zneužila svého postavení a čerpala finanční prostředky pro účely, které nesouvisely s podnikatelskou činností poškozené firmy a takto se obohatila. Lze proto uzavřít, že popsané jednání dovolatelky umožnilo soudům takové jednání i právně kvalifikovat a to jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka