ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1140.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1140/2011 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2011 o dovolání podaném R. L. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 118/2011 ze dne 30. 3. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 255/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 18 T 255/2009 ze dne 25. 10. 2010 byla dovolatelka uznána vinnou pod bodem ad 1) trestnými činy porušování domovní svobody dle §238 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem ad 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl uložen trest zákazu pobytu na území okresu Uherské Hradiště na dobu pěti let.
V předmětné věci podala R. L. (stejně jako spoluobviněná A. L.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením sp. zn. 6 To 118/2011 ze dne 30. 3. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala R. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g, l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soudy popsaných trestných činů se nedopustila. V této souvislosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ke skutku uvedenému v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem ad 1) uvedla, že na místě, kde k němu mělo dojít, nikdy nebyla a že se spoluobviněnou A. L. byla na místě jistá A. M., která tuto skutečnost také výslovně potvrdila. V této souvislosti poukázala i na to, že rekognice byla provedena s jistým časovým odstupem, přičemž nebyla vzata v úvahu možnost částečné její podoby právě s A. M. a v tomto směru (i s ohledem na vyjádření M.) nebylo takto v tomto směru vedeno potřebné dokazování. Ke skutku pod bodem ad 2) odkázala na svá předchozí vyjádření, kdy uváděla, že budovu Okresního soudu v Uherském Hradišti navštívila v uvedené době proto, že doprovázela manžela, který měl zdravotní potíže a neuvědomila si, že v té době měla uložený trest zákazu pobytu právě na okrese Uherské Hradiště. K existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedla (bez dalšího), že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva - tedy osoby pachatele, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. označené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, zrušil stejně jako jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu Uherské Hradiště „a poté věc dle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu, pobočka ve Zlíně, k novému projednání a rozhodnutí“. Současně požádala podle §265h odst. 3 tr. ř. o odklad uloženého trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud obdržel dne 26. 8. 2011 přípis státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že se po seznámení s obsahem podaného dovolání k němu nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadených skutků, jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla, že se předmětných trestných činů nedopustila a ve věci učiněná skutková zjištění nemohla vést k jinému závěru. Avšak oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci, přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V posuzované věci byla totiž provedena rekognice (pomocí fotografií, když rekognici v podobě osob dovolatelka odmítla), kdy právě z protokolu o takto provedené rekognici vyplývá, že jak poškozená M. Ch., tak i tehdy u skutku přítomný svědek A. T., poznali bezpečně a spolehlivě jak dovolatelku, tak i spoluobviněnou A. L., jako osoby, které se v rozhodné době pohybovaly v domku poškozené, která v té době také zjistila ztrátu v domě schované částky ve výši 4.750,- Kč. Svědek A. T. také podrobně popsal chování obou obviněných v rozhodné době, kdy nelze ani přehlédnout, že krátce poté, co s nimi hovořil, na místo přijelo vozidlo, do kterého nasedly a z místa ihned odjely. Přitom si zapamatoval jeho státní poznávací značku a nelze takto ani přehlédnout, že v průběhu šetření se prokázalo, že zmíněné vozidlo vlastnil manžel dovolatelky. Oba soudy právě s poukazem na učiněná skutková zjištění vysvětlily, proč uvěřily označeným objektivně (nezaujatě učiněným) svědeckým výpovědím a nikoli A. M. Co se týče skutku pod bodem ad 2) citovaného rozsudku soudu prvního stupně, lze pouze stručně zopakovat, že dovolatelka věděla o tom, že jí je uložen popsaný trest zákazu pobytu, přesto však uložený trest nerespektovala, když její tvrzení o důvodech, které ji k takovému jednání vedly (doprovod nemocného manžela k soudu), nelze akceptovat, když nejsou takové, které by její popsané jednání mohly tolerovat. Námitky dovolatelky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je potom zjevné, že námitky dovolatelky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené již dále o žádosti dovolatelky o odklad výkonu trestu nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka