ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1214.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1214/2011 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. prosince 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Š. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2011, č. j. 6 To 145/2011-114, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 290/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 T 290/2010-97, byl obviněný Š. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že
„1) dne 1. 10. 2008 ve kolem 10.47 hodin, ve S. V., okres B., na ulici P., řídil osobní automobil zn. BMW 316, přestože ke dni 9. 1. 2008 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení a ke dni 19. 2. 2008 pozbyl řidičské oprávnění, o čemž se dozvěděl nejpozději 26. 8. 2008 policistou Policie ČR, Obvodního oddělení J., přesto řidičský průkaz dne 26. 8. 2008 na výzvu neodevzdal,
2) dne 20. 10. 2008 kolem 10.40 hodin, v J., na B. ulici řídil osobní automobil zn. BMW, přestože ke dni 9. 1. 2008 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení a ke dni 19. 2. 2008 pozbyl řidičské oprávnění, o čemž se dozvěděl nejpozději 26. 8. 2008 policistou Policie ČR, Obvodního oddělení J., přesto řidičský průkaz dne 26. 8. 2008 na výzvu neodevzdal,
3) dne 10. 11. 2008 kolem 14.20 hodin, v P., okres J., na silnici řídil nákladní automobil zn. IVECO, přestože ke dni 9. 1. 2008 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení a ke dni 19. 2. 2008 pozbyl řidičské oprávnění, o čemž se dozvěděl nejpozději 26. 8. 2008 policistou Policie ČR, Obvodního oddělení J., přesto řidičský průkaz dne 26. 8. 2008 na výzvu neodevzdal“.
Za to byl podle §171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 4. 2011, č. j. 6 To 145/2011-114, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 6. 4. 2011 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Š. D. následně dovolání , kterým současně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve zrekapituloval dosavadní rozhodnutí soudů činných v předmětné trestní věci. Odvolacímu soudu poté vytkl, že se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně a tedy s právní kvalifikací jeho jednání jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Poukázal na skutečnost, že stíhaný skutek se stal za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb., podle nějž bylo jednání řidiče, který řídí motorové vozidlo i přesto, že v bodovém hodnocení dosáhl hranice 12 trestných bodů, kvalifikováno jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010 (dále také jen „tr. zákoník“) tuto skutkovou podstatu neobsahuje. Takové jednání řidiče, k němuž došlo po 31. 12. 2009, by tak mohlo být posouzeno podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na základě dodatku, který byl ke skutkové podstatě trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí připojen, neboť je zde uvedeno, že toto jednání lze postihnout nejen v případě, že pachatel maří výkon úředního rozhodnutí tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, ale i činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění, což vyplývá i ze samotné důvodové zprávy k trestnímu zákoníku. Trestnost takových případů se tak dovozuje z pozměněné skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve srovnání se skutkovou podstatou trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V posledně citovaném zákonném ustanovení však dodatek, na jehož základě by bylo možno takto právně kvalifikovat jednání, při kterém pachatel vykonává činnost, pro kterou mu bylo odňato (či pozbyl) příslušné oprávnění, chybí.
Pozbytí řidičského oprávnění pak podle dovolatele nelze ztotožnit s odlišným institutem zákazu činnosti ve smyslu §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Zákazem je myšleno rozhodnutí, přičemž pozbytí řidičského oprávnění je pouze zákonným důsledkem dosažení 12 trestných bodů a nikoliv rozhodnutím orgánu veřejné moci v materiálním slova smyslu, které by mohlo být mařeno. Ostatně v samotné důvodové zprávě k zákonu č. 411/2005 Sb., jímž byl zaveden bodový systém, se uvádí, že ztráta řidičského oprávnění je pouze administrativním opatřením a že důsledkem dosažení plného počtu 12 bodů je pozbytí odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a řidičského oprávnění přímo ze zákona, tj. bez správního řízení a následného rozhodnutí. Důsledek uvedený v §123c odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích spočívající v pozbytí řidičského oprávnění po dovršení zmíněné bodové hranice nelze považovat za nějakou dodatečně uloženou sankci, kterou by bylo třeba vykonat. V opačném případě by totiž podle dovolatele hrozilo porušení pravidla „ne bis idem“.
Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby zrušil rovněž další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby se znovu zabýval odvoláním obviněného s tím, že v dalším řízení bude povinen postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a současně respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že s argumentací dovolatele nelze souhlasit. V této souvislosti odkázala na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. Tpjn 302/2010, podle nějž je za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odstavec 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odstavec 3 zákona č. 361/2000 Sb., o zamítnutí námitek řidiče jako nedůvodných. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje jeho jednání znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Tak tomu bylo i v případě obviněného, který řídil motorové vozidlo přesto, že byl dne 26. 8. 2008 na Dopravním inspektorátu J. při sepisování protokolu s obviněným seznámen s obsahem a důvody rozhodnutí Městského úřadu J. s uvedením jednotlivých přestupků.
Za tohoto stavu státní zástupkyně považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, a proto je navrhla odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl navrhovaným způsobem za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je třeba v předmětné trestní věci rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro takový případ (265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný Š. D. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud při svém rozhodování musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na výše uvedený obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že obviněný Š. D. uplatnil dovolání právně relevantně . Při posuzování opodstatněnosti jeho námitek dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Předně je nutno poukázat na právní názor trestního kolegia Nejvyššího soudu vyslovený ve stanovisku ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, posléze publikovaného pod č. 1/2011-II. SbRt., citovaného v rozhodnutích soudů obou stupňů i vyjadřující se státní zástupkyní, podle něhož za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odst. 3 cit. zák. č. 361/2000 Sb., o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 302/2010, obsahově navazuje i usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011. Velký senát trestního kolegia v něm znovu zopakoval, že rozhodující z hlediska posouzení „oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvy k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu“ jako rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 tr. zákoníku je skutečnost, zda tímto úkonem došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby, jinými slovy, zda individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci byl učiněn z pozice jeho vrchnostenského postavení. Z tohoto hlediska je zásadní, že v uvedené výzvě se řidiči podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ukládá odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení, s tím, že řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, nepodá-li proti němu námitky. Není tedy pravdou, že řidič, který dosáhl stanovený limit počtu trestných bodů je sankcionován přímo ze zákona ztrátou řidičského oprávnění a řidičského průkazu, nýbrž řidič pozbývá řidičské oprávnění až uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu doručeno, a to ještě jen tehdy, nepodá-li proti němu námitky. Teprve uvedenou výzvou je řidiči ukládána povinnost odevzdat řidičský průkaz a mezinárodní řidičský průkaz a zákon výslovně v §123c odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, stanoví řidiči povinnost tuto výzvu splnit, a proto je třeba ji považovat za rozhodnutí materiální povahy. Ze všech těchto hledisek je proto nutno oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice s výzvou k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu považovat za rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tento právní názor přitom lze - ve výkladovém smyslu - vztáhnout na pojem rozhodnutí podle ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
V nyní posuzované trestní věci vycházely soudy obou stupňů ze zjištění, že obviněný dosáhl hranice 12 bodů ke dni 9. 1. 2008. Proto mu byla Odborem dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu J. odeslána písemnost, kterou mu bylo oznámeno dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Toto oznámení mu bylo doručeno fikcí, a to 15. dnem od uložení zásilky na poště, neboť obviněný si ji nepřevzal. Doručeno mu tedy bylo dne 11. 2. 2008 a řidičského oprávnění pozbyl dne 19. 2. 2008. Nadto bylo zjištěno, že tato skutečnost byla obviněnému fakticky známa nejpozději dne 26. 8. 2008, kdy se dostavil na předvolání k Dopravnímu inspektorátu J. Zde mu svědek T. B. sdělil, že jako řidič dosáhl 12 bodů a od 19. 2. 2008 pozbyl řidičského oprávnění a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Obviněný na to reagoval tak, že přestupky vyznačené na předloženém seznamu nespáchal a řidičský průkaz neodevzdal. Námitky proti oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvě k odevzdání řidičského průkazu přitom nepodal. Pokud přesto nadále řídil motorová vozidla, je s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu zřejmé, že tím mařil výkon úředního rozhodnutí a jeho jednání bylo možno právně posoudit nikoli pouze jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., ale i jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Otázka, podle jaké právní úpravy bude nutno posuzovat skutek spáchaný před 1. 1. 2010, vykazující v jednočinném souběhu znaky trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák., o kterém soudy rozhodují již za účinnosti nového trestního zákoníku, byla rovněž předmětem již citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 302/2010.
V rámci řešení dané problematiky dospělo trestní kolegium Nejvyššího soudu k závěru, že pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 část věty za středníkem tr. zákoníku, resp. §16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější právní kvalifikace podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o trestném činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Takový skutek lze po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku trestnosti činu.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, je možno dovodit, že pokud soudy činné v předmětné trestní věci právně kvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., v tehdy účinném znění, rozhodly věcně správně. Nejvyšší soud tedy dovolateli nepřisvědčil, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně byly zatíženy jím vytýkanými vadami, které měly spočívat v nesprávném právním posouzení skutku či v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolání obviněného Š. D. nebylo možno z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiznat opodstatnění, Nejvyšší soud o něm rozhodl tak, že je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler