ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1268.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1268/2011 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2011 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 31 To 542/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 3 T 80/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 T 80/2010, byl obviněný S. K. uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, a dále pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, kterých se dopustil, společně se spoluobviněným R. T., tím, že „ v době kolem 14.00 hodin dne 12. 05. 2010 bez užití násilí a po předchozí dohodě vnikli (společně s odděleně stíhanými I. V. a L. V.) do objektu firmy Soare sekt, a. s., na adrese P., J., a to v úmyslu odcizit zde kovový materiál, přičemž poté, kdy z provozního zařízení v areálu firmy demontovali a k odnesení si připravili nejméně dvě trubky s přírubami z upraveného nerezu, dvě duté zavírací spiry z litiny a dvě plné zavírací spiry, tj. materiál v hodnotě nejméně 8.400,- Kč, byli přistiženi a zadrženi zaměstnancem poškozené firmy Soare sekt, a. s., se sídlem Z., U., a S. K. se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 07. 09. 2009, č. j. 15 T 150/2009-273, který nabyl právní moci dne 19. 09. 2009, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247/1a)b) trestního zákona, a to k trestu odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dva roky .“
Za to byl obviněný S. K. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (správně měl být uložen úhrnný trest za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku) k trestu odnětí svobody v délce 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 (tři) roky s dohledem. Současně byla obviněnému podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uložena povinnost, aby se v rámci dohledu podrobil plánu vypracovanému asistentem Probační a mediační služby a s tímto asistentem byl v pravidelném kontaktu.
Spoluobviněný R. T. byl uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, a odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 10 (deset) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 T 80/2010, podal obviněný R. T. odvolání. Odvolání podala také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou, a to v neprospěch obviněného S. K. směřující do výroku o trestu. Obviněný S. K. se práva odvolání vzdal.
O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 31 To 542/2010 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného S. K. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněný S. K. uznává vinným pouze pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, a to na základě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „ v době kolem 14,00 hod. dne 12. 5. 2010 bez použití násilí a po předchozí dohodě vnikli společně s R. T. (a společně s odděleně stíhanými I. V. a L. V.) do objektu firmy Soare sekt, a. s., na adrese P., J., a to v úmyslu odcizit zde kovový materiál, přičemž poté, kdy z provozního zařízení v areálu firmy demontovali a k odnesení si připravili nejméně dvě trubky s přírubami z upraveného nerezu, dvě duté zavírací spiry z litiny a dvě plné zavírací spiry, tj. materiál v hodnotě nejméně 8.400,- Kč, byli přistiženi a zadrženi zaměstnancem firmy Soare sekt, a. s., se sídlem Z., U., přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 9. 2009 č. j. 15 T 150/2009-273, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2009, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a/, b/ tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva roky “.
Za to byl obviněný S. K. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 30 (třiceti) měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolání obviněného R. T. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 31 To 542/2010, podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (č. l. 93 - 95), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že s právními závěry odvolacího soudu lze souhlasit jen potud, že v §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty. Nelze se však přiklonit k závěru, že by mezi oběma uvedenými ustanoveními byl vztah speciality, neboť v poměru speciality se nacházejí ustanovení určená k ochraně týž zájmů, má-li být speciálním ustanovením postihnut určitý druh útoků proti týmž individuálním zájmům, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň škodlivosti takových útoků pro společnost. Ustanovení §205 tr. zákoníku však v prvním a druhém odstavci upravuje dvě samostatné skutkové podstaty trestného činu krádeže, z nichž každá je naplněna při splnění zcela odlišných zákonných podmínek. Každá z obou skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku přitom může být naplněna samostatně, nezávisle na druhé. Zároveň však obě uvedené skutkové podstaty přečinu krádeže mohou být naplněny současně jedním jednáním. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že smyslem ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku bylo nepochybně zpřísnění podmínek trestního postihu pachatelů - speciálních recidivistů. Pokud by však bylo vycházeno z názoru o nemožnosti jednočinného souběhu přečinů podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, jak dovodil odvolací soud, pak by opakované spáchání přečinu krádeže a odsouzení a potrestání pachatele za tento přečin ve lhůtě uvedené v §205 odst. 2 tr. zákoníku podmínku zpětnosti nikdy založit nemohlo. Takový opakovaně spáchaný skutek krádeže by mohl být právně posouzen toliko podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, byť byl spáchán některou z forem uvedených v odst. 1 §205 tr. zákoníku. Odsouzení a potrestání pachatele za takto kvalifikovaný skutek by však podmínku zpětnosti z formálních důvodů nezakládalo, neboť v §205 odst. 2 tr. zákoníku se výslovně hovoří pouze o předchozím odsouzení nebo potrestání pachatele „za čin uvedený v odstavci 1“.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že v předmětné trestní věci se obviněný S. K. pokusil zmocnit se cizích věcí, ačkoliv byl v posledních třech letech odsouzen za jiný trestný čin krádeže, a to podle §247 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), odpovídající přečinu podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a tedy byl v posledních třech letech odsouzen za trestný čin krádeže, spočívající v tom, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a navíc čin spáchal vloupáním. Vyslovuje tak závěr, že obviněný S. K. měl být uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pokusem přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchanými v jednočinném souběhu, jak bylo dle jeho názoru správně konstatováno soudem prvního stupně.
Z výše uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 31 To 542/2010, ve výrocích o vině a o trestu týkajících se obviněného S. K. zrušil, a aby zrušil i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu odvolacímu věc znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému S. K. , který jej obdržel 27. 5. 2011 (č. l. 95). K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., neobdržel. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotně právního posouzení – která spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Námitky uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce byly z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněny relevantně.
Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou.
Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku pak naplní pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
Soud nalézací v projednávané trestní věci dovodil, že obviněný S. K. se dopustil dvou trestných činů krádeže, tedy, že se jedná o jednočinný souběh dvou skutkových podstat trestného činu krádeže. Soud odvolací následně dovodil, že obě skutkové podstaty trestného činu krádeže jsou v poměru speciality a že prostřednictvím jím použitého ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na výši škody, způsobenou posuzovaným skutkem, resp. že se vedle recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyžaduje splnění žádné další podmínky. V důsledku toho nelze jeden spáchaný útok proti majetku kvalifikovat jako (dva) přečiny krádeže, tedy jak podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tak i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jednočinný souběh je zde vyloučen.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je tedy významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku [v konkrétním případě §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] a současně i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel nesouhlasil s jeho právním posouzením jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (jak rozhodl v napadeném rozsudku odvolací soud) a tvrdil, že skutek má být posouzen jako jednočinný souběh přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku se již zabýval velký senát Nejvyššího soudu, a to jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011- I. Přitom shledal, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchá přečin za některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, tak i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jinými slovy, vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i odstavci 2 §205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v §205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1.
Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, jak se domnívá dovolatel a jak bylo konstatováno soudem nalézacím, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud tak i přes svůj správný závěr o vyloučení jednočinného souběhu dvou skutkových podstat trestného činu krádeže nesprávně dovodil, že při aplikaci ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku nelze současně aplikovat ustanovení §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění citovaných rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně rozvedené tak Nejvyšší soud po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší soud ve vztahu k výše uvedenému poukazuje na to, že od 1. 12. 2011 je účinná změna trestního zákoníku záležící v tom, že §205 odst. 2 tr. zákoníku nově zní: „Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“. Tato změna ve vyjádření podmínky recidivy v podstatě znamená, že vada rozhodnutí spočívající v tom, že u skutku, který, ač naplňoval i znaky uvedené v §205 odst. 1 tr. zákoníku, byl posouzen jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, nemá ten význam, že by u odsouzeného nebyly splněny podmínky pro jeho odsouzení za krádeže spáchané po 1. 12. 2011 opírající se o předchozí odsouzení napadeným rozsudkem.
Nejvyšší soud se současně ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku by mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, popř. zda řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam .
Přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že projednáním dovolání by se na postavení obviněného nic zásadního nezměnilo. Třeba konstatovat, že popsaná vada by prakticky neměla vliv na otázku trestu. V této souvislosti je nutno znovu připomenout, že rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v délce 3 (tří) roků, za současného vyslovení dohledu. Rozsudkem odvolacího soudu byl pak obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 30 (třiceti) měsíců. V obou případech byl trest ukládán podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a lze předpokládat, že opětovné projednání věci by jen stěží vedlo k uložení přísnějšího trestu. Nejvyšší soud tedy nezjistil podmínky, jež by s ohledem na existenci výše zjištěné a vytknuté vady v právní kvalifikaci skutku odůvodňovaly uložení podstatně odlišného trestu, než se stalo rozsudkem odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem – autoritativnímu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu – je pak zřejmé, že dovoláním nastolená právní otázka již nemá po právní stránce zásadní význam.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Z rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle citovaného ustanovení zákona dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl.
O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata