ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1308.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1308/2011-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2011 o dovolání podaném L. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 47/2011 ze dne 28. 6. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 10/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 10/2010 ze dne 16. 3. 2011 byl dovolatel (společně se spoluobviněným P. P.) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zák.) ve spolupachatelství podle §23 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně označených a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podali L. P. a spoluobviněný P. P. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 47/2011 ze dne 28. 6. 2011 tak, že je jako nedůvodná podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že trestný čin, kterým byl shledán vinným, nespáchal. V této souvislosti namítl, že žádný ze svědků nebyl schopen „bližší identifikace pachatelů“, když ti měli při přepadení obličeje zakryté. V tomto směru soudy vycházely z výpovědi svědků D. a manželů V., když mezi jejich výpověďmi jsou rozpory stran popisu událostí, zejména v části týkající se maskování pachatelů. Zmíněné rozpory však soudy vyložily nepřesvědčivě a v neprospěch obviněných. Věrohodnost uvedených svědků pak dovolatel zpochybnil i poukazem na jejich motivaci uvedeným způsobem vypovídat, a to pro odměnu slíbenou poškozeným. K dovolacímu důvodu zvolenému podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. pak namítl, že v citovaném usnesení Vrchního soudu v Praze je v jeho záhlaví pouze uvedeno, že tento soud věc projednal ve veřejném zasedání, aniž by se vyjádřil k obsazení senátu. Je tak otázkou, zda absence označení senátu a jeho složení může být důvodem k dovolání. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že námitka dovolatele spočívající v neúplnosti záhlaví písemného vyhotovení předmětného usnesení Vrchního soudu v Praze pokud v něm nejsou vyjmenováni jednotliví členové senátu nezapadá do rámce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., a to proto, že zjevně nešlo o případ, kdy by ve věci rozhodl buď věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodl senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom uvedla, že dovolatel v zásadě jen zpochybňuje správnost učiněných skutkových závěrů a předkládá takto výhrady skutkové povahy uplatněné již v předchozím řízení. Polemizuje také s odůvodněním rozhodnutí soudů, což je nepřípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Přitom mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedenými důkazy se o extrémní rozpor takto nejedná, když skutkové závěry soudy opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Proto také navrhla takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci, z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že předmětný skutek nespáchal a soudy provedené důkazy hodnotily v jeho neprospěch. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a soud prvního stupně i podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě také dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědkům JUDr. R. D., Ing. O. V., a Ing. P. V., a to zejména co se týče poznání obou obviněných, jako pachatelů označeného trestného činu. Nelze ani přehlédnout další výsledky plynoucí z vedeného dokazování, když takto soudy správně poukázaly na odborné vyjádření z oboru kriminalistiky a její závěry v podobě zachycení pachové stopy obou obviněných na místech spáchané trestné činnosti a na pořízené protokoly z domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a zjištění z nich plynoucí. Námitkou stran možné finanční motivace u výpovědí uvedených svědků se rovněž soud prvního stupně pečlivě zabýval a přehledně vysvětlil, proč ji nepokládá za důvodnou. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je především na místě uvést, že tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Argumentace dovolatele vztažená k uvedenému dovolacímu důvodu však jeho obsahu neodpovídá, neboť neobsahuje žádnou výhradu stran příslušnosti soudu či jeho obsazení, když za právně relevantní nelze mít pouhé nastolení otázky stran absence označení senátu v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka