ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1322.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1322/2011 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2011 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem ve prospěch Š. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 94/2011 ze dne 10. května 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 56/2010, takto:
Podle §265 l odst. 2 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, přikazuje ,aby doplnil rozsudek ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 55 To 94/2011, o výrok, jímž bude rozhodnuto o žalovaném jednání obviněného Š. K. vůči L. Ť.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 2 T 56/2010 ze dne 1. prosince 2010 byl Š. K. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), který byl spatřován ve skutečnosti, že „ 1. v L. v ul. B. v období od 1. 6. 2009 do 30. 10. 2009 poskytl P. D., v pěti případech metamfetamin zvaný pervitin jako protislužbu za odvozy autem vždy v dávce 0,1 g, 2. v L. převážně v ul. N. v období od října 2009 do prosince 2009 prodal P. K., ve třech případech metamfetamin zvaný pervitin vždy v dávce 0,3 g za 500,- Kč, 3. v L. v období od ledna 2007 do 31. 12. 2009 poskytl bezplatně M. K., v deseti případech metamfetamin zvaný pervitin vždy v dávce 0,3 g a dále mu v jednom případě v J. bezplatně poskytl metamfetamin zvaný pervitin v dávce 0,7 g, 4. v L. převážně v centru města v období od 1. 8. 2009 do 15. 12. 2009 prodal P. H., v deseti případech metamfetamin zvaný pervitin vždy v dávce za 500,- Kč, 5. na různých místech v L. v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 poskytl J. B., jako protislužbu za ubytování nejméně ve třech případech metamfetamin zvaný pervitin vždy v dávce 0,2 g, 6. v L. v ul. B. v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 prodal P. S., v deseti případech metamfetamin zvaný pervitin vždy v dávce za 500,- Kč, když metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách“. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu přesně označeného ve výroku citovaného rozsudku.
O odvolání příslušného státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem sp. zn. 55 To 94/2001 ze dne 10. května 2011 tak, že napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) ve prospěch obviněného K., a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že měl být vyhlášen zprošťující výrok ohledně dílčího skutku spočívajícího v tom, že v rámci shora popsaného jednání měl obviněný rovněž „na různých místech v L. v období od 1. 1. 2009 do 20. 1. 2010 prodal L. T., v padesáti případech metamfetamin zvaný pervitin vždy v dávce po 0,5 g za 500,- Kč, přičemž tento dílčí skutek byl Okresním soudem v Liberci pouze ze skutkového děje (část jednání obviněného) uvedeného v obžalobě vypuštěn. Dovolatel uvedl, že tento skutek je popsán tak, že vykazuje všechny znaky dílčího útoku pokračujícího trestného činu podle §116 tr. zákoníku a z procesního hlediska je nutno o tomto skutku meritorně rozhodnout (§12 odst. 2 tr. ř.), přičemž tento skutek je vymezen nejen osobou odběratele, ale i konkrétním místem, časem, druhem, množstvím a cenou drogy. V daných souvislostech státní zástupce poukázal, že tento postup okresního soudu nelze mít za zákonný, přičemž uvedl, že v daném případě nelze aplikovat usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyššího soudu) sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 ze dne 10. 1. 2007 s tím, že v posuzovaném případě týkajícím se obviněného K. policejní orgán vedl řízení o sérii dílčích útoků pokračujícího trestného činu, o čemž svědčí jak popis jednotlivých jednání, tak skutečnost, že rozšiřování obvinění docházelo postupem podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. Uzavřel tedy, že za současného stavu pravomocné meritorní rozhodnutí navozuje nejistý právní stav, umožňující případné další budoucí trestní řízení ohledně dílčího útoku týkajícího se L. T. Na základě shora uvedených skutečností lze tedy dle dovolatele uvést, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jednak nesprávně posoudil skutek popsaný v obžalobě, pokud na případy distribuce drogy jednotlivým odběratelům nenahlížel jako na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, čímž naplnil důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně však pokud shodně se soudem prvního stupně měl za to, že nebylo prokázáno jednání obviněného spočívající v prodeji pervitinu L. T., v jeho rozhodnutí chybí zprošťující výrok ohledně tohoto dílčího skutku, čímž je naplněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1, 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby doplnil rozsudek ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. 55 To 94/2011 o výrok, jímž bude rozhodnuto o žalovaném jednání obviněného vůči L. T. (bod 7 obžaloby). Současně vyjádřil svůj výslovný souhlas s tím, aby za podmínek §256r odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky projednal dovolání v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil výslovný souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl za podmínek ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. doručen obviněnému a jeho ustanovenému obhájci, přičemž obviněný se vyjádřil pouze v tom smyslu, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v napadeném rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, což činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo že určitý výrok je neúplný.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Z hlediska předmětných dovolacích důvodů je tak namístě uvést, že námitky uplatněné v dovolání nejvyššího státního zástupce jsou uplatněny nejen právně relevantně, ale jedná se současně i o námitky uplatněné důvodně.
Pokračováním v trestném činu se dle §116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
V daném případě se nepochybně jednalo o pokračování v trestném činu, jehož dílčí útoky byly spojeny místem distribuce a osobou obviněného K., jakožto i blízkou časovou souvislostí a předmětem útoku. Nelze však přehlédnout, že se nejednalo o jediný útok (ale o dílčí útoky značící pokračování trestného činu), kdy podle §12 odst. 12 tr. ř. se každý dílčí útok pokračujícího trestného činu považuje za samostatný skutek. To znamená, že orgán činný v trestním řízení vede trestní stíhání o skutku (dílčím útoku pokračujícího trestného činu) vymezeném v usnesení o zahájení trestního stíhání. O skutečnosti, že je třeba o takovémto dílčím útoku meritorně rozhodnout svědčí i rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 935/2001 ze dne 3. 1. 2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 60/2002), podle kterého pokud soud prvního stupně rozsudkem vyhlášeným před 31. 12. 2001 pouze tzv. vypustí ze žalovaného skutku jeho neprokázanou část se závěrem, že šlo o dílčí útok jediného překračujícího trestného činu (§89 odst. 3 tr. zák.), odvolací soud, rozhodující o odvolání obžalovaného směřujícímu proti výroku o vině uvedeným pokračujícím trestným činem již za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb., zruší napadený výrok a rozhodne s ohledem na ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. o tomto dílčím útoku zprošťujícím výrokem podle §226 tr. ř., a to i v případě, že odvolání obžalovaného tuto vadu nevytýká (§254 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
Je tedy zřejmé, že pokud není možné učinit závěr o vině pachatele takovýmto dílčím útokem, nelze pouze takovýto dílčí útok „vypustit“ ze skutkové věty, ale je třeba o takovémto dílčím útoku učinit zprošťující výrok ve smyslu §226 tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyšší soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby doplnil v rámci svého rozsudku (označeného pod č. j. 55 To 94/2011-266 ze dne 10. 5. 2011) výše popsaný chybějící výrok.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka