ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1453.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1453/2010 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 271/2010 ze dne 15. 6. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 35/2010, a to v neprospěch obviněné M. P., takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá .
II. Podle §265 l odst. 2 trestního řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje doplnit neúplný výrok v rozsudku sp. zn. 1 T 35/2010 ze dne 20. 4. 2010, a to o označení trestného činu, jehož se týká, jeho zákonným pojmenováním s uvedením příslušného zákonného ustanovení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 35/2010 ze dne 20. 4. 2010 byla M. P. podle §226 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěna obžaloby pro skutek, který je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku, tedy s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 271/2010 ze dne 15. 6. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala v neprospěch obviněné M. P. dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou dány ustanovením §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že ačkoliv nalézací soud v důvodech svého rozhodnutí pečlivě rozvedl závěr o neexistenci subjektivní stránky žalovaného trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), nezabýval se možností naplnění subjektivní stránky označeného trestného činu, a to zaviněním formou nedbalosti vědomé podle §5 písm. b) tr. zák. To přesto, že v důvodech svého (citovaného) rozhodnutí nalézací soud opakovaně citoval pasáž (z jinak nepochybně zavádějícího) návodu k použití vyhřívací podušky, v níž se uvádí, že výrobcem deklarované tepelné hodnoty jsou garantovány při teplotě ovzduší „+ 10°C až +23°C“. Přitom ze žádného ze soudních rozhodnutí nelze zjistit, jaká byla teplota na operačním sále, lze však předpokládat, že se pohybovala někde poblíž horní hranice teplotního rozmezí, při níž jsou výrobcem uvedené hodnoty garantovány. Přitom i z výroku (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněná položila poškozenou na předmětnou ohřívací podušku a věděla, že tělo poškozené bude během operace překryto několika textilními rouškami a jednou rouškou igelitovou, což se také stalo. Následně pod uvedenými rouškami nutně muselo vzniknout mikroklima, ve kterém teplota překročila teplotu okolního ovzduší a přestal tak platit předpoklad, že vyhřívací poduška splňuje hodnoty garantované výrobcem pro shora uvedené teplotní rozpětí. Dovolatelka má za to, že tuto skutečnost měla obviněná předvídat (navíc jako matka dvou dětí uvedený efekt s vysokou pravděpodobností v minulosti použila např. při pocení s využitím ohřívací láhve). Vědomou nedbalost obviněné spatřuje v tom, že ačkoliv uvedené skutečnosti znala, nezajistila (při vědomí, že předmětné teplotní rozmezí nemohlo být dodrženo) žádnou kontrolu teploty, s níž přicházelo tělo poškozené do styku, a proto došlo k popálení poškozené a nakonec k její smrti. V uvedeném spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. poukázala na to, že předmětný zprošťující výrok z rozsudku soudu prvního stupně je ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř. neúplný, když neobsahuje označení trestného činu, jehož se týká, jeho zákonné pojmenování a uvedení příslušného zákonného ustanovení. Přestože uvedené pochybení nebylo v rámci podaného odvolání příslušným státním zástupcem vytýkáno, protože však odvolání bylo podáno v neprospěch obviněné do výroku o vině, bylo povinností odvolacího soudu na uvedené reagovat. Postupem odvolacího soudu, který takto podané odvolání zamítl, byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve smyslu druhé, v něm obsažené alternativy, neboť v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu byly dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 271/2010 ze dne 15. 6. 2010 a rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 35/2010 ze dne 20. 4. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu a dále, aby věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se obviněná do dnešního dne z hlediska ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci, z pohledu takto zvoleného dovolacího důvodu je však namístě poukázat na obě (citovaná) rozhodnutí předmětných soudů, kdy zejména soud nalézací po obsáhlém a podrobně vedeném dokazování spolehlivě a správně dospěl k závěru, který jej vedl k tomu, že obviněnou pro přesně popsaný skutek, podané obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil. V této souvislosti lze poukázat zejména i na důvody ve věci přijatých rozhodnutí i na podrobné zkoumání subjektivní stránky uvažovaného trestného činu a tedy zavinění ze strany obviněné. Takto šlo především o to, zda obviněná M. P. měla a současně mohla předvídat, zda předmětná vyhřívací poduška poškozenou popálí v důsledku své skryté disfunkčnosti. Přitom z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že v jejím případě nebylo shledáno zavinění ve formě nedbalosti (a to ani nevědomé). V tomto směru je nutno odkázat zejména na závěry znaleckého posudku a výpověď znalce z oboru elektrotechnika, který jednoznačně poukázal na to, že forma návodu k předmětné vyhřívací podušce je naprosto nedostatečná, zejména z hlediska absence konkrétních varování uživatele vůči nebezpečím, která hrozí v důsledku nevhodného použití předmětné podušky. To i v případě upozornění nepoužívat u kojených dětí, kdy bez dalšího rozvedení této skutečnosti nenavozuje uvědomění si případného hrozícího nebezpečí v podobě možného působení nadměrného či nežádoucího a již škodlivého působení tepla. Soudy stejně tak poukázaly na to, že poduška byla opatřena certifikátem o shodě, který deklaruje její technický soulad se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 93/42/EHS, který uživatele ubezpečoval, že výrobek obsahuje tepelnou pojistku, která zajišťuje, že za žádných okolností nemůže dosáhnout teplota povrchu ohřívacího prostředku hodnotu vyšší než 41° C a průměrná teplota styčného povrchu se nesmí lišit o více než 1° C teploty nastavené regulačním prvkem. To, že uvedená tvrzení nejsou pravdivá (jak vyplynulo z učiněných skutkových zjištění), vskutku nemohla obviněná jakkoli předpokládat, tedy zejména to, že předmětná poduška mohla být při svém použití v rámci operace poškozené obecně, ale i zvláště z pohledu tepelné expozice nebezpečná. To i při vědomí obviněné o předchozím (bezproblémovém) používáním této podušky v nemocnici, kde pracovala. Námitka dovolatelky (v zásadě skutkového charakteru) o tom, že užití podušky (v ní deklarované tepelné hodnoty) je garantováno při teplotě ovzduší v rozmezí +10° až + 23° C s tím, že tuto skutečnost nelze z předmětných soudních rozhodnutí zjistit, je nepřípadná, protože zjevně v tomto směru nevznikly žádné pochybnosti, a to ani v rámci vedeného vyšetřování případu, když ani příslušný státní zástupce jako garant přípravného řízení v uvedeném směru žádné kroky nečinil. Pokud nyní dovolatelka takto argumentuje, nemá zmíněná argumentace žádnou oporu v učiněných skutkových zjištěních a úvaha o tom, že obviněná věděla, že mezi poduškou a igelitovou a několika textilními rouškami, jimiž bylo při operaci překryto tělo poškozené, muselo vzniknout mikroklima, které překročilo přípustnou teplotu, je pouze hypotetická. S ohledem na uvedené tak nelze spolehlivě dospět k závěru, že obviněná jednala vědomě nedbale (jak namítá dovolatelka), když uvedené namítá, aniž by vycházela z obsáhle a podrobně učiněných skutkových zjištění. Jinými slovy, dovolatelka dovozuje právní závěry stran zavinění obviněné a poukazuje přitom na skutková zjištění, která ve věci nebyla učiněna, když své skutkové námitky prosazuje pouze v poloze hypotetické. Pokud by tedy obsahem takto podaného dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K námitce dovolatelky spočívající v tom, že citované rozhodnutí soudu prvního stupně naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je namístě uvést, že tento dovolací důvod byl uplatněn právně relevantně a také důvodně, když v něm uvedený výrok o zproštění obžaloby nerespektuje všechny požadavky zákona plynoucí zejména z ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., když neobsahuje označení trestného činu, jehož se týká, a to jeho zákonným pojmenováním s uvedením příslušného zákonného ustanovení. V tomto směru je tak naplněn i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě (není však naplněn z pohledu dovolacího důvodu užitého podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř. jak uvedeno shora). Protože však s poukazem na uvedené je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo v tomto směru zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání takto řešena, není zjevně po právní stránce zásadního významu, dovolací soud proto takto podané dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Současně však postupem podle §265 l odst. 2 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aniž by předmětné rozhodnutí zrušil, aby takto neúplný výrok doplnil. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka